Americké námořnictvo na konci srpna 2026 poprvé oficiálně potvrdilo existenci rakety AIM-424 Long Range Air-to-Air Missile (LRAAM), přezdívané „Malice“. Zbraň, kterou vyvíjí divize Advanced Technology společnosti Raytheon, byla představena na sympoziu Tailhook v nevadském Renu a má sloužit jako další stupeň v postupném navyšování dosahu ve vzdušných soubojů, které USA prosazují od odhalení rakety AIM-174B v roce 2024.
AIM-424 „Malice“ od Raytheonu jako rekordman zabití na dálku Existence AIM-424 vyplynula na povrch 22. srpna 2026, kdy o programu jako první informoval časopis Aviation Week. Ve stejný den zveřejnilo námořnictvo prostřednictvím systému DVIDS dva snímky. Stroj F/A-18E Super Hornet s osmi raketami na závěsnících (čtyři cvičné CATM-424 a čtyři AIM-120C AMRAAM) a záběr AIM-424 zavěšené v interní pumovnici F-35C. Podle dostupných fotografií proběhl první zdokumentovaný let s maketou rakety již v dubnu 2026, zkoušky pokračovaly přizpůsobením na F-35 v srpnu téhož roku. Zkoušky provádí letka VX-23 (Air Test and Evaluation Squadron) z letecké základny Patuxent River v Marylandu.
AIM-424 Long Range Air-to-Air Missiles (LRAAM), Public Domain Námořnictvo v oficiálním prohlášení uvedlo, že LRAAM má posílit obranu loďstva a udržet rozhodující převahu ve vzdušné doméně vůči pokročilým hrozbám. Konkrétní parametry výkonu a harmonogram zavedení do služby zůstávají utajené z důvodu ochrany operační bezpečnosti.
Podle dosud zveřejněných informací jde o dvoustupňovou raketu s průměrem trupu 13,5 palce (přibližně 34 cm), tedy shodným s raketou AIM-174B. Zdroje blízké programu uvádějí dosah přesahující 250 námořních mil (463 km), což by ji řadilo mezi řízené střely vzduch-vzduch s nejdelším dosahem na světě. Dvoustupňové uspořádání má zajistit jak extrémní dosah, tak vysokou koncovou rychlost.
Podle informací amerického úředníka obeznámeného s programem, který mluvil s redakcí Naval News, AIM-424 svým dosahem i rychlostí překonává i dosud nejmodernější operační raketu amerického námořnictva AIM-174B.
Specializované aerodynamické plochy a přídavné plošky mají raketě navzdory jejím větším rozměrům oproti AIM-120 AMRAAM a vyvíjené AIM-260 JATM zachovat značnou manévrovací schopnost, což by jí teoreticky umožnilo zasáhnout i cíle velikosti stíhacího letounu, nikoliv jen velké, málo obratné cíle typu bombardérů či podpůrných letadel. Součástí vývoje je také nový datalink navržený speciálně pro delší dosah rakety, na jehož infrastruktuře pro sdílení mezi letouny amerického letectva a námořnictva pracovaly specializované týmy od ledna 2026. Konkrétní technické parametry tohoto spojení nebyly zveřejněny.
Od F/A-18E/F Super Hornet po F/AXX a F-47 AIM-424 je vyvíjena jako zbraň sdílená mezi více typy platforem čtvrté, páté a šesté generace. Mezi uváděné nosiče patří palubní stroje F/A-18E/F Super Hornet a F-35C Lightning II amerického námořnictva, budoucí palubní stíhačka F/A-XX a podle informací Naval News rovněž stroj šesté generace amerického letectva F-47 . Otevřenou otázkou zůstává integrace na pozemní verze F-35 a případně na spojenecké letouny, k čemuž zatím nebyly zveřejněny žádné podrobnosti.
Reakce na ruskou a čínskou raketovou hrozbu Vývoj extrémně dálkových raket vzduch-vzduch reaguje na dlouhodobý trend v čínském letectvu a námořnictvu (PLAAF a PLANAF), tedy nasazování raket s deklarovaným dosahem, který by mohl ohrozit americké tankery, letouny včasné výstrahy a další podpůrná letadla dříve, než se dostanou k vlastním stíhačkám. Nejčastěji zmiňovaným čínským systémem v této souvislosti je raketa PL-17, jejíž odhadovaný dosah kolem 400–500 km ji dosud řadil na první místo mezi operačně nasazenými raketami vzduch-vzduch. Po zavedení AIM-424 by se pořadí mohlo obrátit v americký prospěch.
Pentagon zároveň dlouhodobě řeší ohrožení letadlových skupin ruskými dálkovými bombardéry typu Tu-95, Tu-142 a Tu-22M vybavenými protilodními střelami s plochou dráhou letu. Schopnost zasáhnout takový bombardér dříve, než se dostane na dostřel k letadlové lodi, je jedním z hlavních argumentů pro pořízení raket s dosahem v řádu stovek kilometrů.
AIM-424 zapadá do širší, postupně budované čtyřvrstvé struktury raket vzduch-vzduch amerického námořnictva, kdy krátký dosah pokrývá AIM-9X Block II, střední dosah AIM-120 AMRAAM (nejnovější verze D přes 180 km), dálkový dosah od roku 2024 AIM-174B odvozená z protivzdušné rakety SM-6 a nejdelší dosah má nově obsadit právě AIM-424. Souběžně vyvíjená AIM-260 JATM má nahradit AIM-120 při zachování jeho rozměrů, aby se vešla do vnitřních pumovnic stealth letounů, a nekonkuruje tedy AIM-424 dosahem, ale kompatibilitou.
Ve srovnání s AIM-174B, jejíž udávaný dosah se v různých zdrojích pohybuje mezi 240 a přibližně 400 kilometry při rychlosti kolem Mach 3,5, by AIM-424 měla nabídnout vyšší dosah i rychlost, byť admirál Keith Hash z Naval Air Warfare Center Weapons Division již v roce 2025 naznačil, že za AIM-174B budou následovat další, výkonnější systémy. Na rozdíl od AIM-174B, která vychází z protivzdušné rakety SM-6 a nese jistá konstrukční omezení daná původním určením, je AIM-424 od počátku navrhována jako specializovaná raketa vzduch-vzduch.
Ruská raketa R-37M, nasazovaná na stíhačky MiG-31BM a Su-35S, dosahuje podle dostupných odhadů 300 až 400 km. Čínská PL-17 je udávána v podobném nebo mírně vyšším rozmezí. AIM-424 by tak měla tyto systémy dosahem překonat, přičemž Pentagon paralelně pracuje na ještě ambicióznějším programu Air Force Long Range Weapon (AFLRW), který si klade za cíl dosah až 1000 námořních mil (přibližně 1850 km) pro potřeby amerického letectva.
Zdroj: Aviation Week , Naval News , TWZ , Navy Autor/Licence fotografie: AIM-424 Long Range Air-to-Air Missiles (LRAAM), Public Domain