7 min

V útrobách teplého šatníku. Jak lesby proměňují módu

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Lesbický styl oblékání pomáhal utvářet módní průmysl. Přesto nadále čelí nepochopení i škodlivým stereotypům.

V útrobách teplého šatníku. Jak lesby proměňují módu

Zdroj: Qult.cz

Soft masc, tomboy nebo femme? Dnešní lesbická móda zahrnuje řadu různorodých stylů, o kterých by se prvním lesbickým ikonám ani nezdálo. I když v současnosti sklízí úrodu svého dlouholetého boje o přijetí, nadále ji doprovází problémy, které mnohé lesby nutí zavřít svůj už jednou dokořán otevřený šatník. Jejich stylistické volby s sebou totiž nesou mnohem závažnější dopady než jen posouzení toho, zda je výsledný look dostatečně trendy.

Všichni známe ten pocit, když ráno stojíme před šatní skříní a bezvýsledně přemítáme, co si na sebe ten den obléct, zatímco nás rychle ubíhající minuty vystavují ještě zlomyslnějšímu tlaku. Vyšší ligu tohoto každodenního zápasu hrají právě lesby, pro něž je oblečení, stejně jako pro jiné queer lidi, zcela zásadním nástrojem. Nabízí jim totiž jednoduchý, dostupný způsob, jak své já perfektně skrýt, nebo naopak otevřeně projevit. V druhém případě se však ocitají pod drobnohledem, a můžou tak být vystaveny nejen kritice či v horším případě diskriminaci, ale také nepochopení, a to i z vlastních řad.

„Často bojuji s myšlenkou, že nevypadám dostatečně jako lesba. Nejsem ani hyper femme, ani masc, působím spíš jako heterosexuální žena. Občas si proto přeju, abych se oblékala víc queer; zároveň se ale bojím, že budu konfrontována s negativními reakcemi a společenským odmítnutím,“ popsala obavy, jež jsou s lesbickou módou neodlučitelně spjaté, sedmadvacetiletá Lara, která nad svým oblečením často přemýšlí. Není v tom ani zdaleka sama: Jak poskládat svůj šatník, řešily lesby odnepaměti. Jak se jejich styl oblékání formoval a proměňoval v historii? Lze ho vůbec nějak definovat a jak umožňuje projevit jinak často skrytou identitu? A především, proč někdy dokáže i ublížit?

Od monoklu přes lacláče až po Jil Sander

Při pátrání po kořenech lesbické módy je nutné pamatovat na to, že lesby byly v minulosti perzekuovány a čelily silné homofobii, ostatně jako všichni queer lidé. Nemohly se proto vždy projevovat tak, jak jim srdce poroučelo, a tím pádem ani vytvářet samostatnou vizuální komunitu. Jejich šatníky byly dlouho k nerozeznání od stylu heterosexuálních žen, a proto těžko říct, zda by se oblékaly jinak, pokud by mohly. Přesto si našly způsob, jak se projevit. Mnohé začalo už u první lesbické ikony, starořecké básnířky Sapfó z ostrova Lesbos. Ve svých dílech vyznávala lásku ženám, jež přirovnávala k levandulím nebo fialkám. Netušila přitom tehdy, že se tím fialová barva už navždy spojí s lesbickou kulturou, a nabídne tak utlačované menšině tajný způsob, jak se propojit.

První náznaky módy, která je s lesbami spojovaná mnohem častěji, se však začaly objevovat až v devatenáctém a dvacátém století. Lesby tehdy začaly na veřejnost vynášet prvky maskulinního šatníku. Ať už šlo o brýle typu monokl, námořnické límce, bretaňské modrobílé pruhy, kšandy, cylindry, společenské kalhoty nebo saka, začalo být jasné, že pánské módě se v lesbickém šatníku líbí. Příčin tohoto fenoménu je mnoho, většinou je však přisuzován vědomé či podvědomé snaze vymknout se represivní patriarchální společnosti a tomu, co dnes známe pod pojmem „male gaze“, tedy tlaku na to, jak se má žena oblékat, aby se zalíbila mužům.

Třicátá léta dvacátého století však přinesla zásadní zlom v dámské módě jako takové, zejména v podobě kalhotových kostýmů. Stačí si vzpomenout na looky hereček Marlene Dietrich a Grety Garbo či prvorepublikové hvězdy Adiny Mandlové. Právě kvůli této změně se však rozdíly, jež mezi heterosexuálními a lesbickými ženami postupně vznikly, opět trochu smazaly. Lesby proto zvolily novou taktiku, jak projevit svou identitu, a vstoupily hlouběji do maskulinní, utilitární a agender módy. Jejich oblékání kromě toho získalo o dost silnější politický podtón, který lze přisoudit prvním bojům za LGBTQ+ práva. Do lesbické módy se tak od šedesátých let postupně vedraly lacláče, manšestráky, martensky nebo flanelové košile. Tehdy šlo o prvky, které mainstream vnímal jako nevkusné, a tedy pro ženy nevhodné. Jejich nošení tak nebylo jen projevem identity, ale i protestem. I tyto kousky se však postupně dočkaly přijetí většinové společnosti.

Ještě větší úspěch si vydobyla lesbian chic estetika devadesátých let. Přiléhavé oblečení a byznys look doplněný o luxusní designérskou kabelku totiž z lesbické módy učinily rovnou mainstreamový fenomén. Termín „lesbian chic“ na své titulní straně poprvé použil magazín New York s fotografií kanadské zpěvačky k.d. lang. Nedlouho poté přišla obálka magazínu Vanity Fair, na níž tatáž hudebnice seděla v holičském křesle, zatímco ji „holila“ Cindy Crawford. Na tento moment pak navázala celá řada zásadních milníků: od první otevřeně lesbické modelky přes úspěch lesbické návrhářky Jil Sander až po první polibek modelek na přehlídkovém mole.

Díky těmto zásadním momentům ušel lesbický styl dlouhou cestu a dnes už je nedílnou součástí módní scény. Stačí si vzpomenout na nedávnou přehlídku virální značky Miu Miu s lesbickými ikonami jako Sarah Paulson a Towa Bird, nebo odvážné outfity herečky Kristen Stewart na červeném koberci v Cannes. Dnes si lze jen stěží představit módní průmysl bez prvků, které původně proslavily právě lesby. Těžce vybojovaná akceptace však neznamená, že lesbická móda setřásla veškeré problémy. Nadále totiž bojuje jak s přehlížením své historie, tak s nepříjemnými stereotypy, a to jak ze strany mainstreamu, tak z vlastních řad.

Trendy outfit s nečekanou váhou

Právě začlenění lesbické módy do mainstreamu vede k názorovým rozdílům. Někteří je vidí jako prostý symbol inkluze lesbické kultury, pro jiné však představuje slepou ignoranci. „Vzhledem k současné situaci ve světové politice stále patříme k marginalizované a diskriminované skupině. Když si tedy heterosexuální ženy přivlastňují ‚náš‘ styl, zanechává to hořkou pachuť, protože ony nikdy nebudou muset snášet násilí nebo diskriminaci, které jsou namířené proti lesbám,“ vysvětlila svůj kritický postoj Lara s tím, že tuto záležitost vnímá jako šedou zónu, a proto také širší přijetí leseb i jejich stylu vlastně oceňuje. Podobný názor sdílí i čtyřiadvacetiletá Kate, která zároveň nabízí vlastní řešení tohoto dilematu.

„Nemohu podporovat vysílání lesbických signálů prostřednictvím mainstreamových módních trendů, aniž bych viděla projev toho nejzákladnějšího aspektu lesbické identity, tedy lásku k ženám,“ popsala s tím, že pokud heterosexuální většina nosí jorts nebo karabinky, tedy prvky často spojované s lesbickou kulturou, měla by zároveň otevřeně podporovat lesby, trans ženy a obecně všechny ženy, bez ohledu na jejich sexualitu. Takové východisko totiž nediktuje, co kdo může a nemůže nosit. Místo toho hledá podporu a respekt od těch, které se případné diskriminace nebo odsuzování za to, co si na sebe ráno oblečou, bát nemusí.

Sexualitu neurčuje, co mám na sobě

Dalším z problémů, které se mohou objevit v útrobách lesbického šatníku, je mylné usuzování, že se všechny lesby oblékají pouze maskulinně. I když z pánské módy čerpaly a stále se jí inspirují, nejde o všeobecně platné pravidlo. „Když se chci obléct více femme, tedy žensky, mám občas pocit, že dostatečně nenaplňuju představu o tom, jak by měla lesba vypadat. Postupně jsem si ale uvědomila, že moji sexualitu neurčuje to, jestli mám na sobě košili a cargo kalhoty, nebo šaty a sukni,“ řekla šestadvacetiletá Vendula s tím, že podobná kategorizace, kterou posiluje především, ale nejen, většinová společnost, však dokáže člověku zamotat hlavu, aniž by měl přímou negativní zkušenost.

„Vybavuju si například situaci své přítelkyně, která se týkala svatby mé sestřenice. Nejraději by šla v kalhotách a saku, protože se v tom cítí přirozeně, ale zároveň to bylo její první větší setkání s mou rozšířenou rodinou. Nakonec se proto rozhodla jít v šatech s tím, že jí stačí, že už takhle tam budeme za ty lesby,“ vysvětlila Vendula a dodala, že tento zážitek ukazuje, jak jsou v nás předsudky hluboce zakořeněné. Obdobnou příhodu zažila také čtyřiadvacetiletá Kristýna, jež si cestu k vlastnímu autentickému šatníku dlouho hledala. Mimo jiné proto, že jí snaha zapadnout do existujících stereotypů, respektive kategorií, vždy připadala spíš omezující než jako osvobozující forma sebevyjádření.

„Pamatuju si na období tanečních a formálních akcí na střední. Možná jsem na to tehdy byla citlivější, ale společenský tlak na dodržení statu quo, tedy šaty pro holky a obleky pro kluky, nebo pro ty ‚zvláštní‘, jsem tehdy vnímala dost intenzivně. Myslím, že tohle byl nakonec ten hlavní důvod, proč jsem do těch tanečních ani na další podobné akce nakonec nešla a nikdy nechodila,“ zavzpomínala.

Zbylá část obsahu je dostupná pouze pro členstvo s aktivním členstvím.

Už jste v členstvu Qultu? Přihlaste se.

Chceš to dočíst? Podpoř queer žurnalistiku a získej plný přístup k obsahu. ❤️🌈

Pomůžeš existenci a finanční nezávislosti queer magazínu Qult
Získáš plný přístup k veškerému obsahu
Dostaneš pozvánky, slevy a volné vstupy na queer akce
Bez závazků, můžeš kdykoliv přerušit nebo zrušit

Vyberte periodicitu členství

Jméno

Příjmení

E-mail

Podpořit

Reklama

Další články z Qult.cz

Pride a byznys. Jde to dnes ještě dohromady?

Skrytá historie: Příběh trans a nebinárních hlasů, které ovlivnily dějiny hudby

Od jazzových klubů třicátých let až po dnešní popové hvězdy.

Poslední žijící lesba

Vanesa zná všechny lesby ve svém rodném městě. A právě jde na rande s tou poslední.

Queer prázdniny v Československu: Chaty, cruising, Lambda tours i teplé lázně

České queer dějiny mají i svou letní kapitolu. Vypráví o společných pobytech, přírodě, erotice i hledání...

Prvnímu Prague Pride nejvíc pomohl homofobní Klaus. Letos jsme nedostali ministerskou záštitu, říká ředitelka festivalu

„Média nás stále redukují na průvod nahých zadků.“ Rozhovor s Kamilou Fröhlichovou.

Tento článek byl publikován ze zdrojů Qult.cz

Qult.cz přináší články, které se věnují současné kultuře, společenským tématům a životním zkušenostem lidí z různých prostředí. Obsah propojuje publicistiku, rozhovory, komentáře i osobní pohledy na otázky identity, vztahů, kultury a společenských změn.Texty často otevírají témata spojená s...

V útrobách teplého šatníku. Jak lesby proměňují módu

Lidé utíkali marně. Hrozivý sesuv půdy spustil bleskovou povodeň, ze záběrů mrazí

Případ nevinné mladé dívky, která se až do poslední chvíle bránila, otřásá celým světem. Vyšetřování provází obrovský skandál kolem důvěryhodnosti policie

Zmizeli ze světa na 42 let. Když je našli, děti nikdy neviděly chléb

Výrobci „Vespy východního Německa“ vadí, že ji využívá lídr populistů

Až 160 000 Kč měsíčně a práce z domova. Lidé nad 50 si bohužel v tomto oboru ani neškrtnou