Rodinný dům bývá často majetkem, ke kterému se vážou vzpomínky několika generací. Když ale jeho majitelka zemře v době, kdy její vlastní děti už nežijí, může mezi příbuznými rychle vzniknout otázka: komu vlastně dům připadne? Automaticky všem vnukům? Nebo tomu, kdo se o babičku poslední roky staral? Pokud babička nezanechala závěť, odpověď dává zákonná dědická posloupnost, která má poměrně jasná pravidla.
Kdo zdědí nemovitost, pokud babička přežije své děti? Zdroj foto: gstockstudio / Adobestock.com Místo zemřelých dětí nastupují vnuci Za běžné situace dědí po rodičích jejich děti. Jestliže ale některé dítě zemřelo dříve než rodič, jeho místo při dědění zaujmou jeho vlastní potomci a to nejčastěji vnuci. Neznamená to však, že se dům vždy jednoduše rozdělí rovným dílem mezi všechny vnuky. Dědictví se totiž nejprve rozděluje podle jednotlivých rodinných větví.
Například babičku měla syna a dceru. Oba už před její smrtí zemřeli. Syn po sobě zanechal dvě děti a dcera jedno. Kdyby oba potomci babičky žili, každý by zdědil polovinu. Proto i po jejich smrti připadne jedna polovina větvi po synovi a druhá větvi po dceři. Synovy dvě děti si svou polovinu rozdělí, takže každé dostane čtvrtinu dědictví. Jediné dítě dcery získá celou druhou polovinu. Právě tady může vzniknout překvapení, protože tři vnoučata tak nemusí automaticky získat každý třetinu domu.
Pokud žije dědeček, dědí také Do výsledku může výrazně promluvit i to, zda babička měla v době úmrtí manžela. Manžel totiž dědí společně s potomky. Pokud by například babička měla dvě zemřelé děti a zároveň žijícího manžela, dědictví by se při zákonném dědění rozdělilo na tři základní části. Jedna by připadla manželovi a další dvě rodinným větvím po dětech.
U nemovitostí je ale potřeba ještě zjistit, komu dům skutečně patřil. Pokud byl například součástí společného jmění manželů neznamená to, že se celý dům stane předmětem dědictví. Nejprve se vypořádá společné jmění a teprve část, která patřila zemřelé, se dále dědí. Jiná situace bývá například u domu, který babička kdysi sama zdědila po rodičích, nebo ho dostala darem.
Dědit může i dědeček. Zdroj: Pexels Závěť může rozdělení domu změnit Všechno výše uvedené platí především tehdy, pokud babička nezanechala závěť, nebo jiné pořízení pro případ smrti. V závěti mohla určit, že dům získá například konkrétní vnuk, nebo jiný člověk. Ani tehdy ale nemusí být ostatní potomci úplně bez nároku. Potomci totiž mohou patřit mezi takzvané nepominutelné dědice a za určitých okolností mají právo na svůj povinný díl. To ovšem automaticky neznamená, že musí získat část samotného domu. Jejich nárok může být vyrovnán také finančně.
Co když některé dítě potomky nemělo? Další častá otázka nastává ve chvíli, kdy jedno z babiččiných dětí zemřelo bezdětné. V takovém případě po něm žádná další rodinná větev nepokračuje. Podíl se tedy nerozděluje imaginárně mezi neexistující potomky, ale dědictví se určí podle toho, kteří dědicové v dané dědické třídě skutečně existují.
Pokud by babička neměla vůbec žádné potomky – tedy děti, vnuky ani další jejich potomky, přicházejí na řadu další zákonní dědicové. Může jít například o manžela, rodiče, nebo za určitých podmínek také osobu, která s ní žila ve společné domácnosti.
Dům nemusí skončit ve spoluvlastnictví celé rodiny Ani v případě několika dědiců není nutné, aby se z rodinného domu stal majetek rozdělený mezi několik spoluvlastníků. Dědicové se mohou v rámci pozůstalostního řízení dohodnout například tak, že dům připadne jednomu z vnuků a ten ostatní finančně vyplatí. Takové řešení bývá v praxi často jednodušší, než dlouhodobé spoluvlastnictví nemovitosti několika členy rodiny.
Pokud tedy babička přežila své děti, o osudu jejího domu rozhoduje především to, zda po dětech zůstali potomci, zda žije její manžel a zda existuje závěť. A právě proto se může skutečný výsledek dědického řízení od představ příbuzných poměrně výrazně lišit.
Dědické řízení může občas probíhat jinak, než by se mohlo zdát. Zdroj: Pixabay Zdroj: zakonyprolidi.cz, finance.cz, dostupnyadvokat.cz