8 min

Majerová se nabídla ruskému tisku. Opozice mluví o kolaborantech

Sdílet

Dennívýzva

Zuzana Majerová znovu předvedla, že některým politikům v české sněmovně nestačí domácí publikum.

Zdroj: inregion.cz

Zuzana Majerová znovu předvedla, že některým politikům v české sněmovně nestačí domácí publikum. Když se předsedkyně Trikolory a poslankyně zvolená za vládní hnutí SPD rozpovídala pro ruský deník o tom, že čím dříve začne dialog mezi Moskvou a českou vládou, tím lépe, nebyla to jen další z řady jejích obvyklých provokací.

Bylo to vystoupení, které přesně zapadá do atmosféry, v níž Kreml po návratu Andreje Babiše k moci vyhlíží „zdravé síly“ v české politice a tuzemští proruští politici se ochotně hlásí do role těch, kteří by s režimem Vladimira Putina nejraději zase seděli u jednoho stolu, jako by se nic nestalo. Jenže stalo. Rusko vede válku proti Ukrajině, ruská rozvědka stála podle českých závěrů za výbuchem ve Vrběticích a Česká republika není v očích Moskvy „nepřátelská“ proto, že by se někdo v Praze jednoho rána špatně vyspal, ale proto, že se po letech ruských operací konečně začala chovat jako suverénní stát.

Majerová ruskému deníku řekla přesně to, co chtělo jeho i její publikum slyšet. „Velmi podporujeme ukončení ukrajinského konfliktu, nejlépe diplomaticky u jednacího stolu. Rovněž zastáváme názor, že čím dříve budou zrušeny všechny ekonomické sankce, tím lépe, protože jsou škodlivé pro obě strany. Žádná ze stran by neměla klást předběžné podmínky pro normalizaci vztahů,“ uvedla poslankyně za SPD a předsedkyně Trikolory. Tato věta je ukázková. Vypadá jako mírová, umírněná a rozumná formulace, jenže ve skutečnosti pracuje s úplným vymazáním reality. Není v ní agresor a napadený. Schází v ní Ukrajina jako země, kterou Rusko přepadlo. Chybí v ní česká zkušenost s Vrběticemi. Zcela postrádá elementární vědomí, že sankce nejsou samoúčelná škodolibost, ale jeden z mála nenásilných nástrojů, jak demokratický svět reaguje na stát, který rozvrací bezpečnost Evropy. Majerová si místo toho vystačí s líbivým slovem dialog, které v takovém kontextu nezní jako diplomacie, ale jako poslušné přepisování ruského narativu do češtiny.

Právě proto přišly reakce opozice rychle a ostře. Bývalý premiér Petr Fialačeskoslovenské historické zkušenosti. „Snad paní poslankyně nepožádá Kreml o bratrskou pomoc z obav z demokratické kontrarevoluce!,“ reagoval na výrok poslankyně Majerové. V jedné větě tím trefil podstatu problému. Není to jen spor o zahraniční politiku, nýbrž o politickou mentalitu. O to, zda má česká poslankyně v roce 2026 vystupovat v ruském tisku jako někdo, kdo se těší na normalizaci vztahů s režimem, který vede imperiální válku, nebo zda by měla alespoň předstírat, že ví, v jaké zemi sedí v Parlamentu. Ještě tvrdší bývalý předseda lidovců Marek Výborný. „Vládní slepenec okolo SPD je banda ruských kolaborantů, nic víc, nic míň,“ napsal. Dá se namítat, že jde o výrok ostrý až na hranu. Jenže v situaci, kdy poslankyně vládního tábora poskytuje ruskému deníku výroky, které Moskva může využít jako důkaz, že v Česku existuje chuť vracet se k jednání bez podmínek a ke zrušení sankcí, není překvapivé, že opozice již nevolí diplomatickou řeč.

Majerová přitom není žádný osamělý omyl. Ruský deník při stejné příležitosti oslovil i další české politiky s prokremelskými sympatiemi, včetně poslance SPD Josefa Nerušila a europoslance Ivana Davida. Náměstek ruského ministra zahraničí Dmitrij Ljubinskij prohlásil, že Moskva je připravena k dialogu s novou českou vládou, pokud k tomu bude vůle. „Neodmítáme žádné kontakty, pokud by k tomu byla vůle. V České republice je nová vláda, nový premiér. Pokud taková vůle vznikne, budeme na to připraveni, ale zatím k tomu nedošlo,“ citoval Ljubinského ruský státní deník Izvěstija. Majerová na to navázala svým přáním co nejrychlejšího dialogu a Nerušil podle ruského listu dodal, že plné obnovení vztahů je reálné až po skončení války, ale „první konzultace lze zahájit už nyní“. Zní to jako zdvořilé sondování. Ve skutečnosti je to výmluvný obraz toho, jak Moskva testuje nové rozložení sil v Praze a jak ochotně se někteří čeští politici nechávají zařadit do ruského příběhu o zemi, která se prý konečně vrací k rozumu.

Europoslanec Tomáš Zdechovský to bez obalu. „Majerová nezklamala. U některých politiků bude v historických učebnicích napsáno: kolaborovali s Ruskem,“ napsal. Poté ihned dodal širší rámec, který je v této debatě důležitější než samotná Majerová. „Současně vede i válku informační a psychologickou: přes dezinformace, manipulaci na sociálních sítích, kyberútoky, nastrčené vlivové sítě a podporu extremistických či proruských hlasů se snaží šířit strach, chaos a nedůvěru. Cíl je rozdělit evropské společnosti, oslabit demokratické instituce a vyvolat dojem, že Západ je slabý, rozložený a neschopný pomoci Ukrajině,“ l europoslanec. Přesně v tom je jádro celé věci. Když Majerová mluví v ruském médiu o dialogu bez předběžných podmínek a o škodlivosti sankcí „pro obě strany“, není to nevinný názor z koutku parlamentní plurality. Je to součást informačního prostředí, v němž Kreml potřebuje ukazovat, že evropské společnosti jsou unavené, rozdělené a připravené vyměnit principy za klid.

O to odpudivější je, jak ruský text pracoval s českou minulostí posledních let. Izvěstija nešetřila kritikou na adresu bývalého premiéra Petra Fialy a jeho vlády, kterou vinila z devastace vztahů s Moskvou. Zvláštní pozornost věnovala muniční iniciativě, díky níž Praha pomohla zajistit pro ukrajinské obránce miliony kusů dělostřelecké munice. Jenže tato ruská konstrukce má jednu zásadní vadu. Vztahy mezi Prahou a Moskvou se nezhroutily proto, že by si Fiala usmyslel kazit Kremlu náladu. Diplomatický kolaps začal dávno před jeho vládou, ve chvíli, kdy vyšlo najevo zapojení ruské vojenské rozvědky GRU do výbuchů muničních skladů ve Vrběticích. Byla to navíc vláda Andreje Babiše, nikoli Fialova vláda, která po zveřejnění těchto informací nechala vyhostit osmnáct ruských špionů s diplomatickým krytím. Právě po této události se Česko ocitlo na ruském seznamu „nikoli přátelských zemí“. To je realita, kterou ruský text potřebuje zahladit, protože se mu nehodí do pohádky o tom, že za všechno může česká pomoc Ukrajině.

Do této pohádky se ale čeští proruští politici vejdou dokonale. Ivan David podle ruského listu tvrdil, že se v uplynulých letech udělalo maximum pro odstřižení vazeb na Rusko, ať už šlo o kulturu, sport, víza, přímé lety, ruské školy nebo studenty. Mluvil o honu na čarodějnice a ostrakizaci každého, kdo se s Ruskem jakkoli zaplete. Jenže i tady se obrací příčina a následek. Rusko není v Evropě izolováno proto, že by někdo podlehl hysterii. Rusko je izolováno proto, že napadlo sousední stát, vraždí civilisty, ničí města a zároveň roky vede hybridní operace proti západním demokraciím. Jestli někdo po tom všem mluví hlavně o tom, jak obtížné je dnes udržovat vztahy s Moskvou, pak ve skutečnosti říká, že mu mnohem víc vadí následky ruské agrese pro Rusko než ruská agrese pro Ukrajinu.

Není náhodou, že se do toho promítá i změna vlády v Praze. Ruský tisk si všímá Babišovy kampaně, v níž sliboval omezení podpory Kyjevu a volal po mírových jednáních. Připomíná, že Babiš sice po volbách nezastavil muniční iniciativu, ale zároveň jeho vláda odmítla účast na financování devadesátimiliardového evropského úvěru pro Ukrajinu a premiér mluvil o tom, že evropští lídři mají s Vladimirem Putinem jednat přímo. Ruská spokojenost s novým rozložením sil v české politice tak není žádná náhoda ani pomluva opozice. Je čitelná z toho, koho ruská média citují, komu dávají prostor a jaké výroky z českého prostředí vyzdvihují. Když Sergej Lavrov už na podzim chválil Babiše jako pragmatika, kterému jde o blaho vlastních lidí, a mluvil o návratu „zdravých sil“, nebyla to zdvořilost. Bylo to ocenění směru, který Kreml považuje za výhodný.

Právě proto reagovala ostře i pirátská poslankyně Kateřina Demetrashvili. Podle ní není náhoda, že si vládu Andreje Babiše v Moskvě pochvalují a vidí v ní naději. Výrok Majerové označila za „novodobý zvací dopis“. „Probrali jste i teroristický útok ve Vrběticích, nebo na něj při pochlebování Putinovi už nezbyl prostor?,“ si na sociální síti do političky. Tato otázka je krutá, ale naprosto legitimní. Protože jestli někdo mluví o normalizaci vztahů s Ruskem a nezmíní Vrbětice, dělá přesně to, co Moskva potřebuje: odstraňuje z paměti nepohodlná fakta. Zcela bez paměti se pak dá začít znovu od čistého stolu, na němž už neleží výbuch muničních skladů, ruští agenti, vyhoštění diplomaté ani status nepřátelské země, nýbrž jen k Rusku vstřícném volání po dialogu.

Europoslankyně Veronika Vrecionová ještě starší historickou paralelu. „Za první republiky se Klement Gottwald v parlamentu kasal, že jezdí do Sovětského svazu, aby se naučil, jak demokratům zakroutit krkem. A dnes máme ve Sněmovně poslance SPD, kteří by s nepřátelským Ruskem rádi spolupracovali a vnímají Kreml jako svého přítele,“ napsala. Poté přidala větu, která v kontextu Majerové vystoupení pro ruský tisk nijak přehnaně nepůsobí. „Doba se změnila. Zrádci jsou v parlamentu ale pořád,“ dodala. Zde se již politická debata dotýká hranice, kde nejde jen o rozdílný názor na diplomacii. Jde o otázku, zda čeští volení zástupci chápou, že Rusko není hodný a tolerantní partner, se kterým se po menší diplomatické hádce opráší kontakty, nýbrž stát, který se dlouhodobě chová jako nepřítel západního světa a opakovaně zasáhl i proti českým zájmům.

Majerová a jí podobní budou samozřejmě tvrdit, že chtějí mír, dialog a konec utrpení. To je pohodlná póza, protože kdo by ostatně byl proti míru. Politika se však nepozná podle slov, která znějí hezky, leč podle toho, co v konkrétní situaci znamenají. Volat po zrušení sankcí bez jasných podmínek ve chvíli, kdy Rusko pokračuje ve válce, není mírová iniciativa, ale odměna agresorovi. Volat po normalizaci vztahů, aniž by se pojmenovalo, proč se vztahy zhroutily, není diplomacie, nýbrž amnézie. Vystupovat v ruském státním tisku jako český hlas, který se těší na obnovení dialogu s Moskvou, není odvahou. Je to služba propagandě.

Celá epizoda je tak mnohem důležitější než jeden rozhovor koaliční poslankyně. Ukazuje, že ruská karta se po změně vlády znovu pokládá na stůl, a že část vládního tábora s ní zachází zcela beze studu. Moskva si testuje, kam až může zajít, a čeští politici z okruhu SPD, Trikolory a jejich spojenců jí ochotně poskytují věty, které se dají vyvěsit jako důkaz, že v Praze už zase fouká jiný vítr. Opozice reaguje ostře ne proto, že by nechtěla diplomacii, leč proto, že velmi dobře vidí rozdíl mezi diplomacií a kapitulantským přepisováním ruských zájmů do české politiky.

Reklama

Další články z Inregion.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Inregion.cz

Web přináší pestrý mix článků z oblasti politiky, společnosti, bezpečnosti i aktuálních událostí doma i ve světě. Nejde jen o krátké zprávy, ale i o texty, které dávají tématům širší souvislosti a prostor pro hlubší pohled.Obsah kombinuje rychlé přehledy s publicistickými články a komentáři....

Majerová se nabídla ruskému tisku. Opozice mluví o kolaborantech

Libuše Šafránková byla podle syna zneužita. Přesto se žalobou u soudu nejspíš neuspěje

„Teď to nevydávejte, je to politicky citlivé.“ Řehka otevřeně o „zakázaném“ podcastu s prezidentem

Pardubice slaví titul! Čtrnáctileté čekání ukončil v prodloužení Červenka

Zatřásl plačícím synem, ten zemřel. Slavného horolezce pak srazila přítelkyně ze skály

Afrika se trhá na dvě části. Geologové už ví, jak bude vypadat nová mapa světa a kde vznikne oceán