2 min

Vzhůru do dalšího dobrodružství… s Bohem!

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zdroj: Proboha!

Sedím v kuchyni s kávou v ruce a zasněně si prohlížím naši lednici. Tentokrát nikoliv kvůli jejímu obsahu, ale kvůli jejímu vzhledu. Zdobí ji nespočetné množství magnetek z našich cest. Cestování je pro nás oba vášeň. O něco více možná pro mě než pro manžela. Ta radost nejenom z nadcházející dovolené, ale také z dobrodružství, které nás pokaždé čeká.

Rádi poznáváme nová místa, která jsme doposud nenavštívili. Ale já se klidně vrátím i tam, kde to už známe. Každý, kdo mě více zná, ví, které konkrétní místo mám na mysli – ostrov Maltu. Vzpomínky mi ožívají přímo před očima. Letošní rok ale bude úplně jiný, než na jaký jsme zvyklí. Bude to výzva. Plány na naše další cesty byly/jsou. Každý rok vypracovávám seznam zemí, které procestujeme. Počítala jsem s tím i letos a těšila se. Jako vždy.

Ale tento rok… Ještě se uvidí. Jak se vyrovná naše manželství s nadcházejícími změnami? A jak je celkově zvládáme? Inu, po svém. Je to i zátěžová zkouška. To nepochybně. Z čeho je nadšený jeden, nemusí být druhý. Jde o vzájemnou synchronizaci. Nenaštvat se, pokud nastalá změna není sdílená. Nejít proti sobě jako nepřátelé. Naopak se snažit o vzájemné porozumění. Stmelit se. Zní to jako klišé, ale mělo by to být základem každého vztahu. Tak hovoří naše zkušenosti.

Jsem vděčná za každý jeden den. I díky mé minci

A někdy to opravdu není snadné. U nás konkrétně se jedná o proces, kterým procházíme takřka během celého našeho vztahu. Stále je třeba na něm i na sobě samých pracovat. Já osobně se většinou se změnami vyrovnávám obtížněji. Potřebuji čas. A to se týká i této aktuální situace. Často se stává, že manžel má z něčeho radost, ale já se s tím potřebuji srovnat, protože události vidím ze své subjektivní perspektivy.

Protože jsem věřící, lépe se mi tím vším prochází. Mám v Boha důvěru. I když mnohdy nerozumím tomu, co se vlastně děje. A proč třeba zrovna teď. Ne, není to slepá víra. Nepřijímám vždy všechno poslušně a se sklopenýma očima. Protestuji a hádám se s Bohem. Jsem na něho i naštvaná, někdy jako malé děcko. Ale pokaždé se k němu vrátím. Stala jsem se křesťankou poměrně brzy. A za tu dobu ho stačila poznat v různých kontextech. Je to jízda, která za to stojí. Vždy mi dal řešení a věřím, že ho má připravené i teď. Tak vzhůru do dalšího dobrodružství.

Reklama

Další články z Proboha!

Apokryfy ukazují, že rané křesťanství mluvilo o genderu pestřeji, než si myslíme

Když se společnost rozpadne na osamělé jednotlivce. Proč je kultura autonomie destruktivní?

„Zatímco si vyprávíme příběhy o pokroku a ve školách se učíme hrdinské příběhy o zrušení nevolnictví v...

Má rakovinu a usmál se. Co řeším? Vždyť žiju a jsem zdravá

Šla jsem ráno do práce. No, šla. Spíš jsem se vlekla. Nějak se mi do ničeho nechtělo. Měla jsem špatnou...

Proč lidé opouštějí víru? Pochybnost bývá jen začátkem delšího příběhu

Odchod z církve nebo ztráta víry se někdy vysvětlují příliš jednoduše – jeden člověk prý narazil na problém...

Bůh není mikromanažer. Někdy po něm chceme odpověď na každý krok, říká Veronika Štěpánová

Veronika Štěpánová vyrůstala v nevěřící rodině a první křesťanské příběhy, které slyšela, byly plné snů,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Vzhůru do dalšího dobrodružství… s Bohem!

Zemřela filmová legenda Tim Curry. Herci z To a druhého Sám doma bylo 80 let

Trumpova obezita jako státní priorita. Prezident už váží přes metrák, lékaři bijí na poplach

Případ nevinné mladé dívky, která se až do poslední chvíle bránila, otřásá celým světem. Vyšetřování provází obrovský skandál kolem důvěryhodnosti policie

Šeptající hračky a temné stíny. Co ukrývá mexický ostrov hrůzy

Zmizeli ze světa na 42 let. Když je našli, děti nikdy neviděly chléb