Dvě malá křídla

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Podivný šramot za oknem mě probudil v čase mezi psem a vlkem. Váhám, jak jinak dobu, kdy se noc lomí s ránem, nazvat. Říká se ve dvě v noci, ale ve tři ráno. Na budíku svítí blížící se půl třetí.

Dvě malá křídla

Zdroj: i60.cz

Doba čtení 2 min

Článek byl publikován 25.05.2026 08:50

Ilustrační foto: Pixabay

Dvě malá křídla

25. 5. 2026

Nutím se v této nemožné (tak už jsem ji tedy nějak nazvala) době více probrat, abych šramot nakonec identifikovala jako nárazy něčích křídel.

S velkým sebezapřením vstávám a po tmě se pomalu přibližuji k závěsu. Jemně s ním zatřesu. Nejspíš to bude nějaká sovička či co. Bydlíme blízko lesa. V dobré víře, že už je to pryč, se vracím do kanafasu. Po chvíli ticha s sebou škubnu v polospánku znovu. Nárazy křídel už nejsou za oknem, ale… v pokoji za nábytkem!

„To je tedy trumbera,“ bručím si pod nosem a hrabu se k vypínači. V momentě, kdy rozsvěcím, vzlétá pod strop - netopýr! Rychle plácnu po vypínači a při zmateném skoku zpět do postele stíhám ještě rozevřít okno dokořán. To snad ani není možné! Ve čtvrtém patře paneláku?!

V hlavě omotané peřinou a s do tmy vytřeštěnýma očima se mi v útržcích promítá přírodopisný dokument, který jsem sledovala, ironií osudu, právě před několika dny:
„ … zabloudí jen nemocní, … roznášejí vzteklinu,… mají různé parazity …“

A tento evidentně zabloudil. Zrovna, když jsem sama doma. Život, obzvláště ten můj, je samý Murphyho zákon. Vyděšená mžourám do tmy a doufám, že, nečekán, nezván, zmizí Ivan, tedy, pardon, netopýr.

Něco se mihlo … ale nééééé! Vždyť ten letící stín má opačný směr! A ještě jeden!

A tak jsem v pokoji se třemi netopýry a myšlenky v hlavě vykřikují: „Horor! Ptáci! Hitchcock!“

Vím, že netopýři nejsou ptáci. Je to jen taková asociace. Pochopte mě. Teď už fakt nevím, co mám dělat. Nezbývá, než čekat.

Ve skutečnosti to bylo jistě krátce, vteřiny strachu bývají dlouhé, než tři stíny nabraly kýžený směr. S obrovskou úlevou přiskakuji k oknu a zabouchávám ho s takovou razancí, až se sama sebe leknu.

Musím honem usnout, říkám si, vždyť budu v práci nemožná. Poručte větru, dešti, a zjistíte, že to nefunguje. Nebo funguje?

Teprve, když si vymyslím pohádku o tom, jak to vlastně bylo, a na parapet spustí lehká perkuse prvních kapek, s úsměvem na rtech sladce usínám.

„Byl jednou jeden mladý, neklidný a nezkušený netopýrek … a stalo se, že docela zabloudil. Naštěstí ho brzy našli jeho starostliví rodiče.“

Autor: Iva Bendová

Reklama

Další články z i60.cz

Obědy

Stres ničí tělo od hlavy až k patě. Rozhodit může srdce, oči, zuby i záda

Stres se neodehrává jen v hlavě. Dlouhodobý stres dokáže postupně zasáhnout prakticky celý organismus. Když...

Důchodkyně popsala, jaký problém má doopravdy se samoobslužnými pokladnami. Prý se kvůli nim cítí zastarale

Součástí našich životů se staly nejrůznější technologie. Poradit si s nimi musí také senioři, používají...

Můžu si zapálit?

„Iri, můžu si zapálit?“ Tenhle dotaz mi můj Petr pokládá tak jednou, maximálně dvakrát za rok. Naposledy...

Nejlepší rozhodnutí, které jsem udělala po šedesátce

Své 60. narozeniny jsem oslavila v kruhu svých nejbližších i v zaměstnání. Tam jsem ale byla čím dál méně...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Dvě malá křídla

Nejdřív Ukrajinci, nyní i Rusové. Na východě přišla do módy zbraň z 18. století

Neuvěřitelná situace. Bobři zničili ceduli, která před nimi varovala

Bál se říct ženě, že nechce papriku. Tak ji odnesl do laboratoře a dostal Nobelovku

Kaspar Hauser: záhadný mladík prý vyrůstal v izolaci. Po téměř 200 letech promluvila DNA

Vyhrála olympiádu a začalo peklo. Stál tam každou noc, popsala pronásledovaná Němka