Jako na orloji. Jeden tam a druhý sem

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Docela nerada píšu smutné články, už kdysi dávno jsem se za to omluvila a slíbila, že dál už to bude buďto veselejší, nebo si to radši nechám pro sebe. Ale když jsem si tuhle četla komentáře ke svým předchozím článkům, řekla jsem si, že tohle vám ještě asi dlužím.

Jako na orloji. Jeden tam a druhý sem

Zdroj: IMG-20250424-053312.jpeg

Doba čtení 4 min

Článek byl publikován 24.10.2026 09:10

Jako na orloji. Jeden tam a druhý sem

24. 10. 2026

Když jsem se začátkem září vrátila z dovolené, bylo to po té prosluněné pohodě trochu smutné. Nejenom kvůli počasí, které se tady za ten týden mojí nepřítomnosti změnilo.

V září už k nám přichází podzim, s tím nic nenadělám. Ale pomalu se rozhodla odejít naše paní psová Debie. Bylo jí dvanáct let a za tu dobu toho prožila tolik, že by to několika borderkám asi stačilo na několik životů. Říkali jsme jí "bordel colie" za to, co dokázala udělat s nalezeným klacíkem, nebo pytlem připraveným k odnesení do popelnice. A taky to byla "Nesmrtelná teta".

Poprvé se o ní Zubatá pokusila, když jako skoro ještě štěňátko sežrala velkou pixlu odčervovací pasty pro koně. Tehdy si s ní paní zvěrolékařka nevěděla rady, Debuška jenom ležela a oči se jí protáčely, ale jako zázrakem přežila. Podruhé jí kamarád Fanda přehlédl a přejel jí nohu autem. Tehdy to vypadalo na amputaci, ale nakonec se jí nožka zhojila a ona zase běhala, tak usilovně, jak to snad umí jen borderky. Při vycházce vždycky kroužila kolem mě, vracela se zpátky a potom mě dobíhala a předbíhala a to co jsem já ušla, ona uběhla snad desetkrát. A co toho naběhala kolem koní, když se je, vedena svým pasteveckým instinktem, snažila sehnat do stáda.

Když jí syn potom jednou objevil na břiše velikánskou bouli, řekli mu u zvěrolékaře, že to je zřejmě nádor, ale v téhle velikosti se už neoperuje... Vzal tedy milou Debušku domů. Netvářila se tehdy, že by se jí chtělo umírat, dokonce když přijeli kováři ke koním, pobíhala kolem a přikrádala si kousky ořezaných kopýtek jako vždy a s chutí je žvýkala. A pan kovář, starý a zkušený pán se na ní podíval a pravil: "Nemá ten pes něco vraženého v boku?"

Druhý den Debušce praskla ta podebraná boule a po vyčištění se jí vše zase krásně zhojilo. Byla prostě nesmrtelná, dokonce přežila oba vlky, které jsme měli, Besta a Čendu. A byla tak úžasná, nikomu nikdy neublížila, dokonce ani slepicím a kuřatům, volně pobíhajícím po dvoře. Se všema kočkama vždycky byla kamarád a když se jí někdo venku bál, syn ho vždycky ujišťoval, že opravdu nikdy nikomu neublížila, že by snad radši kousla sebe, než někoho jiného.

Ale nikdo tady nebudeme věčně a i Debušku zřejmě dostihlo stáří a její předchozí neduhy.

Když jsem přijela z dovolené, ležela venku na trávníku a když mě uviděla, tak jenom lehounce zavrtěla ocáskem. Už vůbec nevstávala. Přestala jíst a jenom ležela. A to prý ještě před třemi dny běžela na vyjížďku s koníkem Juráškem. Ale než jsem odjížděla na dovolenou, už občas upadla a chvilku nemohla vstát. Zřejmě epilepsie, na to prý borderky často trpí.

Syn řekl, že utratit jí nenechá, to ne, že si přece zaslouží umřít doma a snad odejde pomalu v klidu sama. Život jsme jí nedali a nechtěli jí ho brát.

V sobotu po ránu jsem jí ještě umyla a dala pod ní suchou osušku. Trochu se napila a já jí popřála pokud možno klidný den. Znovu jsem jí ujistila, že ona se nemá čeho bát, nikdy nikomu neublížila a nic zlého jí tam určitě nečeká. A ona se se na mě vděčně podívala.

Ve čtvrt na pět mi poslal Petr zprávu, že už Debie umřela. Tak už to má holka za sebou...

No a teď jsem se teprve dostala k tomu, co jsem vám dlužila. Po příjezdu domů mě, mimo toho smutného, co už jsem věděla, čekalo ještě jedno překvapení. Vrátil se nám zrzavý kocourek Honzík! Byl pryč víc, jak tři měsíce a za tu dobu nám zase trochu zdivočel. Ale kudy se domů chodí, kde jsou misky s granulema a hlavně to, že v lednici je šunka, to teda nezapomněl. A hulákat strašlivě nahlas taky pořád ještě umí.

Takže druhý den ráno na mě už Debuška nečekala. Zato na mě hulákal Honzík, chtěl něco jiného než granule. Dojedl si včera načnutou šunku a za odměnu si došel do bedýnky... Na to, kde je, taky nezapomněl.

Dědeček se zlobil, řekl mu, že zasmradil celou chodbu a ať si táhne tam, kde byl celé léto. Tak jsem ještě před odchodem do práce vyčistila bednu a chodbu dobře vyvětrala.

Pak jsem vypustila slepičky, připravila si tašku s sebou do práce a odjela tam s tím, že u nás je ten svět kupodivu snad ještě v pořádku.

Autor: Dana Straková

Reklama

Další články z i60.cz

Divní patroni

Mladík píše závěť

Ano, mám doma pár věci už od dětství. Kompletně jsem se stěhoval čtyřikrát, ale stále se mě drží jedna...

Sci-fi povídka: Sté narozeniny na rozcestí

Toho roku kdy dovršila 100 let, věděla, že je to limit pro další existenci, že se bude před komisí...

Nahlédnutí do Průmyslového paláce na Výstavišti

Příběh Průmyslového paláce na Výstavišti v Holešovicích jsem sledovala od doby, kdy jeho levé křídlo zničil...

Ručičky zpět, srdce v klidu? Co s námi doopravdy dělá podzimní změna času

V noci ze soboty na neděli 25. října se ve 3:00 ručičky vrátí na 2:00. Hodina spánku navíc zní jako dárek a...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Jako na orloji. Jeden tam a druhý sem

Obrazem: Tohle Babiš nemá rád. Přímo pod nosem rozpoutal hněv, mluví se o „prasárně“

Většina Čechů tuto potravinu používá špatně. Při konzumaci většího množství hrozí zdravotní komplikace

Lano ruplo, tělo zmizelo v propasti. Messnerova rivala tak navždy pohřbily Himálaje

Zmenšuje se penis s věkem? Medicínský pohled do trenýrek, který rozptýlí všechny pochybnosti lépe než kamarádi v hospodě

Před rokem se blízcí připravovali na nejhorší. Jan Kanyza se teď ukázal mezi kamarády a jen zářil