KOMENTÁŘ / Ve sporu o koncesionářské poplatky se ozývá nespokojenost lidí, kteří mají pocit, že Česká televize a rozhlas nemluví jejich jazykem.
Když známý herec Ivan Vyskočil vystoupí na akci podporující zrušení televizních a rozhlasových poplatků, nejde si toho nevšímat. Jeho kritika České televize, stávkové pohotovosti v kultuře i studentů, kteří protesty podporují, otevírá otázku, která je mnohem širší než samotné financování médií, jak si v redakci In-Lifestyle.cz všímáme. Záznam jeho projevu zveřejnila na Instagramu Kateřina Konečná. Zajímavé přitom není jen to, co herec říká, ale také důvod, proč podobná slova nachází mezi částí veřejnosti odezvu.
Poplatky jsou jen viditelnou špičkou sporu
Debata o koncesionářských poplatcích se často zjednodušuje na otázku, jestli mají domácnosti za veřejnoprávní vysílání platit. Jenže podstatou konfliktu je také důvěra. Jedna část společnosti považuje stabilní financování za důležitou podmínku nezávislosti médií. Jiní se ptají, zda za své peníze dostávají službu, která odpovídá jejich představám a potřebám.
Ivan Vyskočil ve svém projevu kritizoval stávkovou pohotovost zaměstnanců České televize i Národního divadla, kterým vyčítal, že se staví proti změnám ve financování veřejnoprávních médií. Nelíbilo se mu ani to, že studenti dostali omluvenky z výuky, aby se mohli účastnit protestů. Výhrady měl právě také k některým pořadům a projektům České televize, mimo jiné k dokumentu Velký vlastenecký výlet a snímku o zakladatelích Milionu chvilek pro demokracii. Zpochybňoval, za co veřejnoprávní televize utrácí peníze, které získává od diváků prostřednictvím poplatků.
Markéta Pekarová Adamová otevřeně o dnešním světě: Lidé jí děkují za to, co píše ve své knize
Politici se přou o způsob financování, zatímco veřejnost často řeší ještě základnější věc: zda médiím věří a jestli v jejich obsahu nachází dostatečně pestrý pohled na svět. Nebo ho někteří možná považují za až moc pestrý.
Veřejnoprávní televize nemůže uspokojit každého
Musíme si položit těžkou otázku. Veřejnoprávní média mají sloužit celé společnosti, ne pouze jedné politické skupině nebo názorovému táboru. To ale neznamená, že každý divák musí být spokojený s výběrem témat, komentáři nebo způsobem zpracování jednotlivých událostí. Kritika je přirozenou součástí veřejné kontroly. Problém nastává, když se z konkrétních výhrad stane přesvědčení, že instituce jako celek nemá důvěru veřejnosti nebo že je potřeba ji zásadně proměnit. Stejně nebezpečné by ovšem bylo odmítat veškerou kritiku jen proto, že přichází od lidí s odlišnými politickými názory.
Známé osobnosti umí podobné spory přenést daleko za hranice odborných debat. Ivan Vyskočil je pro část diváků hercem, kterého znají z televizních obrazovek. Když se postaví proti České televizi, může to na ně působit jinak než vystoupení politika nebo komentátora. Jeho osobní zkušenost s prostředím kultury a veřejného prostoru se stává součástí širšího politického konfliktu. Samotný projev na demonstraci samozřejmě nedokazuje, že veřejnoprávní média ztratila důvěru celé společnosti. Ukazuje ale, jak snadno se otázka jejich financování propojuje s pocitem nespravedlnosti, nedostatečného zastoupení a nedůvěry vůči institucím.
Důvěra se nedá vynutit ani vybrat s poplatkem
Česká televize a Český rozhlas stojí před úkolem, který žádná změna zákona sama nevyřeší. Musí obhajovat svou nezávislost, hospodaření i veřejnou službu a zároveň počítat s tím, že jejich práci budou lidé kritizovat. Nabízí se přitom otázka, zda by situaci změnilo, kdyby na jejich nezávislost začal dohlížet nějaký nezávislý kontrolní úřad. Přesvědčilo by jeho případné rozhodnutí o tom, že média jednají nestranně, i ty, kteří o tom dnes pochybují? Je totiž docela možné, že by se jen změnil terč kritiky a část veřejnosti by začala obviňovat z nadržování jedné či druhé straně samotný kontrolní úřad.
Autorský komentář redaktorky In-Lifestyle.cz Ivety Kohoutové
Tento příspěvek Ivan Vyskočil se pustil do České televize společně s komunisty. Mezi celebritami není první ani poslední byl originálně publikován na webu In-lifestyle.cz.