Místo s příběhem: Kostel Nejsvětější srdce Páně

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Říkaly jsme si čtyřlístek Jana, Káťa, Míša a já. Couraly jsme se po škole ulicemi, odnikud nikam, bezcílně a snažily se najít zábavu. Tak jsme jednou stanuly na náměstí Jiřího z Poděbrad před kostelem Nejsvětější srdce Páně.

Místo s příběhem: Kostel Nejsvětější srdce Páně

Zdroj: kostel Nejsvětější srdce Páně Vinohrady

Doba čtení 2 min

Článek byl publikován 08.11.2026 08:35

Místo s příběhem: Kostel Nejsvětější srdce Páně

8. 11. 2026

„Holky, pojďte dovnitř,“ prohlásila Jana. Když jedna něco pronesla, tak se hned její přání uskutečnilo. Sedly jsme si do studených lavic, byla zima a Míša prohlásila: „Jedna z nás půjde ke zpovědi.“ Po chvíli dodala: „A bude to Ingrid.“

Holky souhlasily a než jsem se nadála, slyším sebe, jak říkám: „Dobrý den, já bych se chtěla vyzpovídat.“ Jana s Káťou čekaly, jaká to bude legrace, až jim budu vyprávět, co jsem všechno knězi napovídala. Mně jako kdyby něco zastavilo a začala jsem zpovědníku vyprávět, jak my dvě s Míšou žijeme s babičkou a mamkou. Svěřila jsem se mu s trápením a svízelemi čtrnáctiletého děvčete a kněz navrhl, ať okamžitě od mamky odejdu. Začala jsem vyprávět o tátovi. Kněz obrátil, ať zůstanu u mámy. Kam bychom měly jít, neporadil. Chtěl, ať přijdu za nějaký čas, už si nepamatuji, kolik měsíců udal, myslím, že řekl za půl roku, ale nejsem si tím už dnes jista.

Uplynulo 6 let, byl poslední den roku 31. prosinec 1977. Seděla jsem večer doma, čekala na sestru, mamka s babičkou seděly ve vedlejším pokoji a sledovaly silvestrovský pořad. Mamka věděla, že se za pár měsíců stane babičkou, ta představa ji přiváděla k zoufalství. Nepromluvila se mnou celé měsíce vlídné slovo. Večer před příchodem Michalky jsem odešla se z dusného prostředí projít. Mamka ani nepostřehla, že jsem odešla a já jsem podruhé stanula v kostele Nejsvětější srdce Páně na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Sedla jsem si do zadní lavice, zoufalá a zlomená. Cítila jsem, že uplyne mnoho vody, než se můj život změní k lepšímu, že jsem zkazila, co jsem mohla a že nikde není dáno, že se to vůbec někdy podaří napravit. Zvedla jsem se z lavice, už jsem ani neměla chuť se vyzpovídat, ve dveřích se pokřižovala. Tenkrát mi připadalo, že jsem nad sebou sama udělala kříž. Vrátila jsem se domů, sestra už byla doma. Všude byl slyšet halasný smích. Byl přece Silvestr.

Autor: Ingrid Hřebíčková

Reklama

Další články z i60.cz

Ve Vídni se otevřely první adventní trhy

O mém vztahu k přírodě

V blízkosti přírody žiji odmalička. Okno našeho dětského pokojíčku vyplňoval obraz jabloně, to bylo první,...

Horoskop na dnešní den: neděle 8. listopadu 2026

Dnešní den má úplně jinou náladu než včerejší společenská sobota. Měsíc je celý den ve Štíru a blíží se k...

Jak se Maruška dostala do prekérní situace

„Maruško, promiň, nejezdí metro, musím tramvají, trochu se zdržím, těším se na tebe,“ odeslal jsem své...

Z města rovnou do lesa aneb Hradecké lesy, které mi přirostly k srdci

V souvislosti s městem Hradec Králové se většině lidí vybaví slovo „architektura“. Málokdo však zmíní...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Místo s příběhem: Kostel Nejsvětější srdce Páně

Polsko truchlí po střelbě v Krakově. Po útoku se šíří falešné zprávy

Větrníky vyrábějí čistou energii, ale jejich lopatky končí zakopané v zemi jako odpad na věky. V USA jich pohřbili 1 124

Nechutný faul. Macinka pobouřil Česko výrokem o „ruských mužatkách“

Španělé vstoupili do města většího než mnohá evropská. Co si Moctezuma skutečně myslel o Cortésovi, zůstává sporné

„To bych si v životě neoblékla.“ Odvaha českých tenistek vyvolala v USA rozruch