Je individuální, jestli se člověk vůbec zalíbit chce. Nejspíš je v povaze většiny lidí chtít být oblíbený. Uznávaný, či dokonce obdivovaný za to, jaký člověk je, co umí, co dokázal. Každý jsme rád, když nás někdo pochválí. Najdou se ale i výjimky – lidé, kteří tvrdí, že jim na mínění ostatních nezáleží. Můžeme jim to věřit, nebo ne. Jistě to souvisí se sebevědomím. Pokud ho má někdo příliš vysoké, nepotřebuje potvrzení o své dokonalosti od jiných. A nezáleží na tom, jaký skutečně je.
Existují ale také lidé ješitní, kteří potřebují být obdivováni. Říká se, a nejspíš právem, že muži jsou ješitnější než ženy. Ovšem jsou samozřejmě i výjimky potvrzující pravidlo. Napadá mě několik takových žen mezi našimi „celebritami“. Možná se ale v jejich nitru skrývá nejistota o vlastní hodnotě.
Myslím, že je dobré, když je člověk vyrovnán sám se sebou. Ví o svých kladných vlastnostech, schopnostech i svých nedostatcích. Je schopen sebereflexe. A má se rád takový, jaký je.
Někteří lidé ve snaze zalíbit se se přetvařují, neberou ohled na své potřeby, popírají své vlastní „já“. Takoví lidé mají zpravidla nízké sebevědomí. Nebo strach z toho, že si jich nikdo nebude všímat. Chtějí se vyhnout konfliktům.
Psychologové uvádějí, že je rozdíl mezi člověkem hodným a laskavým. Hodný člověk může jednat na úkor svých potřeb, zatímco laskavý člověk nekoná s cílem získat uznání ani s cílem zavděčit se, udělat se hezčí a lepší. Hodný člověk automaticky a nekriticky se vším souhlasí, zatímco laskavý prochází životem s nastavením: „Můžeme se mít rádi, i když spolu nesouhlasíme“. Umí říkat „ne“ beze strachu, že ho za to někdo odsoudí či nebude mít rád. Umí to říct sebevědomě a zároveň zdvořile a s úctou.
Člověk se sklony být přehnaně hodný říká „ano“, i když se mu do něčeho nechce. Má strach, že když odmítne, lidé ho přestanou mít rádi. Stresuje se tím, co si o něm druzí myslí. Tato potřeba zavděčovat se je často je zakořeněná už v dětství. Lidé, kteří si nejsou jistí vlastní hodnotou, mají tendenci hledat potvrzení zvenčí.
Lidé, kteří se až příliš snaží zavděčit druhým, i na úkor sebe sama, jsou označováni jako „people pleasers“. Na první pohled to může vypadat jako pozitivní vlastnost – být vstřícný a ochotný. Jenže pokud se to přežene, ostatní si na tuto ochotu zvyknou a začnou ji využívat.
Být neustále milý a přátelský je dlouhodobě neudržitelné. A lze to změnit. Naučit se říkat „ne“ – bez výčitek a omlouvání. Nedělat něco jen proto, aby byl někdo spokojený, ale ptát se, co vlastně chci já. Nebát se konfliktů, protože zdravé vztahy zvládají i nesouhlas. Lidé člověka respektují víc, když je autentický, než když se jim stále přizpůsobuje.
Kdosi řekl: „Nelámejte si hlavu s tím, co si o vás myslí ostatní. Mají dost starostí s tím, co si o nich myslíte vy.“
Zdroje:
https://www.dumazahrada.cz/zajimavosti/psychologie-lide-chovani-people-pleaser-good-girl-komplex/
https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-sex-vztahy-nesnazte-se-zavdecit-vsem-ve-skutecnosti-to-stejne-nikdo-neoceni
https://www.novinky.cz/clanek/lifestyle-sex-vztahy-prestante-byt-hodni-a-nesnazte-se-kazdemu-zavdecit-vsadte-na-laskavost