Zuzana a Marcela trávily v domku po rodičích v malebném Týně nad Vltavou řadu let pouze léto. Z Prahy, kde obě dlouhou dobu pracovaly a bydlely ve svých bytech, si vždy přivezly své letní věci a hlavně své kočičky. Vlastně to bylo postupně několik generací koček. Před pěti lety se sestry rozhodly, že bydlení v Praze opustí a zůstanou v Týně.
„Dříve jsem zdejší maloměsto neměla ráda, postupně jsem ale cítila, že mě jihočeské léto vždy nabíjí energií. Byl zde klid, procházky, výlety, srdeční lidé a zábava s kočkami, kterým se v Týně také líbilo. V Praze jsem se v poslední době necítila dobře, nejspíš to souviselo nejprve s mým odchodem do důchodu, do velké míry s covidovou pandemií a psychickými problémy, které se mi rozvinuly po traumatickém zážitku na dovolené a současně i se ztrátou postupně tří milovaných kočiček. Na konci léta 2021 jsem pak řekla Marcele, že se mi do Prahy nechce, že bych tu chtěla zůstat,“ vzpomíná 77letá Zuzana.
Její o dva roky starší sestře se tento nápad nejprve nelíbil, ale nakonec souhlasila. Na rozdíl od Zuzany jí však Praha dost chybí.
„Je to tu převážně jednotvárné, scházejí mi tu mé kamarádky a kultura. V Praze jsem ještě do covidu učila v jedné škole děti hře na kytaru. A také jsem tam měla několik odborných lékařů. Ale částečně jsem si tu zvykla, bydlela jsem tu přece kdysi mnoho let. Chodím pravidelně na jógu a do našeho seniorského klubu, kde jsou pořádány programy, do nichž se zapojujeme nebo je dokonce tvoříme i my dvě. A mám tu i dobrou kamarádku, někdejší spolužačku ze střední školy,“ svěřuje se paní Marcela.
Sestry Pivcovy přišly s maminkou do Týna nad Vltavou začátkem 60. let minulého století. Domek s dvorem, zahradou a přilehlými hospodářskými budovami patřil kdysi rodičům Karla Pivce, otce obou sester, který jej později zdědil, přistavěl a zařídil pro svou matku. Zemřel však dříve, než se stačil se svou rodinou z Havlíčkova Brodu do Týna vrátit. Marcela i Zuzana přešly do zdejší školy a později tu i maturovaly. Pak obě vystudovaly učitelství. Marcela řadu let učila v nedaleké vsi, zatímco Zuzana vyučovala němčinu v českobudějovické jazykové škole.
Z touhy po kvalitnějším kulturním a celkově po velkoměstském životě se obě v roce 1982 rozhodly přestěhovat se do Prahy. To se jim po různých nesnázích podařilo. Marcela zůstala učitelkou až do důchodu a Zuzana nakonec zakotvila ve Vojenském ústředním archivu a ve škole už nikdy neučila. Osud tomu chtěl, že žákyně si našla až nyní v Týně mezi mladšími seniorkami. „V našem seniorském klubu učím čtyři dámy němčinu. Jsou mladší než já, ale už také v důchodu. Hodně cvičíme konverzaci, založily jsme si také whatsappovou skupinu, kde si píšeme jen německy,“ říká Zuzana.
Obě sestry dojížděly zkraje pravidelně do Prahy k odborným lékařům. Ale vzhledem k značně nesnadnému spojení s Prahou si nakonec s pomocí známých našly odpovídající lékařskou péči i v Českých Budějovicích nebo přímo v Týně. Do Prahy tak jezdí čím dál tím méně.
„Je to zvláštní, jsem tu spokojená a doufám, že to tak ještě vydrží a bude nám sloužit zdraví. I když teď jsem zrovna měla malér,“ usmívá se Zuzana a mává s rukou v sádře. Zlomila si jí při pádu, když fotila Vltavu z týnského mostu. „Už to trvá čtyři týdny, ale brzy mi to sundají,“ dodává.
Byla to moc milá návštěva. Kočičí mazlíčci, Bobek a Vlademar, se sice přede mnou schovali, ale můžete se s nimi seznámit prostřednictvím fotografií. Prošli jsme se se Zuzanou a Marcelou i po centru Týna a dali si v místní kavárně dobrou kávu se zákuskem. Určitě tu nejsem naposledy.