Obsah článku Obrovské obchodní domy, betonové monobloky a stavby, které svým měřítkem vůbec nerespektovaly okolí, dodnes připomínají dobu, kdy se při plánování měst často dávala přednost ideologickým a praktickým požadavkům bez respektu k historickému charakteru místa.
1. Jihlavský Prior: Betonový kolos místo historického špalíčku Masarykovo náměstí v Jihlavě (na úvodním snímku) patří k největším historickým náměstím v České republice. Jeho podobu však v 70. a 80. letech minulého století výrazně změnil obchodní dům Prior. Mohutná budova se objevila přímo uprostřed historického prostoru a dodnes patří k nejkritizovanějším stavbám socialistické éry.
Ještě před její výstavbou zde stával soubor historických měšťanských domů známý jako Krecl. Jejich historie sahala až do středověku a tvořily charakteristický špalíček uprostřed náměstí. Místo jejich opravy se ale tehdejší představitelé rozhodli pro demolici.
Domy v 70. letech zmizely a na jejich místě vznikl obchodní dům podle návrhu architekta Zdeňka Sklepka. Stavba byla dokončena v roce 1983.
Její umístění se stalo předmětem kritiky nejen mezi obyvateli města, ale také mezi odborníky. Historik architektury Zdeněk Lukeš ji v rozhovoru pro iDNES označil za jednu z nejhorších staveb normalizačního období . Podle něj na historické náměstí jednoduše nepatří.
Podobně se vyjadřovala také profesorka dějin umění Milena Bartlová. Upozornila, že jihlavský Prior byl architektonicky nekvalitní už od svého vzniku. Kritika se přitom netýká pouze vzhledu budovy, ale především jejího měřítka a způsobu, jakým změnila celé náměstí.
2. Sedlčanský Rozvoj: Obchodní dům místo historického hotelu Obchodní dům v Sedlčanech | Zdroj: Wikipedista:Ondrej.konicek, Public Domain, Creative Commons Podobný příběh se odehrál také ve středočeských Sedlčanech . Jižní strana náměstí T. G. Masaryka měla ještě před socialistickou přestavbou úplně jiný charakter. Stály zde nízké historické domy a mezi nimi také hotel U Českého lva.
Hotel patřil k tradičním místům setkávání místních obyvatel. Měl novorenesanční fasádu zdobenou sgrafity a jeho interiér zahrnoval restauraci, jídelnu i pokoje pro hosty. Ve sklepích se uchovávalo víno a před budovou bývalo místo k posezení.
V roce 1970 však bylo rozhodnuto o demolici přibližně dvanácti objektů na jižní straně náměstí. Mezi nimi byl i hotel U Českého lva. Na uvolněném místě vyrostl obchodní dům Rozvoj, který byl uveden do provozu koncem roku 1981.
Nová budova sice přinesla obyvatelům města další obchodní prostory, zároveň však výrazně změnila podobu historického náměstí. Rozsáhlý obchodní dům působí v prostředí nižší městské zástavby mohutně a uzavírá jednu z jeho stran.
Na necitlivé zasazení stavby do okolí upozorňovali také odborníci v debatě o normalizačních obchodních domech. Architekti přitom zdůrazňovali, že problémem nemusí být jen samotná budova, ale především její umístění a vztah k okolním historickým domům.
3. Znojemská Dyje: Brutalistní stavba, kterou lidé dlouho odmítali Obchodní dům Dyje ve Znojmě | Zdroj: Shutterstock Ve Znojmě stojí obchodní dům Dyje , který patří k nejkontroverznějším ukázkám brutalistní architektury v někdejším Československu. Jeho vzhled je pro část veřejnosti příliš masivní a do historického města podle ní nezapadá.
Projekt vznikl v roce 1967 a samotná stavba probíhala v letech 1971 až 1975. Na návrhu se podíleli architekti Bohuslav Fuchs a jeho syn Kamil Fuchs.
Budova se stala předmětem sporů už v době svého vzniku. Její výrazná betonová fasáda a neobvyklé architektonické řešení se výrazně odlišovaly od tradiční podoby Znojma.
Dnešní historici architektury se na její hodnocení dívají o něco smířlivěji. Historik umění Pavel Panoch z Univerzity Pardubice věnoval obchodnímu domu Dyje odbornou studii, která vyšla v roce 2025 v časopise Historia Aperta. Zabývá se v ní nejen historií stavby, ale také tím, proč veřejnost její architekturu dlouhodobě odmítá.
Panoch upozorňuje, že Dyje je dílem významných architektů a její estetická hodnota si zaslouží odborné posouzení. To, že se stavba nelíbí většině kolemjdoucích, ještě automaticky neznamená, že jde o architektonický omyl.
Právě tento případ dobře ukazuje, jak obtížné je hodnotit architekturu druhé poloviny 20. století. Některé stavby skutečně necitlivě zasáhly do historických center, jiné se pouze výrazně odlišují od toho, na co byli lidé zvyklí.
Ne všechna architektura z období socialismu je špatná Při pohledu na socialistickou výstavbu je snadné všechno hodit do jednoho pytle. V oné pohnuté době ale vznikly také stavby, které dnes patří k významným dílům české architektury.
Pražská Kotva, obchodní dům Máj nebo karlovarský hotel Thermal jsou příklady odvážných projektů, které získaly uznání i po mnoha desetiletích. Národní památkový ústav proto při hodnocení staveb z této doby upozorňuje, že jejich dnešní špatný vzhled může být často důsledkem zanedbané údržby nebo necitlivých pozdějších úprav.
Zdroje článku: idnes.cz , mesto-sedlcany.cz , sedlcansky-kraj.cz , journals.uhk.cz , techlib.cz , fajntip.cz
Autor článku: Veronika Soukupová