„S manželem jsme už delší dobu mluvili o tom, že bychom chtěli novou kuchyň. Ta stará už dosluhovala, ale pořád jsme si říkali, že si na ni ještě musíme našetřit. Pak to jednou zaslechla mamka a sama od sebe řekla, že nám na rekonstrukci přispěje. Neprosili jsme ji o to, byl to její nápad,“ zdůrazňuje Adéla.
Maminka jim podle ní slíbila částku, která tvořila významnou část jejich rozpočtu. Řekla jim, ať se do toho klidně pustí, že jim potom peníze dá. A tak Adélu ani nenapadlo, že by svůj slib nakonec nedodržela. Rekonstrukce proběhla bez větších komplikací. Nová kuchyň stála na svém místě a firma už jen čekala na doplacení poslední části ceny.
„Pořád jsem vyčkávala, jestli se mamka sama připomene, protože se na kuchyň dokonce přišla podívat a moc se jí líbila. Když se nic nedělo, bylo mi to sice trochu trapné, ale zeptala jsem se jí, kdy by nám mohla slíbené peníze poslat. Najednou ale úplně obrátila,“ vypráví Adéla.
Maminka jí prý řekla, že měla nečekané výdaje a že momentálně tolik peněz nemá a že když se jí podaří něco našetřit, tak jim možná někdy v budoucnu nějakou menší částku dá.
„Tvářila se, jako by ji to mrzelo, ale zároveň říkala, že se nedá nic dělat. Jenže mně to celé začalo připadat zvláštní. O žádných nečekaných výdajích se před námi do té doby nezmínila, a to si říkáme skoro všechno,“ tvrdí Adéla, která si vzpomněla, že má jednu výhodu.
Před několika lety po smrti otce mamince pomáhala s financemi a ta jí tehdy zřídila disponentský přístup ke svému účtu. „Maminka si nejdřív sama moc nevěřila v internetovém bankovnictví, a tak mi nechala přístup ke svému účtu, kdyby potřebovala něco zařídit. Už dlouho jsem se na něj vůbec nedívala, ale když mi tvrdila, že slíbené peníze nemá, nedalo mi to,“ říká Adéla.
Když se na maminčin účet podívala, zůstala v šoku. Její matka totiž rozhodně nebyla ve finanční tísni, mohla si dovolit jim slíbenou částku na kuchyň dát a její rozpočet by to nijak zásadně nezatížilo. Adéla přiznává, že ji nezranilo ani tak to, že peníze nakonec nedostali, ale spíš to, že má maminka potřebu si vymýšlet.
„Kdyby přišla a řekla, že si to rozmyslela a ty peníze nám nechce dát, byla bych trochu naštvaná, ale alespoň bych věděla, na čem jsem. Místo toho mi tvrdila, že na to nemá a byla to lež,“ komentuje. S manželem nakonec museli zbytek kuchyně doplatit z peněz, které dávali stranou dětem na studia. „Kuchyň je sice krásná, ale pokaždé, když do ní vejdu, vzpomenu si na to, jak nás mamka nechala na holičkách. A musím přiznat, že i můj vztah k ní se po tom dost změnil a ochladnul,“ uzavírá Adéla.
O vyjádření jsme poprosili psycholožku a mentální koučku Pavlu Köhling:
Jak je vidět, to, co Adélu v tomto příběhu zraňuje, nemusí být ani tak samotné peníze, které jí maminka nedala, ale spíš pocit, že jí máma neřekla pravdu. Adéla s manželem si o peníze na kuchyň u její matky neřekli. Byl to její nápad či návrh. Na ten slíbený příspěvek se pravděpodobně začali nějakým způsobem spoléhat nebo s ním dokonce počítat. Potom, co se Adéla maminky zeptala, kdy jim obnos pošle, dostala negativní a navíc neupřímnou odpověď. Proto je naprosto pochopitelné, že cítí zklamání a křivdu. Dokonce si myslí, že jí zalhala. S tímto tvrzením ale musíme být docela opatrní. To, že má maminka na účtu dost peněz, ještě nemusí znamenat, že je chce nebo může utratit za kuchyň. Mohla si je nechávat jako rezervu, bát se různých budoucích výdajů, plánovat něco jiného nebo si svůj původní slib prostě rozmyslet. To samo o sobě by nebylo nic špatného. Zádrhel je spíše v tom, že to své dceři neřekla otevřeně a na rovinu. Mohlo se stát, že jí bylo nepříjemné přiznat něco v tomto smyslu: „Víš, původně jsem vám chtěla přispět, ale teď jsem si to rozmyslela a peníze si raději nechám.“ Mnoho lidí si v takové situaci raději vymyslí „výdaje“, protože se bojí konfliktu nebo pocitu viny. Pokud s ní bude Adéla chtít o celé záležitosti mluvit, možná by bylo užitečnější zaměřit se na jejich vzájemné pocity než na stav maminčina účtu. Třeba maminka své dceři prozradí, proč se nakonec rozhodla na kuchyň nepřispět. Každopádně tento nešťastný průběh věcí narušil jejich vztah a pohodu. Minimálně z pohledu Adély. Možná bude zapotřebí několik otevřených rozhovorů, aby mohly fungovat jako předtím.
Pavla Köhling je psycholožka a mentální koučka. Pracuje jako psycholožka a poradkyně ve Vzdělávacím a poradenském centru v Rakousku.
Současně pomáhá v rámci koučingu s posilováním mentálního zdraví a osobnostním rozvojem dětem i dospělým.
Vystudovala psychologii na Masarykově Univerzitě v Brně. Při práci se svými klienty využívá metod rodinné terapie, vychází ze systemického a narativního přístupu a uplatňuje také principy case managementu. |
Zdroj info: Text byl zpracován na základě příběhu ženy, kterou redakce zná a která jej předala redakci se svolením k uveřejnění. Fotografie je pouze ilustrační a jména osob byla na žádost této konkrétní ženy pozměněna, stejně tak jako její jméno. Pokud máte příběh, který by se mohl objevit na našich stránkách, napište nám na redakce@zena-in.cz.
Související články