5 min

Zmrzlina v autě, pes v hospodě. Zapomínání je časté a běžné

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Telefony, peněženky, brýle, deštníky. To jsou věci, které nejčastěji zapomínáme ve vlacích, v autobusech, v restauracích, v hotelech. Ovšem taxíkáři nacházejí zajímavější zapomenuté věci: křečka, dvě stě čtyřicet koblih, kachní pařáty.

Zmrzlina v autě, pes v hospodě. Zapomínání je časté a běžné

Zdroj: Lidé

Zmrzlina v autě, pes v hospodě. Zapomínání je časté a běžné

17. 8. 2026

České dráhy evidují ročně kolem dvaceti tisíc zapomenutých předmětů. K nejzajímavějším, které lidé nechali omylem ve vlacích, patří třeba vysavač, obraz či snowboard. Nedávno zveřejnila bilanci zapomenutých předmětů přepravní společnost Uber. Její řidiči v autech našli například živého křečka, speciální sluchátka pro psy, kachní pařáty, čerstvé ryby.

„Většina z nás si někdy prošla tím nepříjemným momentem, kdy po vystoupení z auta zjistí, že něco chybí. Ve většině případů lze situaci rychle vyřešit. Pokud cestující jedná hned po zjištění ztráty, často se podaří věc vrátit ještě ten samý den,“ říká Iwona Kruk, mluvčí společnosti Uber pro Česko. Dodala, že klasikou jsou zapomenuté telefony a peněženky, ale zapomnětlivost se nevyhýbá ani milovníkům jídla. V autech zůstaly narozeninové dorty, velké mísy se sushi nebo pět krabic s pizzou. Za jeden z nejpozoruhodnějších nálezů označuje dvě stě padesát koblih, které po sobě jeden zákazník v autě zanechal. Další cestující telefonoval na dispečink, protože si uvědomil, že v autě nechal dvě vaničky zmrzliny. Nechtěl je vrátit, jen prosil, aby informovali řidiče, protože měl obavy, že se mu v autě rozpustí a znečistí ho.

A je to tady, mám Alzheimera. To je věta, která napadne většinu lidí, kteří tímto způsobem někde něco zapomenou. Lékaři a lidé zabývající se problémy spojenými s pamětí, je ale uklidňují. To, že zapomeneme v taxíku zvíře, je sice vysoce stresující záležitost, ale neznamená to, že nás postihla vážná nemoc. Hledání či zapomínání brýlí a podobných předmětů denní potřeby je běžné.

„Není třeba panikařit, je to přirozené. Když hledáme klíče nebo brýle, případně koukáme do lednice a nevíme, proč jsme ji otevřeli, co jsme chtěli, není potřeba si dělat starosti. Je to pouze nedostatek sebedisciplíny. Když něco někam odkládáme, už třeba v tu chvíli myslíme na jiné věci, které máme udělat nebo jsme ten den dělali. Když něco neděláme vědomě, je běžné, že si to pak nepamatujeme,“ vysvětlila Dana Steinová, expertka na trénování paměti.

V poslední době se začal používat výraz mozková mlha. Vyjadřuje, že jsme zahlcení spoustou informací, podnětů, vjemů, často z internetu a proto přestáváme být schopni dělat věci vědomě, věnovat všemu, co konáme, patřičnou pozornost.

V podstatě, jakmile vystupujeme z vlaku nebo z auta, myslíme na něco úplně jiného než na to, kam jsme dali kabelku, mobil nebo notebook.

„Zapomínání je také ochranou před zaplavením informacemi. Nemůžeme si pamatovat vše,“ uvedla gerontoložka Iva Holmerová, která se věnuje lidem trpícím Alzheimerovou chorobou. A Česká alzheimerovská společnost na svých stránkách uvádí: „Každý někdy hledá, kam založil brýle či klíčky, nebo si při setkání s bývalým spolužákem nemůže honem vzpomenout na jméno. Tyto drobné potíže potkávají nejen ve vyšším věku každého. Pokud však často zapomínáte i na události, které jsou pro vás důležité, například termín návštěvy lékaře či smluvenou schůzku, je důvod zpozornět. Jestliže se hledání věcí či zapomínání jmen stane spíše zvykem než výjimkou, je možné, že se jedná o mírnou kognitivní poruchu.

Tak to byla slova odborníků. A nyní si dáme zkušenosti těch, kteří se zapomínáním mají osobní zkušenost.

Karel (63 let): Nikdy nepochopím, jak se to stalo, ale já jsem přišel domů bez psa. Bez našeho milovaného rodinného jezevčíka Filipa. Žena stojí ve dveřích, já si zouvám boty. Žena říká: kde je? Já ni zírám. Nazouvám boty a běžím ze schodů jako mladý sprinter. Filípek spokojeně čekal uvázaný u stolu v zahradní restauraci, kde jsem ho zanechal. Hladila ho servírka, nějaký pán ho šimral za ušima. Všichni se smáli, když mě viděli, jak se řítím. Známe se, chodíme tam, je to podnik kousek od našeho domu. Filípek už není mezi námi, ale kdykoli odcházím, všichni na tu historku starou tři roky vzpomínají a dodnes někdy někdo podotkne: pozor, aby tu nezůstal nějaký pes.

Eva (58 let): Jela jsem na výlet do Prahy. Koupila jsem si tam rtěnku. Krásnou, drahou, prostě jsem si udělala radost. Ve vlaku jsem se s ní šla na toaletu namalovat, ať se manželovi, který na mě na nádraží čekal, líbím. No jasně, že jsem tam tu rtěnku nechala.

Kateřina (76 let): Jely jsme s přítelkyněmi na oslavu narozenin kamarádky. Složily jsme se jí na dárek. Kde zůstal dárek? Samozřejmě, že v autobuse, ze kterého jsme vystoupily. Ale protože šlo o spoj mezi dvěma městy, volaly jsme na dispečink, tam byla milá paní. Oslovila řidiče, on dárek vzal dřív než ho někdo stačil ukrást a pak jsme si ho v dalších dnech na dispečinku vyzvedly.

Jan (35 let): Byl jsem dlouho v práci, chtěl jsem ženu a dceru potěšit, tak jsem jim volal, že přivezu pizzu. Vejdu do kuchyně, ony sedí za stolem, prostřeno, připravené talíře. Jenže pizza zůstala na stole v podniku, kde jsem ji kupoval. Došlo mi, že jsem tam vzal mobil, trošku jsem se zakecal a na pizzu zapomněl. Manželka zuřila. Jenže za čas se přiznala, že jednou zapomněla naši dcerku ve školce. Tajila mi to. Prostě si myslela, že ji ten den vyzvedává babička a nechala ji tam o hodinu déle, dokud netelefonovala učitelka.

Podle řidičů společnosti Uber lidé nejčastěji zapomínají různé věci během víkendových nocí. Nejčastěji v neděli mezi půlnocí a jednou ráno. Hned za tím následuje sobota kolem jedenácté v noci. Zkrátka, jde o dobu, kdy jsou lidé roztržití, baví se, vracejí se z koncertů, oslav, večírků, návštěv.

Takže, pokud zapomeneme v taxíku či v autobusu mobil, kabelku, peněženku či kus oblečení, není třeba zoufat – je to zcela normální. Pokud zapomeneme psa či křečka, je to více nemilé. Ale dokud nezapomeneme dítě či vnoučátko, je to pořád dobré.

Autor: Vratislava Hofmanová, redakce

Reklama

Další články z i60.cz

Sucho, vedro, láska… Vychází nová kniha spisovatelky Scarlett Wilkové

Ve vesnici Lhota u Pardubic se očekávala svatba století

Psal se rok 1967 a Marta Veselá, dcera předsedy JZD Lhota Tondy Veselého a jeho manželky Vlasty Veselé, v...

Ústecké nebe plné letadel

Takto se jmenuje akce - letecká show, jejíž 11. ročník proběhl v sobotu 28. srpna na travnatém letišti v...

Obrázky z procházek kolem Svratky

Letošní léto bylo obzvlášť vyvedené. Místy i 40 stupňů, což v našich končinách nepamatuji. Velice špatně ta...

Jak jsme nepotkali ryby

Každý rok ke konci prázdnin vyrážíme s našimi třemi vnuky někam na krátkodobý pobyt do přírody. Protože z...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Zmrzlina v autě, pes v hospodě. Zapomínání je časté a běžné

Hrad mění klíčovou tvář. Pavel sází na ostříleného muže, který ví, jak na Macinkův úřad

Zmenšuje se penis s věkem? Medicínský pohled do trenýrek, který rozptýlí všechny pochybnosti lépe než kamarádi v hospodě

Vlastně jsem nikdy nebyla vdaná, šokuje Dana Batulková. Důvod je opravdu kuriózní

„Šafářová byla jako Švýcarsko, ostatní v bublině.“ Tenistky popsaly vztahy na okruhu

Papírová brčka zřejmě problém neřeší. Vědci v nich znovu našli „věčné chemikálie“