Sobotní večer v Oviedu měl být pro úřadující mistry světa a Evropy formalitou. Dva rychlé góly Lamine Yamala a Rodriho v první půli tomu napovídaly. Jenže po přestávce se obraz zápasu otočil, Česko snížilo na 2:1, mělo míč v síti podruhé, a kdyby rozhodčí neodpískal předchozí faul, Španělsko by čelilo remíze. Luis de la Fuente na pozápasové tiskovce nemluvil o rutinní výhře. Mluvil o problémech, utrpení a o soupeři, který si zaslouží respekt.
„Byly chvíle, kdy jsme hodně trpěli“ Přesně takhle to De la Fuente řekl do kamer po závěrečném hvizdu. Na oficiálním webu španělské federace popsal, že střídání ve druhé půli rozbila rytmus jeho týmu. Španělsko přišlo o kontinuitu, o „finesu“, která definovala první poločas. Yamal a Baena odešli ze hřiště a s nimi i intenzita, jíž Češi v úvodu nestačili.
„Na této úrovni je nutné být blízko excelenci, jinak vás soupeř potrestá,“ dodal. Nebyla to fráze. Bylo to shrnutí toho, co se mezi 46. a 89. minutou skutečně dělo.
Gól, neuznaný gól a červená karta Klíčový obrat přišel v 69. minutě. Jiří Sláma dostal míč do sítě a snížil na 2:1. Česko najednou hrálo jiný zápas, vyšší presink, odvážnější náběhy, lepší napadání španělské rozehrávky. Změny Santiho Denii fungovaly: Červ za Macka, Naderi do ofenzivy.
Pak přišel moment, který mohl všechno změnit. Po hlavičce Krejčího zaváhal brankář David Raya, míč skončil v síti. Stadion ztichl. Jenže rozhodčí odhalil předchozí faul Lukáše Červa na Robina Le Normanda a gól na 2:2 neuznal. Krátce nato dostal Krejčí druhou žlutou kartu a Česko dohrávalo v deseti. Místo závěrečného tlaku o remízu přišel v 89. minutě gól Mikela Merina, který zápas definitivně uzavřel.
Od vyrovnání dělilo český tým uznání jediné sporné situace a udržení disciplíny v koncovce. To není málo, a to není ani zdvořilostní kompliment od soupeře.
Osobní linka: dvanáct let společné práce De la Fuenteho pochvala nebyla jen reakcí na průběh zápasu. Měla i osobní rozměr. Santi Denia a jeho asistent Pablo Amo jsou bývalí spolupracovníci španělského kouče. Denia sám popsal, že s De la Fuentem strávil ve španělské federaci dvanáct let a jejich realizační týmy se prolínaly.
Už před zápasem De la Fuente varoval: „Jsou to dva naši přátelé. Určitě nám způsobí hodně problémů a těžkostí.“ Po utkání přidal konkrétnější hodnocení: „Jsou to dva velcí profesionálové. Líbilo se mi, jak tým změnili.“ Ve španělských pozápasových výstupech navíc vyzdvihl dobrý výhled českého projektu pod Deniou.
Denia je prvním zahraničním trenérem v historii české reprezentace. Přišel po neúspěšném mistrovství světa 2026 s mandátem přestavět tým kolem mladších hráčů a přenést do českého prostředí španělské metody rozvoje. Projekt je teprve v zárodku, ale právě v Oviedu poprvé ukázal, že může fungovat i proti absolutní špičce.
Čísla, která mluví za sebe Španělsko otevřelo Ligu národů třemi výhrami v řadě poprvé ve své historii. V aktuální skupině A3 porazilo Anglii 3:2, Chorvatsko 4:1 a Česko 3:1. Výsledkově byla nejblíž Anglie. Ale Česko jako jediné z trojice vytvořilo v závěru konkrétní situaci na vyrovnání, která padla kvůli faulu v zárodku akce.
Tabulka po třech kolech:
Tým Body Španělsko 9 Anglie 6 Chorvatsko 3 Česko 0
Nula bodů je tvrdá realita. Proti Chorvatsku doma padlo Česko 1:2, proti Anglii 0:2 s červenou kartou pro Pavla Šulce už v první půli. Výkon ve Španělsku tabulku nezměnil, ale druhý poločas v Oviedu byl nejkonkurenceschopnějším, co český tým v této skupině předvedl.
De la Fuente po zápase zmínil ještě jeden detail: Španělsko dohrávalo utkání jen s jedním hráčem, který nastoupil i ve finále mistrovství světa. I to ukazuje šířku španělského kádru, a zároveň to relativizuje představu, že český tým tlačil plnou sílu mistrů světa.
Co z toho plyne pro odvety Praktický důraz se pro Česko přesouvá od ambicí k přežití. Tři zápasy, nula bodů; v odvetách proti Anglii, Španělsku a Chorvatsku potřebuje Deniův tým začít bodovat, jinak hrozí sestup. Výkon v Oviedu ale může sloužit jako argument, že cesta existuje. Že presink funguje, že změny ze střídačky dokážou změnit dynamiku zápasu, že i úřadující mistři světa mohou „hodně trpět“.
Když trenér týmu s dvaačtyřicetizápasovou neporazitelností řekne, že jeho mužstvo nebylo blízko excelenci a soupeř ho potrestal, není to zdvořilost. Je to diagnóza.
Zdroj: SportyŽivě
Autor: Radek Bardouzl