Víra je důležitá

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Už vidím, jak se řada z vás, kteří nemají rádi náboženské úvahy, oklepe a dál nečte. Chápu to. Taky nemám rád fráze. Riskni to, a čti dál. Nechci polemizovat ani nabízet nic, co byste sami neznali z vlastní zkušenosti. Chci se s vámi podělit s tím, na co jsem přišel.

Víra je důležitá

Zdroj: i60.cz

Ilustrační foto: Pixabay

Víra je důležitá

27. 7. 2025

Je to prosté. Bez víry nejde žít. A každý věříme nějak jinak, po svém. A je fajn si o tom povídat. Podle mě tou nejcennější vírou, pokud se k ní propracujeme, je víra v sebe sama, protože víru v Boha nám automaticky mohlo vnutit prostředí, v kterém jsme vyrůstali. Víra v sebe sama se prakticky projevuje, když jsme schopni něčeho dosáhnout a přičiníme se o to zejména díky svému vlastnímu úsilí. V prostředí církevním se až příliš zdůrazňuje naše podřízenost a spoléhání se na Boží pomoc, a už méně nebo vůbec fakt, že jsme Božími partnery. A partner je někdo, kdo si může dovolit samostatně myslet. To je pro některé velkým překvapením a jiní to považují za drzost a opovážlivost. Takže: víra v sebe. A - jsme partnery.

Další vírou je, že bude líp. Když je hůř nebo velmi špatně. Víra v to, že setrvání člověka na dně nemůže trvat věčně, že uvidíš světlo na konci tunelu, že z dluhů se trpělivou prací lze vyhrabat, že nepřízni osudu se dá čelit, že smůla se nemůže jednomu lepit na paty neustále, že zármutek a ztráta poslouží k novému začátku. Že když se nějaké dveře zavírají, jiné se vzápětí otvírají.

Víra, která je nám vzdálená je, že všechno, co se děje, má hluboký smysl, že to je v plánu. Mohu se uklidnit a přestat nadávat nebo si zoufat, když se neděje to, co právě chci. Víra, že navzdory všemu nepříjemnému, co se mi děje, bolesti, kterou prožívám, je o mě stále dobře postaráno. Víra, že jsou chvíle, kdy se mám snažit a chvíle, kdy nemám dělat nic a jen se dívat (což je těžší).

Domnívám se, že když jde člověk životem s otevřenýma očima, dřív nebo později mu dojde, proč se to nebo ono v jeho životě stalo. Týká se to i vyložených katastrof, které je mnohdy nemožné rozumově pochopit, vysvětlit a (ještě obtížnější ne-li nemožné) přijmout.

A tehdy dojde k tomu, že se člověk stane věřící.

Autor: Zdeněk Pokorný

Reklama

Další články z i60.cz

Bernini a paní Constanza

Bezmoc podvědomí

Advokát na penzi JUDr. Jiří Bejček dnes opět špatně spal. Přesto vstal a otevřel okno. Ale nezajímala ho...

Poslední prázdninový výšlap z Radějova do Strážnice

Všechno jednou končí, i letošní prázdniny. V jejich závěru jsme si s naší turistickou družinou vyrazili na...

Kdy a jak dorazí peníze: Přehled o výplatách starobních důchodů

Přiznáním starobního důchodu začíná nová životní etapa. Doposud byl člověk zvyklý, že mu výplata za...

Senior se šprtá angličtinu a jede do světa

Co jsem se naučil v seniorském věku? Trochu víc anglicky. A nebát se, že nemohu.

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Víra je důležitá

Smutná slova Petra Nárožného z nemocnice. „Patřím do starýho železa. Nechce se mi už žít“

Inspekce varuje před nebezpečným masem z Penny. Lidé ho mají doma, ihned ho vraťte

Věci, které muži chtějí v posteli, ale jen málokdy si o ně řeknou nahlas

„Připomíná to hřbitovní alej.“ Pilot pronesl mrazivá slova, pak došlo k tragédii

Nikola Hezucká sdílela bolestivou vzpomínku na Patrika. 279 bolavých dní a smutku