Elektřina chybí milionům, ale elektromobily už jezdí
Představte si zemi, kde 40 procent obyvatel nemá přístup k elektřině. Kde miliony domácností stále vaří na ohni a svítí si petrolejkami. A přesto se tato země rozhodla pro krok, který by mnohé vyspělé státy označily za příliš odvážný: zakázala dovoz benzinových a naftových osobních aut.
Etiopie tento zákaz vyhlásila v roce 2024. Nebyla to politická póza ani módní ekologický manifest. Za rozhodnutím stála existenční ekonomická nouze. Země každoročně utrácela za dovoz ropných produktů 5 až 6 miliard dolarů, což ji doslova vyčerpávalo a tlačilo až k platební neschopnosti.
Dvě třetiny obyvatel přitom pracují v zemědělství nebo neformální ekonomice. Průměrný čistý měsíční příjem se pohybuje kolem 132 eur (asi 3200 Kč). Při takových číslech vypadá jakékoli auto – ať už elektrické, nebo spalovací – jako nedosažitelný luxus.
Devizové rezervy mizely rychleji než voda v poušti
Etiopská vláda se ocitla v pasti. Na jedné straně rostoucí počet vozidel, na druhé straně kritický nedostatek deviz. Každý litr benzinu znamenal další únik tvrdé měny z ekonomiky. Země nemá vlastní ropná pole, veškeré palivo musí dovážet.
A pak politiky napadlo řešení. Etiopie vsadila na vlastní zdroj energie – vodu. V září 2025 slavnostně otevřela obrovskou přehradu Grand Ethiopian Renaissance Dam na Modrém Nilu. Toto dílo má zemi poskytnout dostatek elektřiny nejen pro domácnosti, ale právě i pro nabíjení vozidel.
Vláda proto udělala razantní tah. Místo postupného přechodu, jak ho známe z Evropy, zakázala dovoz všech nových spalovacích osobních aut. Stávající vozidla mohou dál jezdit, ale žádná další se do země nedostanou. Zároveň zcela osvobodila elektromobily od dovozních cel a daní, zatímco spalovací vozy dříve podléhaly zdanění často přes 200 procent.
Otázka zněla: Dokáže rozvojová africká země přeskočit éru spalovacích motorů a jít rovnou na elektřinu?
Čísla po dvou letech: 115 tisíc elektromobilů a velké rozpaky
V roce 2026, tedy dva roky po zavedení zákazu, jezdí v Etiopii přibližně 115 tisíc elektromobilů. Jejich počet rychle roste a trend pokračuje. Velkou část těchto vozidel tvoří cenově dostupnější čínské modely a auta montovaná přímo v místních závodech.
Pro ty, kdo si elektromobil mohou dovolit, přináší velkou úsporu. Podle porovnání zveřejněného agenturou Associated Press stojí měsíční nabíjení elektromobilu přibližně čtyři dolary. Stejné používání benzinového vozu vyjde na 27 dolarů.
Jenže právě tady se skrývá největší paradox celého experimentu. Úspora na provozu je skvělá, ale co když člověk nemá peníze na pořízení vozidla? Elektromobil za 10 tisíc eur znamená více než šest let průměrného čistého příjmu – a to bez započtení výdajů na bydlení, jídlo a další základní potřeby.
Elektromobily si proto mohou dovolit především bohatší domácnosti, podnikatelé a provozovatelé komerční dopravy. Pro většinu obyvatel zůstává vlastnictví jakéhokoli auta – bez ohľadu na pohon – stále nedosažitelným snem.
Majitelé elektromobilů se vracejí k benzinu
A pak tu je další problém. Mimo hlavní město Addis Abebu chybí dostatečná síť verejných nabíjecích stanic. V některých oblastech je dodávka elektřiny nespolehlivá. Náhradní díly na elektrická vozidla nejsou vždy k dispozici a mechanici schopní opravit moderní elektrické systémy jsou vzácní.
Někteří majitelé elektromobilů se proto vozidlo rozhodli prodat a vrátit se ke spalovacímu motoru.
Přesto vláda na své strategii trvá. Podle zprávy Mezinárodní energetické agentúry z října 2026 chce Etiopie do roku 2030 dosáhnout 80procentního podílu elektromobilů mezi novými registracemi osobních vozů. Plánuje rozšířit veřejnou nabíjecí infrastrukturu na více než 2 000 nabíjecích bodů a podpořit domácí výrobu či montáž elektrických vozidel.
Etiopie tedy měla dobrý nápad a dobrý záměr. Vzhledem k velmi nízké ekonomické úrovni však přechod na elektromobily zůstává spíš pozoruhodným experimentem, než aby prakticky vyřešil zásadní problémy země.
Zdroje článku: apnews.com, energyforgrowth.org, bloomberg.com, worldbank.org, nespechej.cz
Autor článku: Roman Veselý