Siegfried Müller, známý jako „Kongo-Müller“, patřil v polovině 60. let k nejviditelnějším evropským žoldnéřům v Africe. Jeho jméno se objevilo v západoněmeckém i východoněmeckém tisku a stalo se nástrojem jak propagandy, tak politických diskusí.
VIDEO
Wehrmacht: Příběh začal v Hitlerově armádě Müller se narodil 26. října 1920 v Crossen an der Oder, dnešním polském Krosnu Odrzańském. Podle dostupných biografií pocházel z pruské rodiny a postupně prošel Deutsches Jungvolk a Reichsarbeitsdienst. V roce 1939 nastoupil do Wehrmachtu.
Bojoval v Polsku a od roku 1941 na východní frontě . Sám uváděl, že 20. dubna 1945 získal hodnost nadporučíka (Oberleutnant), ověřené to však není. Těžce raněný byl zajat Američany.
Po propuštění v roce 1947 sloužil v Civilian Labor Group, pomocné jednotce americké armády tvořené Němci. Podle dostupných zdrojů také cvičil jednotky NATO v Paříži. Do Bundeswehru ho v roce 1956 nepřijali a živil se mimo jiné odminováním pouštních oblastí v Sahaře pro British Petroleum.
V roce 1962 se přestěhoval do Jihoafrické republiky, a odtud odešel v roce 1964 do Konga.
Mike Hoare: Krize v Kongu a 52 Commando V roce 1960 Kongo vyhlásilo nezávislost. V roce 1964 čelila vláda Moïse Tshombeho povstání Simbů, proti kterému si najala žoldnéřské jednotky . Nejznámější z nich bylo 5 Commando pod velením majora Mikea Hoarea.
Siegfried Kongo Müller, Unknown author, CC0 Müller v něm začal jako poručík a ve svých 44 letech patřil k nejstarším členům jednotky. Po úspěšném obsazení Albertville, dnešního Kalemie, povýšil na kapitána. Od července 1964 velel 52 Commando , malému útvaru o zhruba 53 mužích, později získal hodnost majora.
Jednotky tohoto typu operovaly jako lehce vyzbrojené motorizované skupiny s podporou konžských vládních sil.
Jeho přítomnost v Africe ukazuje, jak zvláštní směs lidí se v konžské válce žoldnéřů sešla. Vedle Jihoafričanů, Britů, Rhodesanů, Belgičanů, Irů a dalších Evropanů zde působili také veteráni druhé světové války, včetně bývalých vojáků Wehrmachtu.
První operace: Albertville Jedna z jeho prvních operací souvisela s Albertville, dnešním Kalemie, na západním břehu Tanganiky.
Hoare chtěl město napadnout z jezera a osvobodit evropské rukojmí. Malá skupina žoldnéřů se vydala přes Tanganiku ve třech člunech. Operaci komplikovaly technické problémy a dva motory selhaly. Muži museli část cesty pádlovat, u města se dostali pod palbu a museli ustoupit.
Během této akce zahynuli také dva Němci, Bernd Köhlert a Walter Nestler. Později byla operace zopakována a rukojmí se podařilo osvobodit. Müller si tím získal v jednotce určitou autoritu a Hoare ho povýšil.
Limity usměvavého Oberleutnanta Müllerova kariéra nebyla jen sérií úspěchů na černém kontinentu. V říjnu 1964 selhal první útok jeho jednotky na město Boende, což vedlo k poklesu morálky. Někteří podřízení jednotku opustili a později Müllera kritizovali jako „neschopného“ a „příliš měkkého“. Město žoldnéři přesto nakonec dobyli.
Jednotky žoldnéřů se podle historických prací v té době podílely na násilí, zabíjení a dalších válečných zločinech. Dobové zprávy zmiňují také zdobení vozidel lebkami a kostmi nepřátel.
Siegfried Kongo Müller mediální hvězdou Větší stopu, než bojová činnost zanechala Müllerova mediální podoba. Fotografie ukazují, jak v Kongu nosí Železný kříž z druhé světové války, čímž upoutal pozornost novinářů včetně týdeníku Time.
V západním Německu se stal terčem levicových a studentských hnutí. Do širšího povědomí ho dostal text o zvěrstvech v Kongu v časopise Konkret z prosince 1964. Média ho líčila jako válečného zločince a bývalého příslušníka SS . Podle dostupných údajů ale nic nenasvědčuje tomu, že by sloužil v SS. Stejně tak jeho hodnost z konce války zůstává neověřená.
Historik Quinn Slobodian uvádí, že Müller představoval spojnici mezi nacistickým Německem a postkoloniálními konflikty. Ve východním Německu ho oficiální média vykreslovala jako odstrašující příklad západního militarismu.
V roce 1966 se stal hlavním protagonistou východoněmeckého dokumentu Der lachende Mann – Bekenntnisse eines Mörders (režie Walter Heynowski a Gerhard Scheumann, DEFA). Byl to propagandistický film a jeho hodnotu je podle toho nutné posuzovat. Müller je navíc uváděn jako autor knihy The New Mercenaries, ve které popisuje své působení v Kongu.
Müller zemřel 17. dubna 1983 v Boksburgu u Johannesburgu na rakovinu žaludku. Postava kapitána Henleina z filmu Dark of the Sun (1968) byla podle Petera Ticklera inspirována právě jím.
Zdroj: Find a Grave , The New York Times , Der Spiegel Autor/Licence fotografie: Siegfried Kongo Müller, Unknown author , CC0