Dnes před tu nezávislou komisi předstoupí, aby tato posoudila, zda jí ponechá čip, který podporuje její životní funkce, nebo jej odebere a tím ukončí její život zde na Zemi.
Kdysi k tomuto experimentu byla vybrána, protože ve svých 80 letech tělo fungovalo nadmíru dobře. Aby nevzniklo přelidnění staršími lidmi, protože děti se moc nerodily, vznikl experiment, kdy byly pro staré lidi stanoveny počty čipů a podmínky pro jejich získání, které byly velice přísné.
Tenkrát podepsala informovaný souhlas se všemi podmínkami, i s tím, že se přestěhuje do uzamčeného, pro veřejnost nepřístupného areálu, kde bude mít všechno zajištěné a bude moci žít, jak bude chtít. Spojení se světem za zdmi areálu bylo možné jen v elektronické podobě, jinak ne a to ji trochu mrzelo, ale věděla, že něco musí obětovat. Zároveň souhlasila i s tím, že se bude muset pravidelně podrobovat vědeckým výzkumům na její osobě.
Šla do toho a prožila 20 let života mezi stejně vybranými lidmi, z nichž po čase někteří najednou zmizeli. Nezkoumala důvod jejich odchodu, zda porušili nějaká pravidla, nebo se dobrovolně zbavili čipu, či nebyli uznáni způsobilými pokračovat po dovršení 100 let, přišli další a bylo to příjemné osvěžení pobytu.
Jen jednou se spletla a dala více citu sympatickému muži. Když zmizel, moc se trápila, a tak si řekla, že už nikdy žádný cit nikomu nedá.
Dívala se z okna, všechno bylo zalité sluncem, ve vázách byly čerstvé květiny, na servirovacim stolku krásné cukroví, ovoce, čokoláda... V rozsáhlé zahradě se procházeli obyvatelé areálu, někteří jeli na koni hluboko do zahrady, jiní posedávali na lavičkách a hladili psy a kočky, někteří hráli různé hry, to podle možností, které jim tělo dovolovalo. A ono dovolovalo dost, čip úplně vynuloval stálou bolest kostí a kloubů a jiných neduhů.
I ona se cítila čile, během pobytu užívala bazén v suterénu i venku, jak to jen šlo. Kolem zámku v areálu a v zahradě byly vzorně zastřižené trávníky, cestičky vysypané kamínky, květiny všech možných druhů, hlavně různobarevné růže, které také zdobily altánky a pergoly.
V zámku byly k mání i všechny možné služby, proto byli lidé pěkně upraveni, čisťouncí a voňaví, v docela moderním a pohodlném oblečení. Peníze zde vůbec neexistovaly, co kdo potřeboval k životu, o co si řekl, dostal.
Tenkrát byla ráda, že dostala příležitost nastavení života o dvacítku a ještě něco záhadného po té stovce. Během pobytu se věnovala amatérskému divadlu, obecenstvo tvořili obyvatelé zámku, hodně četla a dokonce se vzdělávala i v historii.
Nachodila kilometry po zahradě, ráda odpočívala v houpačce, navzpomínala se s ostatními obyvateli na svoje mládí, děti, vnoučata, aniž by se jí po nich nějak zvláště zastesklo, protože s odloučením se dávno smířila, stejně už měli svůj život, o kterém si čas od času elektronicky spojeni, povídali. Cítila se za těch dvacet let šťastná a vděčná.
Co bylo nepříjemné, ale snesitelné, byla jednou za rok týdenní návštěva v místní nemocnici, kde se pravidelně konala její důkladná prohlídka, různá měření, prosvěcování neznámými přístroji. Také vyplňovala testy a na otázky mnohdy odpovědi nebyly vůbec jednoduché. Nikdo jí nic nevysvětloval, a ona se po počáteční snaze něco zjistit, už dávno na nic neptala.
Zažila zde bezstarostné období, které ve svém životě snad nikdy nepoznala. Zajímavé také bylo, že zde nevznikala žádná ponorková nemoc a lidé se zde nijak neprojevovali agresivně, skoro to vypadalo, jako by byli vybráni podle nějakého klíče podobných povah. Všichni byli k sobě ohleduplní, milí, usměvaví, pozorní, nikdo nikomu nic nezáviděl, ani neměl co. Nuda? Ne, tu zde nepoznala, bylo to jako by se vrátila do dětství obklopená láskou.
xxx
Oblékla se do svých nejlepších šatů, které jí nejvíce slušely, k nim pak ekri krajkové rukavičky, malý klobouček, vše v pastelových barvách, pečlivě vybrala lodičky a kabelku. Samozřejmostí bylo krásné a kvalitní prádlo laděné do barvy šatů. Vlasy měla už od minulého dne upravené od kadeřníka, ruce a nohy ošetřené od manikérky a pedikérky. Obličej ponechala bez líčení, použila jen lehký tónovací krém, cítila se tak nejlépe, však se už dávno nelíčila, vše zakončila několika kapkami oblíbeného a příjemného parfému.
Naposledy se rozhlédla po svém pokoji, polkla višňový likér z broušené skleničky na šťopce a vydala se na cestu do nemocnice. Nikomu neřekla, že nastal ten důležitý den, s nikým se nerozloučila.
xxx
Předstoupila před komisi, ta se nacházela v jiné části nemocnice než ty, které sloužily k vědeckým výzkumům, v pokoji přepychově, starodávně a velmi vkusně zařízeném.
V komisi zasedli lidé, které nikdy neviděla, usoudila, že jsou asi "z venku". Byli si všichni tak nějak podobní, krásní, mladí. Bylo jich pět, tři muži a dvě ženy. Všichni měli před sebou počítače v podobě malé destičky, které vypadaly jako rámečky s fotografiemi.
Uprostřed sedící muž jí pokynul, aby si sedla do nádherného a pohodlného křesla, které po jejím dosednutí ihned započalo jemně masírovat její záda. Jeden z mužů ji uvítal jménem komise a všechny představil. Moc se nesoustředila, takže si pamatovala jen jméno toho nejdůležitějšího, který s ní komunikoval. Představil se jako Marek. Pomyslela si, takové biblické jméno...
Chvíli si nezávazně povídali, řekl jí, co už věděla, že se bude jednat o jejím čipu, tedy o jejím bytí a hned přešel k meritu věci.
"Ne všichni dostali, nebo dostanou nabídku jako dnes vy. Byla jste shledána jako osoba, která plně vyhovuje jako obyvatel pro osídlování planety Nexo. Váš zevnějšek bude změněn, vaše tělo nabude známky mládí, ale vaše prožitky a zkušenosti vám zůstanou. Nová planeta potřebuje lidi, které by jinak cenné vlastnosti, které někteří lidé mají a také životní zkušenosti zanikly s jeho tělesnou schránkou a to by byla velká škoda, protože nová planeta je budována jako bezpečný a laskavý prostor pro lidi, kteří by o ni pečovali a pěstovali by přátelské soužití bez válek, mamonu, zla, zabíjení a využili by svých zkušeností, které v životě získali a které zde byly zkoumáním potvrzeny.
Stala byste se příslušnící nové generace, která by přirozenou lidskou cestou dala vznik dalšímu životu, potomkovi jehož genetické vybavení by neslo určité úpravy dle vašich a partnerových vlastností. Máte možnost tuto nabídku využít, nebo zamítnout a pak vám tedy odejmeme čip, a tím ukončíte svůj život. Cesta zpět v žádné jiné podobě není možná, rozhodnout se mezi těmito dvěma možnostmi musíte hned. K tomuto rozhodnutí vám poskytneme jednu hodinu přemýšlení, řekněte si v jakém prostředí chcete o této nabídce uvažovat."
Věděla hned, že by to mělo být na loďce na řece, v plném slunci s modrou oblohou.
Bylo jí to umožněno a ona se v loďce nechala nést klidným tokem řeky a přemýšlela. Nemohla se zeptat, jak planeta vypadá, jak se tam žije, co bude jejím zázemím, nemohla se zeptat na nic, musela se jen rozhodnout jestli chce žít ještě jeden život.
Před dvaceti lety se cítila unavená, bolavá a smířená s tím, že se blíží její odchod posledními dveřmi a Charon ji převeze loďkou do podsvětí, kde vládl Hádés. Teď po dvaceti letech příjemného života ležela v loďce a cítila sílu a zvědavost k uskutečnění nových možností. Vůbec si nechtěla připustit nějaké pochyby o serióznosti nabídky. Myslela na to, že by opravdu bylo škoda zavřít svoje znalosti a zkušenosti do šuplete a odejít. Teď, když věděla, čeho ze svých zkušeností se vyvarovat a co zúročit, ještě ke všemu v novém mladém těle, v novém světě, přesvědčovala samu sebe, aby to zkusila. Být znovu matkou, milovanou ženou, teď, když už věděla, jak na co... Už chápala, proč bylo nutné k možnosti nového života trvání 20 let, proč ta příprava trvala takovou dobu.
Po všech těch pravidelných zkoumání její osoby neměla důvod nevěřit v tento projekt, se svojí vrozenou, celoživotní zvídavostí se rozhodla, že do toho půjde.
Loďka pomalu připlouvala ke břehu, vůbec se jí nechtělo ji opustit, ale nedalo se nic dělat, čas nazrál.
Znovu seděla v křesle před komisí a řekla jim svoje rozhodnutí. Ženy i muži ji objali, políbili a poděkovali jí za její odvážné rozhodnutí. Než nastoupila k odletu do nového domova, vyzbrojená stejným "rámečkem na fotografie" jako měla komise, ze kterého se měla cestou dozvědět všechny podrobnosti, proběhla opulentní hostina s vynikajícími dobrotami a vzácnými víny.
Poslední slova, která jí Marek řekl:
"Čeká na vás muž, kterého jste si zde oblíbila, s ním si rozuměla a předčasně vám zmizel, protože ho čekalo stejné rozhodnutí jako vás to dnešní. Ví o vás a nemůže se vás dočkat, nepochybuje o tom, jak se rozhodnete. Asi jej hned nepoznáte, ale jak už víte, ani vy nebudete vypadat jako teď. Během cesty, kdy budete spát, se uskuteční vaše proměna, bude vám vyměněn váš čip. Vaše těla budou připravena na lásku se vznikem vašeho potomka."
Byla šťastná, že se rozhodla, jak se rozhodla a moc se těšila na muže, na jehož novou podobu byla zvědavá, ale hlavně na soužití s ním.
Vzhůru do nového života!