Rané M16 ve Vietnamu trápily závady a vojáci ztráceli důvěru v jejich spolehlivost. Špatná údržba byla součástí problému, jenže dobové zprávy popisují také chybějící vybavení, nedostatečný výcvik a technické potíže zbraně i střeliva.
Poslat do války novou pušku a spolehlivě zavést nový zbraňový systém jsou dvě různé disciplíny. Příběh M16 z let 1966 až 1968 ten rozdíl ukazuje dost nepříjemně. Nestačilo dodat zbraň. Musely k ní dorazit vhodné náboje, čisticí potřeby, srozumitelné instrukce a lidé, kteří věděli, co od ní čekat.
Čisticí výbava není příslušenství navíc V říjnu 1967 zazněla ve Washingtonu ostrá kritika programu M16. Poslanec Craig Hosmer v kongresovém záznamu z 25. října shrnoval závěry vyšetřovacího podvýboru: instrukce k údržbě byly zavádějící, chyběly čisticí potřeby a nedostatečný byl také výcvik a dohled. Nebyla to tedy jen výtka, že voják někde odložil kartáček a šel si po svém.
Stejné nepohodlné okolnosti zachytila i armádní zpráva o programu M16 z 1. června 1968 . Když popisovala průzkum technického týmu z konce roku 1966, vedle zanedbaného čištění a opotřebených součástí uváděla nedostatek příruček, čisticí výbavy a náhradních dílů. Přidala také slabé znalosti zbraně mezi důstojníky a poddůstojníky. Poučení mělo projít celým řetězcem velení.
Muzejní M16 připomíná, že samotná dodávka pušky nestačila. Její zavedení vyžadovalo také vhodné střelivo, výcvik a čisticí vybavení. George E. Koronaios / Wikimedia / CC BY-SA 4.0 / zmenšeno Co taková výbava znamenala v praxi, připomíná i souprava ve sbírce Australian War Memorial , datovaná přibližně do roku 1970. Plátěné pouzdro obsahuje mimo jiné skládací čisticí tyč a kartáče. Obyčejné věci, které vedle nové pušky nevypadají nijak převratně. Bez nich ale její zavedení nebylo dotažené.
Německý Typ XXI byl první skutečnou ponorkou na světě. Pod vodou plula rychleji než na hladině
V komoře zůstávala nábojnice Jednou z nejvážnějších závad bylo selhání vytažení vystřelené nábojnice. Ta zůstala v nábojové komoře, tedy v prostoru hlavně, do něhož se před výstřelem zasouvá náboj. Puška pak nemohla pokračovat v běžném cyklu. Armádní zpráva mezi příčinami uváděla poškozený povrch komory, vadné součásti, problémy s tvrdostí nábojnic i nedostatečnou údržbu. Jeden kartáč by tak nemohl napravit všechno.
Do potíží vstoupila také prachová náplň střeliva. Zkoušky popsané ve zprávě spojovaly používaný sférický prach s vyšší kadencí, tedy rychlostí střelby, a s vyšším výskytem závad. Nešlo o záměnu ráže. Problém byl v tom, jak konkrétní střelivo spolupracovalo s mechanismem pušky. Zbraň a náboj se musely posuzovat společně.
Náprava proto zahrnovala i změny samotné konstrukce. Přišel nový tlumicí člen mechanismu a chromování nábojové komory, které mělo zvýšit odolnost proti korozi a omezit ulpívání nábojnic a úsad. Zpráva přitom v hodnocení průzkumu ze začátku roku 1968 zachovala opatrnost: chromovaná komora podle prvních zkušeností pomáhala, ale v terénu ještě nebyla dost dlouho na důkladné vyhodnocení.
Rozkaz čistit nevyřešil všechno Nejvýmluvnější je posun uvnitř samotného armádního hodnocení. Starší průzkumy zdůrazňovaly lepší péči o zbraň. Závěry z roku 1968 už požadovaly, aby stejnou váhu dostalo také technické zlepšování pušky. Vysvětlení založené jen na nedbalém střelci bylo na takový problém zkrátka krátké.
Rozsah mezery ve výcviku ukázal průzkum z přelomu ledna a února 1968 . Mezi více než dvěma tisíci dotazovaných přibližně 28 procent uvedlo, že po příchodu do Vietnamu nedostalo výcvik s M16. Zhruba 24 procent ho podle svých odpovědí neabsolvovalo ani před příjezdem. Jde o výsledky tehdejšího dotazování, nikoli o přesný podíl všech vojáků ve Vietnamu. I tak dobře ukazují, proč samotné vydání nové příručky nestačilo.
M16A1 mezi dalšími puškami v muzejní sbírce. Při hodnocení M16 je podstatná konkrétní verze i podmínky, v nichž sloužila. Gary Todd from Xinzheng, China / Wikimedia / CC0 / zmenšeno Na Zbrojopisu podobnou mezeru mezi důvěrou v novou výzbroj a zkušeností z boje připomíná příběh torpéda Mark 14 . Jinou odpověď na tlak rychlého vyzbrojování nabízí britský Sten a jeho výrobní kompromisy . Každý případ má vlastní příčiny, společná je ale nutnost hodnotit víc než samotný výrobek.
Čím se chrání Donald Trump. Miliardář vsadil na německou pistoli Heckler & Koch
U M16 proto dává větší smysl ptát se, jaká verze, střelivo, výcvik a zásobování patřily k sobě, než jednou provždy rozhodnout, zda šlo o skvělou, nebo mizernou pušku. Voják potřeboval funkční celek. Dodat mu jen jeho nejviditelnější část bylo málo.
K dobové náhledové fotografii: snímek „Carl Witherspoon Cleans His M-16 Rifle, 1969“ pořídil desátník G. W. Wright, USMC. Archivní původ: Jonathan Abel Collection, Marine Corps Archives & Special Collections. Použit je již oříznutý soubor z Wikimedia Commons. Muzejní snímek nese původní název „M16 (Armalite Colt AR-15) at Athens War Museum on November 22, 2022“, přehled zbraní „Carbines & Rifles“. Autorské a licenční odkazy jsou u jednotlivých fotografií.
Zdroje fotografií
Carl Witherspoon při čištění M16, 1969: USMC Archives from Quantico, USA / Wikimedia / CC BY 2.0 M16 v athénském Válečném muzeu: George E. Koronaios / Wikimedia / CC BY-SA 4.0 / zmenšenoM16A1 mezi puškami v muzejní sbírce: Gary Todd from Xinzheng, China / Wikimedia / CC0 / zmenšeno