Nepořádek totiž není pouze otázkou estetiky. Pro mozek představuje množství podnětů, které musí průběžně registrovat, třídit a filtrovat. Každá věc v našem zorném poli mezi sebou soutěží o naši pozornost. A čím více jich je, tím více práce má mozek s tím, aby rozlišil, co je důležité a co může ignorovat. Výzkum vizuálního rozptylování ukazuje, že právě tato konkurence podnětů zvyšuje nároky na pozornost a může zhoršovat schopnost soustředit se. Proto může být překvapivě vyčerpávající sedět v místnosti, kde se vlastně nic neděje.
Mozek ale nevidí jen věci. Vidí také všechno, co tyto věci znamenají. Hromada prádla je prádlo, které je potřeba vyprat. Nevyřízené papíry připomínají úkoly, které čekají. Nádobí ve dřezu je další práce. Krabice v rohu je zase něco, co bychom měli někdy roztřídit. Nepořádek tak může vytvářet neustálý pocit nedokončenosti. I když si sedneme, abychom odpočívali, část naší pozornosti stále dostává zprávu, že ještě není hotovo. A právě tady se do hry dostává stres.
Když je naše okolí dlouhodobě zahlcující, mozek může vnímat prostředí jako náročnější a aktivovat stresovou reakci organismu. Jedním z jejích hlavních hráčů je kortizol, hormon, který pomáhá tělu zvládat zátěž. Výzkum domácího prostředí ukázal souvislost mezi tím, jak lidé vnímají svůj domov, například jako přeplněný nebo plný nedokončených projektů, a průběhem jejich hladiny kortizolu během dne. Neznamená to, že každý neuklizený byt automaticky způsobuje stres. Každý člověk má jiný práh citlivosti. Pro někoho jsou knihy, dekorace a věci všude kolem symbolem útulného domova. Jiný člověk se začne cítit neklidně už při pohledu na přeplněnou kuchyňskou linku. Rozhodující není jen množství věcí, ale také to, jak je náš mozek a naše psychika vnímají.
Jedno však platí poměrně dobře, čím více vizuálního chaosu kolem sebe máme, tím více práce má naše pozornost. A to se může projevit v běžném životě. Hůře se soustředíme, snadněji odbíháme od úkolu k úkolu a rychleji se cítíme mentálně unavení. Když máme kolem sebe příliš mnoho věcí, může být také těžší rozhodovat se. Co uklidit jako první? Co vyhodit? Co si nechat? Kam co patří? Každá jednotlivá otázka je maličkost, ale desítky podobných rozhodnutí během dne vytvářejí další kognitivní zátěž.
U některých lidí je tento efekt ještě výraznější. Lidé, kteří jsou citlivější na množství vizuálních podnětů, mohou chaos prožívat intenzivněji. U lidí s ADHD se k tomu mohou přidávat obtíže s exekutivními funkcemi, organizací a zahájením úkolů. Nepořádek pak snadno vytvoří začarovaný kruh, čím více věcí kolem sebe člověk má, tím více ho rozptylují, kvůli tomu se hůře soustředí a dokončuje úkoly, a nepořádek mezitím dál narůstá. Podobný kruh může vzniknout i při psychickém vyčerpání nebo depresi. Když člověku chybí energie, motivace a síla dělat i obyčejné každodenní úkoly, uklízení se může zdát jako něco, na co už jednoduše nezbývá kapacita. Nepořádek potom roste a spolu s ním může přicházet stud, vina a pocit, že člověk situaci nezvládá.
A tím se dostáváme k důležité věci, nepořádek není vždy příčinou problému. Někdy je jeho důsledkem. A někdy obojím zároveň. Podobně jako fyzický nepořádek může působit i ten digitální. Desítky otevřených záložek, stovky nepřečtených e-mailů, ikony rozházené po ploše počítače a neustálá upozornění vytvářejí další zdroje rozptýlení. Naše pozornost pak během dne přeskakuje z jednoho podnětu na druhý a je stále těžší dostat se do skutečně hlubokého soustředění.
Možná právě proto přináší uklizený stůl nebo čistá místnost tak překvapivý pocit úlevy. Najednou je kolem nás méně věcí, které soupeří o pozornost. Méně předmětů připomíná nedokončené úkoly. Méně rozhodnutí čeká na naši hlavu. Prostředí je jednodušší a mozek nemusí tolik filtrovat. Neznamená to, že bychom měli všichni žít v dokonale minimalistickém bytě. Cílem není mít doma co nejméně věcí. Cílem je vytvořit prostor, ve kterém se náš mozek může cítit dobře. Někdy k tomu stačí opravdu málo. Uklidit pracovní stůl. Uvolnit kuchyňskou linku. Odnést oblečení ze židle. Zavřít deset otevřených záložek. Vytvořit jedno místo, kam patří věci, které používáme každý den.
Nemusíme uklidit celý život najednou. Stačí začít jedním místem, které náš mozek vidí každý den. Protože uklizený prostor není jen hezčí na pohled. Může být také tišší pro naši pozornost. A někdy právě méně věcí kolem nás znamená o něco více prostoru v naší hlavě.
Zdroje: Reach link, PubMed, Frontiers, APA, WebMD, NIH
Související články