5 min

Měl se postavit sovětským jaderným monstrům Kirov. Jaderný „super“ křižník CSGN ale nikdy na moře nevyplul

Sdílet

Dennívýzva

Na konci studené války chtělo americké námořnictvo postavit loď, která by spojila jaderný pohon, radarovou revoluci jménem Aegis, těžkou dělostřeleckou výzbroj a schopnost ničit cíle na moři i na pevnině. Projekt CSGN Strike Cruiser měl být odpovědí na sovětské jaderné bitevní křižníky třídy Kirov. Křižník CSGN se ale vzhledem k ceně nikdy nerealizoval a na hladinu moří sklouzly konvenční křižníky Ticonderoga vybavené právě Aegis systémem.

Zdroj: Securitytech

Křižník pro budoucí válku v severním Atlantiku

Zkratka CSGN znamenala Strike Cruiser, Guided Missile, Nuclear. Tedy jaderný úderný raketový křižník. Koncept vznikal v druhé polovině 70. let jako představa mimořádně silné eskortní a úderné lodě, schopné vést svaz, chránit letadlovou loď, lovit ponorky i zasahovat sovětské hladinové jednotky na velkou vzdálenost.

Americké námořnictvo mělo s jadernými hladinovými eskortami zkušenost už od 60. let. První skutečně nově postavený americký poválečný křižník, USS Long Beach, byl zároveň první jaderně poháněný raketový křižník světa. Později následovaly menší lodě tříd California a Virginia. Jejich hlavní předností byla rychlost, prakticky neomezený dojezd a schopnost dlouhodobě držet krok s jadernými letadlovými loděmi.

Moskva v té době zaváděla do služby třídu Kirov, obrovské křižníky s jaderným pohonem, těžkými protilodními střelami P-700 Granit a rozsáhlou protivzdušnou výzbrojí. Američané se nemuseli nutně pokoušet postavit zrcadlový protějšek. Potřebovali však loď, která by dokázala přežít v prostředí, kde hrozily sovětské ponorky, dálkové bombardéry s protilodními střelami i raketové křižníky operující proti svazům letadlových lodí. Jenže žádná ze stávajících amerických lodí se sovětským monstrům nemohla rovnat. „Superkřižník“ CSGN měl vzniklou situaci řešit.

Jaderný pohon jako konkurenční výhoda

CSGN měl být velký, přibližně 17 000tunový křižník. V době, kdy většina amerických hladinových lodí spalovala námořní palivo, představoval jaderný reaktor víc než jen řešení otázky dosahu. Umožňoval dlouhodobě plout vysokou rychlostí bez závislosti na tankerech, což bylo zásadní zejména při doprovodu letadlových lodí.

V představách námořnictva by taková loď nemusela plánovat operační tempo podle zásob paliva. Stále by ovšem potřebovala doplňovat střely, munici, potraviny a náhradní díly. „Neomezený dosah“ proto neznamenal nezávislost na logistice, znamenal především výrazně větší svobodu pohybu a menší zranitelnost zásobovacích tras. Zastánci jaderného pohonu u křižníku upozorňovali, že eskorty letadlových lodí se musí doplňovat palivem mnohem častěji než samotné jaderné letadlové lodě. Integrovaný jaderný energetický systém by navíc mohl poskytovat velké množství elektrické energie pro budoucí radary, senzory a zbraně.

Univerzální voják: Aegis, rakety, děla a vrtulníky

CSGN měl být jednou z prvních lodí, které by od počátku stavěly na bojovém systému Aegis. To byla zásadní změna. Superkřižník neměl jen nést velké množství střel, ale současně vytvářet ochranný štít pro celý svaz. Sledování desítek vzdušných cílů, řízení palby a obrana proti hromadnému útoku protilodních střel patřily k jeho hlavním úkolům.

Původní návrhy počítaly se dvěma dvouramennými odpalovacími zařízeními Mk 26 pro střely Standard a protiponorkové ASROC, čtyřmi čtyřnásobnými kontejnery pro Harpoony a osmi střelami Tomahawk. Z dnešního pohledu působí tato konfigurace méně působivě než moderní vertikální sila Mk 41, ale v tehdejším kontextu šlo o mimořádně všestranný arzenál. Loď měla mít také trupový i vlečný sonar, torpédomety a dva vrtulníky LAMPS pro boj proti ponorkám.

Pozoruhodnou součástí programu bylo plánované dělo Mk 71 ráže 203 mm. Americké námořnictvo tím zkoušelo obnovit schopnost silné námořní palebné podpory. Osmipalcová zbraň měla nabídnout výrazně větší účinek než běžné 127mm kanóny. CSGN by se tak stal i lodí schopnou podporovat výsadkové operace nebo ničit pobřežní cíle.

V této kombinaci se skrýval velký problém tohoto projektu. CSGN měl být univerzálním vojákem a velké množství rolí, které měl pokrýt současně vedlo k tomu, že loď byla stále větší, složitější a samozřejmě dražší.

Problémem byly peníze, průmyslové kapacity a změna priorit. V roce 1976 se cena jediné lodě odhadovala na 1,37 miliardy tehdejších dolarů. Jaderný pohon vyžadoval specializovanou infrastrukturu, kvalifikované loděnice, náročnou údržbu i budoucí výměnu jaderného paliva. Námořnictvo nakonec zvolilo levnější cestu. Místo malé série gigantických jaderných křižníků se opřelo o konvenčně poháněné křižníky třídy Ticonderoga. Prozíravý vývoj konstrukce DDG/CG-47, která v podstatě umístila stejné systémy do trupu Spruance (DD-963) znamenala konec tohoto ambiciózního projektu.

Následně se US Navy opřelo primárně o torpédoborce třídy Arleigh Burke. Ty sice nenabízejí vytrvalost lodí poháněných jádrem, ale vznikají ve velkých počtech, sdílejí systémy, posádky i logistiku a jejich bojová hodnota postupně rostla s rozvojem vertikálních sil Mk 41.

Vrací se křižník CSGN v ideji bitevních lodí Trump?

V jistém smyslu se myšlenka CSGN vrací. Moderní válka na moři zvyšuje energetické nároky kvůli výkonným radarům, elektronickému boji, systémům protivzdušné obrany, lasery a případně railgunům. Všechny tyto systémy potřebují mnohem více výkonu než lodě před půl stoletím.

Bitevní lodě Trump oficiálně označené jako BBG(X), mají zřejmě nahradit plánovaný program torpédoborců nové generace DDG(X) začleněním jejich schopností do ještě většího trupu a tedy dodat všechny výše uvedené vlastnosti. Zástupci námořnictva vysvětlují tento posun potřebou větší platformy s větším prostorem, výkonem a chladicí kapacitou, která by pojala budoucí zbraňové systémy, jako jsou konvenční hypersonické střely rychlého úderu (CPS), railguny a vysoce výkonné lasery, které konstrukce DDG(X) jen s obtížemi začlenila do své výzbroje. Plánovaná výzbroj by mohla zahrnovat i řízené střely s jadernou hlavicí a velký počet vertikálních odpalovacích sil.

Nové lodě by měly být výrazně větší než současné torpédoborce a měly by mít výtlak více než 35 000 tun. Budou tak dosahovat téměř hodnot bojového výtlaku německých bitevních lodí třídy Scharnhorst z druhé světové války.

Zdroj: US Naval Institute, 19fortyfive, CNBC
Autor/Licence fotografie: Představa CSGN, United States Navy – All Hands – „On the Navy Horizon: Shipbuilding Program“ (July 1976), p. 9, Public Domain

Reklama

Další články z Securitytech

Tento článek byl publikován ze zdrojů Securitytech

Web se zaměřuje na témata spojená s bezpečností, moderní technikou a obrannými technologiemi. Čtenáři zde najdou články o vojenské výzbroji, bezpečnostních systémech, kyberbezpečnosti i technologických inovacích, které ovlivňují současný svět.Obsah propojuje technické informace s vysvětlením...

Měl se postavit sovětským jaderným monstrům Kirov. Jaderný „super“ křižník CSGN ale nikdy na moře nevyplul

Zákulisí nejdivnější cesty prezidenta Pavla. Výprava na summit NATO byla místy bizár

Blackout nezhasíná domy jako ve filmu. Síť kolabuje v řádu vteřin a každá úroveň napětí padá jiným způsobem

Odjela za novým životem, domů se už ale nevrátila. Samotný zločin byl jen začátkem příběhu, ze kterého dodnes naskakuje husí kůže

Pilotka zmizela nad Pacifikem a svět nikdy nedostal jistou odpověď. Amelii zradila soustava teček a čárek i špatná příprava

Smrtící jed a čelisti jako kleště. V Řecku natahují sítě proti čtverzubcům, česká bioložka varuje před jednou věcí