4 min

Ivan Kytka: Česká liberální demokracie stále nechápe, proč prohrála a co jí chybí

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

KOMENTÁŘ. Z letmého pohledu zvenčí je zřejmé, že české politické strany hlásící se k liberální demokracii prošly po neúspěchu v loňských volbách do Poslanecké sněmovny jen velmi malou či spíše žádnou reflexí. Ve věku překotného štěbetání na sociálních sítích (či povrchních debat v televizních studiích) jako by nebyl na hlubší analýzu čas, soustředění nebo erudice.

profimedia-0747644460

Zdroj: Bývalý premiér Petr Fiala (ODS). Foto: PETR TOPIČ / MAFRA / Profimedia

Tématem k diskusi by mohla být například zranitelnost liberální demokracie tvář v tvář excesům tržní ekonomiky bez přívlastků. To, do jaké míry může „neviditelná ruka trhu“ destruovat demokratické instituce a etablované liberální strany samotné.

Ekonomická teorie nabízí tři prahy, při jejichž překročení tržní ekonomika liberální řád ohrožuje: nízké HDP, stagnace či propad mezd a extrémní ekonomická nerovnost.

Během vlády liberální koalice v letech 2021–2025 byly dva z nich překročeny: nedostatečný růst hrubého domácího produktu a dramatický pokles příjmů. Reálné mzdy v České republice mezi lety 2021 a 2023 propadly o 10–11 procent. Šlo o nejvýraznější pokles mezi všemi zeměmi Evropské unie a OECD. Teprve letos se začaly dostávat na úroveň roku 2019.

Jak uvádí červnová zpráva Evropské komise, Česká republika zůstává jednou z mála evropských ekonomik, které trvalo polovinu dekády, než se odměna za práci dostala na úroveň roku 2019.

Text, jehož autorem je novinář Ivan Kytka, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek a mezititulky jsou redakční.

Připustit si hříchy minulosti
Dramatický pokles reálných mezd v důsledku série inflačních šoků vytvořil v České republice masívní „demokratický dluh“.

Konsolidovaná liberální demokracie v České republice sice disponuje odolným soudním systémem a institutem svobodných voleb, ale vystaví-li tržní ekonomika obyvatelstvo nekontrolovatelné inflaci (bez ochrany mezd), generuje systematicky volební kapitál, který inspiruje „populistické a neliberální navracení“.

Lék na společenskou krizi a s ní související polarizaci nelze najít bez hlubšího porozumění a bez znalosti receptů k nápravě.

České (liberálně) demokratické strany navíc za sebou i v druhé čtvrtině 21. století vlečou tíživé břemeno překotné a zčásti nespravedlivé privatizace bývalé centrálně plánované ekonomiky. A s ním i břemeno skandálů, které ji provázely.

Pro nemalou část české veřejnosti se stala nálepka konzervativně-liberální ideologie synonymem pro rychlý růst bohatství úzké skupiny oligarchů. Trikem, který je připravil o penzijní úspory a nepřiměřeně zatížil příští generace příliš vysokou formou zdanění. Ať už ve formě přímých daní, či extrémně vysokých odvodů na sociální a zdravotní zabezpečení.

Neosloví-li český liberálnědemokratický proud hříchy minulosti, nenabídne-li širší společnosti pokoru a snad i nápravu, zůstane, obávám se, politickou kastou odkázanou na podporu poměrně úzké a uzavřené skupiny voličů, která z hříchů minulosti profitovala.

Krizi českého liberalismu ovšem nelze pochopit bez kontextu mimořádně otevřené domácí ekonomiky, která je – podobně jako klima – vystavena tlakům současných globálních trendů.

Lék na společenskou krizi a s ní související polarizaci nelze najít bez hlubšího porozumění a bez znalosti receptů k nápravě. Ty se pokouší definovat například renomovaný americký ekonom a profesor ekonomie z Massachusettského technologického institutu Daron Acemoglu ve své nové knize Co se stalo s liberální demokracií?

Jak připomíná, postindustriální ekonomika ztížila liberální demokracii plnění slibů. „Liberalismus se změnil s tím, jak ve společnosti stále více dominoval vysokoškolsky vzdělaný segment. Liberální demokracie pak přestávaly hledat řešení pro postindustriální výzvy, které těžce dopadly na méně vzdělané. Hřích spočíval v přehlížení a opomenutí,“ zdůrazňuje Acemoglu.

Další nepravost postindustriální vzdělané elity spočívala podle něj v tom, že opustila některé z klíčových aspektů liberalismu, včetně oddanosti samosprávě, autonomii a sdílení prosperity. Ty byly pro minulé úspěchy liberalismu klíčové, stály u počátku liberalismu a současně ovlivnily liberálnědemokratické instituce a základní hodnoty liberální filozofie jako takové.
Vize trvale sdílené prosperity
Z jiného úhlu se na krizi současné, především evropské liberální demokracie dívá významná francouzská historička a politoložka Marlene Laruellová, profesorka na univerzitě Luiss v Římě.

Ve své dubnové stati „Význam, nikoliv doktrína: Jak iliberalismus přepisuje geopolitickou představivost“ na platformě Substack poukazuje na to, že pokud liberalismus kdysi fungoval jako dominantní systém globální politiky a strukturoval koncepty jako demokracie, práva a pokrok, dnes čelí tvrdé konkurenci alternativních systémů.

Dokáže liberalismus ještě pořád nabídnout vlastní, stejně silnou představu o světovém řádu, kterou by mohl postavit proti té iliberální?

„Iliberalismus přitom nemusí nabízet koherentní doktrínu na to, aby byl efektivní. Stačí, aby poskytoval interpretační nástroje, které si hráči napříč (politickými) kontexty osvojí, aby pochopili politickou realitu, která je obklopuje,“ píše profesorka Laruellová a dodává:

„V tomto ohledu tedy nejde pouze o vliv nebo propagandu. Jde o politickou představivost. Systémy formují, co je myslitelné, sdělitelné a co se zdá politicky možné či průchodné. Nediktují výsledky, pouze vytyčují horizont, uvnitř kterého (zmínění) hráči chápou sebe sami a okolní svět.“

Podle Laruellové tedy není otázkou, zda jsou ideologové iliberalismu (jako například Alexander Dugin) vlivní jako myslitelé. Jde spíše o to, zda se civilizační systém, kterému pomáhají do oběhu, usazuje ve způsobech, kterými si rozličné společnosti představují světový řád.

Z toho vyplývá další, zásadní otázka: dokáže liberalismus ještě pořád nabídnout vlastní, stejně silnou představu o světovém řádu, kterou by mohl postavit proti té iliberální? K hledání odpovědi by mohla a měla přispět i česká liberální demokracie.

Technokraticky oponovat současné vládní garnituře nebo spoléhat na formální demokratické instituce nestačí. Chce-li konkurovat bloku populistických, v některých ohledech extremistických stran, musí být schopná formovat politickou představivost společnosti a nabídnout vizi trvale sdílené prosperity.

Sotva toho lze dosáhnout bez návratu ke kořenům liberální identity, k nekompromisní obhajobě vymahatelnosti práva, ale také k sociálnímu soucitu a empatii s každodenní, všední realitou běžných občanů.

Reklama

Další články z HlídacíPes.org

Lekce parlamentní etikety podle Babiše: Zmizte a choďte kanály

Mezi kodexem a Protiproudem. Rada ČRo probere sporné bokovky tváří rozhlasu

Kam až můžou zajít komerční aktivity moderátorů veřejnoprávních médií? Téma, které se opakovaně vrací,...

Benátky opět řeší Rusko: v soutěži Zlatý lev je kontroverzní „sovětský projekt“

Ruský režisér Ilja Chržanovský představí na začátku září v Benátkách dlouho očekávaný film, který vznikl v...

Les pod proudem: elektřina vede volně po povrchu, experti se diví, úřad to neřeší

Uprostřed lesa, v katastru obce Borová v Orlických horách, vede z velké části po povrchu elektrický kabel....

Poslušnost proti svědomí: proč obyčejní lidé plní i nelidské rozkazy

Zlo si obvykle představujeme jako cosi výjimečného – jako výbuch šílenství, jako dílo zrůd nebo sadistů....

Tento článek byl publikován ze zdrojů HlídacíPes.org

Články z HlídacíPes.org přinášejí hloubkové zpravodajství, investigativní práci a datově podložené analýzy, které sledují fungování veřejné správy, justice, médií i moci jako takové. Důraz je kladen na transparentnost, odpovědnost veřejných institucí a kontrolu politických i ekonomických vlivů ve...

Ivan Kytka: Česká liberální demokracie stále nechápe, proč prohrála a co jí chybí

Šéf CIA je v Moskvě, USA požádaly Kyjev o zastavení útoků. Spekuluje se o třech možných důvodech

Ze sto padesáti kilogramů zhubla výlučně v pase. Anatomická anomálie této latinské krásky bourá sítě

„Měsíc se svíjel jako zraněný had.“ Pět svědků roku 1178 popsalo jev, který astronomové řeší dodnes

Taťána Kuchařová po soudní znovu zaujala: V Chorvatsku zazářila v červených plavkách

Koupání na Sardinii se během vteřiny změnilo v boj o život. Loď srazila 17letou turistku