Tvrdit, že už svět nikdy neuvidí stejně dobrého sprintera, by bylo věštění. Rekordy jsou od toho, aby jednou padly. Jenže k září 2026 je situace pozoruhodná: nejrychlejšími muži historie za Boltem zůstávají na stovce Tyson Gay a Yohan Blake s časem 9,69. Na dvoustovce se Boltovi nejvíce přiblížil Blake výkonem 19,26, zatímco Noah Lyles je třetí za 19,31. Generace sprinterů se vystřídaly, ale Boltův nejlepší závod na 100 metrů dělí od nejbližších soupeřů pořád jedenáct setin sekundy.
Berlín 2009 nebyl jeden povedený večer
Bolt přijel na mistrovství světa v Berlíně už jako olympijský vítěz a světový rekordman. V Pekingu 2008 vyhrál stovku za 9,69 sekundy a na dvoustovce posunul světový rekord Michaela Johnsona na 19,30. To, co následovalo o rok později, proto nebyla nečekaná exploze neznámého talentu, ale další krok sportovce, který už předtím ukázal, že dokáže měnit hranice obou hlavních sprintů.
Dne 16. srpna 2009 proběhl berlínskou stovku za 9,58. Vlastní světový rekord zlepšil o 0,11 sekundy, což je na tak krátké trati obrovský skok. Tyson Gay vedle něj přitom zaběhl 9,71, tehdy americký rekord a výkon, který by v téměř kterékoli jiné éře působil mimořádně. O čtyři dny později Bolt zvládl 200 metrů za 19,19 navzdory protivětru 0,3 m/s a druhému Alonsu Edwardovi nadělil více než šest desetin.
Právě dvojice 9,58 a 19,19 komplikuje všechny jednoduché pokusy vysvětlit Bolta jednou vlastností. Nebyl specialistou, který našel dokonalý recept na jedinou trať. Dokázal současně posunout dvě disciplíny, které spolu souvisejí, ale vyžadují jiný průběh závodu, jiné rozložení rychlosti a na dvoustovce také práci v zatáčce.
Téměř dvoumetrový sprinter, který nemusel běhat jako ostatní
Bolt měřil přibližně 196 centimetrů. U sprintera na 100 metrů to dlouho působilo nezvykle, protože tak vysoký atlet musí ze startovních bloků rozhýbat delší končetiny a dostat tělo do vzpřímené sprintérské pozice jiným způsobem než menší soupeři. Ani Bolt sám nepovažoval reakci na startu za svou hlavní přednost. Po olympijském finále v Londýně 2012 připomínal, že trenér Glen Mills po něm chtěl především to, aby neřešil start více, než bylo nutné, a využil nejsilnější druhou část závodu.
Biomechanická analýza jeho berlínského rekordu nabízí mnohem konkrétnější vysvětlení než fráze o „dokonalém nervovém systému“. Bolt potřeboval na 100 metrů 41 kroků, zatímco průměr ostatních finalistů byl téměř 45. Jeho průměrná délka kroku dosahovala zhruba 2,45 metru proti přibližně 2,23 metru u soupeřů. Přitom frekvence kroků nebyla dramaticky nižší: Bolt dokázal spojit délku kroku, kterou mu umožňovala jeho postava, s kadencí dostatečně vysokou pro absolutní světovou špičku.
Ještě důležitější bylo, co se dělo ve druhé polovině stovky. Novější analýza berlínského běhu vypočítala jeho maximální rychlost na 12,32 metru za sekundu a ukázala, že vrcholného tempa dosáhl přibližně po 52 metrech. Potom ho dokázal držet přes velkou část závěrečné poloviny tratě. Nešlo tedy o sprintera, který musel soupeře zlomit během prvních několika kroků. Jeho největší převaha se často objevovala ve chvíli, kdy už ostatní přecházeli z akcelerace k boji o udržení rychlosti.

Přitom stovka původně vůbec neměla být jeho hlavní disciplínou
Na Boltově kariéře je snadné zapomenout, že dlouho vyrůstal především jako běžec na 200 metrů. Už v patnácti letech vyhrál juniorské mistrovství světa na této trati a ještě v roce 2007 jej Glen Mills směřoval také k tréninku na 400 metrů. Bolt naopak chtěl dostat větší prostor na stovce.
Mills později popsal jejich dohodu jednoduše: pokud Bolt překoná jamajský rekord na 200 metrů, dovolí mu závod na stovce. Bolt zaběhl 19,75, podmínku splnil a při jednom z prvních profesionálních startů na nejkratším sprintu zaznamenal 10,03. V květnu 2008 už v New Yorku běžel světový rekord 9,72. Disciplína, která měla původně sloužit hlavně jako rychlostní doplněk pro dvoustovku, se během několika měsíců stala druhou tratí, na níž byl nejrychlejším člověkem historie.
To zároveň vysvětluje část jeho odlišnosti od mnoha čistých stovkařů. Boltova schopnost dlouho akcelerovat a udržet obrovskou rychlost nevznikla ve vakuu. Dlouhé roky měl za sebou trénink a závody na 200 metrů, což byla navíc disciplína, kterou sám dlouho považoval za svou přirozenější trať.
Rekordy by nestačily, kdyby nedokázal vítězit
Jedna mimořádná časomíra z člověka ještě nedělá největšího sprintera své generace. Bolt ale po berlínských rekordech nezmizel. Na olympijských hrách v Londýně 2012 obhájil zlato na stovce časem 9,63, druhým nejrychlejším regulérním výkonem historie, a dvoustovku vyhrál za 19,32. V Riu 2016 pak potřetí za sebou vyhrál olympijských 100 i 200 metrů. Stal se prvním mužem, který dokázal získat sprintérský double na třech olympiádách v řadě.
Jeho oficiální bilance dnes činí osm olympijských zlatých medailí a jedenáct titulů mistra světa. Na světových šampionátech získal celkem čtrnáct medailí a kromě stovky ovládal ještě výrazněji dvoustovku, na které vyhrál čtyři světové tituly. Jednou z mála velkých trhlin v jeho dominanci zůstalo finále mistrovství světa 2011 v Tegu, kde byl ze stovky diskvalifikován za ulitý start.
Právě schopnost opakovat výkon na olympiádách a mistrovstvích světa odděluje Bolta od představy atletického zázraku, který měl několik výjimečných sezon. Mezi prvním olympijským triumfem v Pekingu 2008 a posledním v Riu 2016 leží osm let, během nichž se měnili soupeři, Bolt řešil zranění a několikrát vstupoval do vrcholné akce bez nejlepšího času sezony. Přesto na největších závodech velmi často našel výkon, který potřeboval.
Showman ano, ale z úsměvu není potřeba vyrábět fyziologickou teorii
K Boltovi neoddělitelně patřilo i divadlo kolem závodu. Kamery miloval, před startem dokázal žertovat, po vítězství přišla slavná póza a atletika v něm dostala globální hvězdu, která byla rozpoznatelná daleko za hranicemi stadionu. To je důležitá část jeho odkazu, nikoli však důkaz, že jeho uvolněné vystupování nějak přímo „odemykalo nervový systém“ a díky tomu běžel rychleji.
Výpovědi lidí z jeho tréninkového prostředí naopak ukazují něco mnohem méně romantického. Za veřejnou lehkostí stál velmi vážný trénink pod Glenem Millsem. Australský sprinter Jarrod Geddes, který s Boltovou skupinou nějaký čas trénoval, popisoval výrazný rozdíl mezi člověkem před kamerami a Boltem během práce na dráze, kde byl soustředěný a technické detaily řešil stejně vážně jako ostatní špičkoví atleti.
Charisma tedy pomohlo vytvořit hvězdu. Rekordy ale vznikly z rychlosti, techniky, dlouhodobého tréninku a schopnosti dostat tyto věci dohromady ve správný večer.
Další generace jsou fantastické. Jen zatím nepřišel další Bolt
Mužský sprint po Boltově odchodu rozhodně nezamrzl. Noah Lyles vyhrál olympijskou stovku v Paříži 2024 za 9,79 a v kariéře už zaběhl dvoustovku za 19,31. Letsile Tebogo v Paříži získal olympijské zlato na 200 metrů africkým rekordem 19,46. Kishane Thompson, Oblique Seville, Akani Simbine a další drží stovku v období mimořádné šířky a finále v Paříži bylo tak těsné, že Lyles porazil Thompsona o pět tisícin sekundy.
Jenže právě tady je Boltův odkaz nejviditelnější. Od jeho poslední olympiády se největší tituly rozdělují mezi různé specialisty. V Tokiu vyhrál stovku Marcell Jacobs a dvoustovku Andre De Grasse, v Paříži Lyles a Tebogo. Nikdo zatím nezopakoval Boltovu schopnost současně ovládnout oba sprinty na olympijských hrách, natož to udělat třikrát za sebou.
A stejně tvrdohlavě stojí časomíra. Sedmnáct let po Berlíně zůstává 9,58 na stovce a 19,19 na dvoustovce. Yohan Blake se na obou tratích dostal Boltovi blíž než současná generace a přesto ani on jednu z hranic nepřekonal.
Jednou některý z těch rekordů padnout může. Atletika už mnohokrát ukázala, že „nepřekonatelné“ výkony mají omezenou životnost. Aby však vznikl další sprinter skutečně srovnatelný s Usainem Boltem, nebude stačit jeden čas pod 9,58 nebo 19,19. Musel by spojit rekordní rychlost na obou tratích s tím, co Bolt předvedl v Pekingu, Londýně a Riu: vracet se na největší stadion znovu a znovu a pořád odcházet jako vítěz.
Právě takového nástupce sprint zatím nenašel.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další příběhy sportovních legend a analýzy najdete na Vše o sportu.
Zdroje: World Athletics – profil Usaina Bolta a osobní rekordy [1], World Athletics – Bolt again! 9.58 World record in Berlin [2], World Athletics – Bolt: I didn’t think I would run 19.19 [3], World Athletics – historické tabulky mužů na 100 metrů [4] a 200 metrů [5], Stuhec et al. – Multicomponent Velocity Measurement for Linear Sprinting: Usain Bolt’s 100 m World-Record Analysis [6], Čoh et al. – A Kinematics Analysis Of Three Best 100 M Performances Ever [7], World Athletics – rozhovor s trenérem Glenem Millsem [8], World Athletics – výsledky olympijských finále Paříž 2024, 100 m [9] a 200 m [10].