Západ Evropy zasáhla série bouří
Podle analýz programu Copernicus byla situace v únoru charakteristická opakovaným přechodem hlubokých tlakových níží z Atlantiku, které přinášely dlouhotrvající a vydatné srážky. Nejvíce zasažené byly oblasti:
- Francie
- Španělsko
- Portugalsko
- Maroko
- Částečně ale také Itálie a Balkán
Právě zde došlo k rozsáhlým povodním, škodám na infrastruktuře i obětem na životech.

Obr. 1: Odchylka od dlouhodobého průměru z pohledu den se srážkou 1 mm a více. Tento charakteristický den z hlediska srážek je mnohdy užíván právě pro hodnocení sezón z pohledu extremity srážek. Modré barvy jsou nad průměrem, hnědé pod průměrem. Srovnáno s obdobím 1979-2026 (zdroj: ECMWF/Copernicus)
Klíčovou roli hrál i fenomén atmosférická řeka
Významným faktorem byly tzv. atmosférické řeky, tedy úzké pásy velmi vlhkého vzduchu transportovaného z oceánu nad pevninu. Tyto struktury jsou schopné během krátké doby přinést extrémní množství srážek. Právě jejich opakovaný výskyt vedl k tomu, že některé oblasti čelily rekordním nebo dlouhodobě výjimečným úhrnům, které vyústily v rozsáhlé záplavy.
Zejména pokud takový proud vlhkého vzduchu narazí na pevninu nebo horskou bariéru, vlhký vzduch začne vystupovat, ochlazovat se a kondenzovat. Výsledkem jsou dlouhotrvající a velmi intenzivní srážky, které mohou během několika hodin až dnů přinést extrémní úhrny a vést k povodním.
Na druhou stranu byla Evropa poměrně silně kontrastní, což s atmosférickými řekami koresponduje. Zajímavým rysem únorového počasí byl výrazný prostorový kontrast. Zatímco západní část Evropy byla extrémně vlhká, jiné regiony kontinentu zůstaly relativně sušší. Tento kontrast ukazuje, jak silně může být rozložení srážek ovlivněno aktuálním nastavením cirkulace atmosféry, zejména polohou tryskového proudění a drahami jednotlivých cyklon. Mezi sušší regiony patřila i Česká republika.

Obr. 2: Anomálie měsíční teploty vzduchu na světě (tedy globální teploty) ukazuje, že únor 2026 patřil k nejteplejším vůbec v historii měření. To zvyšuje pravděpodobnost výskytu se extrémních srážek, jak teplejší atmosféra (vzduch) je schopen nést více vlhkosti, která se pak může vypršet (zdroj: ECMWF/Copernicus)
Z klimatologického hlediska byl únor zároveň jedním z nejteplejších v historii měření. Globální teplota dosáhla přibližně 1,49 °C nad předindustriální úrovní, což zvyšuje schopnost atmosféry zadržovat vodní páru. To je zásadní faktor – teplejší atmosféra znamená vyšší potenciál pro intenzivní srážkové epizody.
Extrémy zapadají do širšího kontextu
Podle Copernicu podobné události odpovídají trendu, který pozorujeme v posledních letech. Extrémní srážky a povodně se stávají charakterističtějším projevem klimatu, zejména v oblastech ovlivněných atlantickou cirkulací. Fyzikální vysvětlení je relativně přímočaré - s rostoucí teplotou vzduchu roste i množství vodní páry, kterou atmosféra dokáže udržet (přibližně o 7 % na každý 1 °C oteplení). To zvyšuje pravděpodobnost situací, kdy při vhodné synoptické konfiguraci dochází k extrémním úhrnům srážek. Na druhou stranu i to uvědomění nutnosti existence vhodných synoptických situací je klíčové pro pochopení kontextu klimatické změny. Klimatická změna nerovná se nutně extrémy, nicméně klimatická změna = zvyšující se pravděpodobnost extrémů při příhodných situacích.
Únorová epizoda ukazuje, jak kombinace dynamické atmosférické cirkulace a teplejšího klimatu může vést k velmi výrazným extrémům. Série bouří, vysoký obsah vlhkosti v atmosféře a setrvačnost tlakových níží vytvořily podmínky pro rozsáhlé povodně napříč částí Evropy i severní Afriky. Podobné situace nelze v budoucnu vyloučit - naopak lze očekávat, že při vhodných podmínkách se mohou objevovat častěji a s výraznějšími dopady.
Zdroje k článku: Předpověď počasí, radar, Meteocentrum.cz