Milan Čech z Borové na Náchodsku léta upozorňuje na nezákonné kácení v cenné lesní oblasti a na snahu účelově měnit územní plán ve prospěch „milovníků vojenské historie“ kolem pěchotního srubu N-S 61. Poté, co o tom HlídacíPes.org zveřejnil své texty, přišla odplata: mimo jiné v podobě křivého obvinění, že Čech na „bunkristy“ mířil střelnou zbraní.
Krátce poté, co HlídacíPes.org popsal nezákonné kácení v nadregionálním biocentru Peklo a nelegální elektrické vedení k srubu, které ovšem úřady posoudily jako „prodlužovačku“, se Milan Čech, který na téma upozornil, ocitl v roli podezřelého.
Na policii přišlo oznámení, že na jednoho z „milovníků vojenské historie“ v okolí předválečného pěchotního srubu na Náchodsku namířil střelnou zbraň.
Z policejního spisu, do kterého HlídacíPes.org nahlédl, vyplývá, že oznámení podal Libor Poříz, voják z povolání, který se aktivně podílí na akcích spolku Pěchotní srub N-S 61 Chata, jemuž objekt a přilehlé parcely patří.
„Stal jsem se terčem, protože jsem poukázal na něco, co se tady roky přehlíželo,“ konstatuje Milan Čech, kterému celá záležitost přinesla nové problémy.
Samopal na sto metrů
Jak plyne z policejního zápisu, Libor Poříz nejprve 21. srpna 2026 vypověděl, že se údajný incident odehrál o šest dní dříve, kolem desáté dopoledne, když stál na lesním pozemku nedaleko srubu. Milan Čech měl podle něj stát u své kůlny asi padesát metrů od něj a krátce na něj mířit.
„Poznal jsem, že se jedná o samopal vz. 58, který jsem poznal bezpečně, neboť jsem voják a takové zbraně jsme u nás donedávna měli,“ uvedl podle úředního záznamu. Čech se prý podíval přes mířidla, pak zbraň sklopil a beze slova odešel.
Čech popisovanou událost rezolutně odmítá. „Nic takového se nestalo. Ani nemohlo,“ říká a odkazuje se na uchovaná metadata ze svého počítače a telefonu i z přístrojů své přítelkyně, z nichž plyne, že v daný čas byli spolu doma. On sám soustavně pracoval na počítači a následně měl navazující půlhodinový telefonát, během něhož navíc přišla na návštěvu sousedka.
Celou danou věc uvádím z důvodu, že se blíží datum změny územního plánu a bojíme se, co by mohlo nastat, když vím, co má za zbraně, které jsem viděl.
Upozorňuje také, že mezi jeho kůlnou a nejbližším okrajem lesa patřícího spolku, je vzdálenost zhruba sto metrů, nikoli padesát. To potvrzuje i pohled do katastru. „Na takovou vzdálenost nepoznám ani to, kdo stojí na kraji lesa, natož aby někdo poznal typ zbraně,“ dodává Čech.
Podle něj ale Poříz z rozhovorů z doby, kdy byl kontakt s bunkristy ještě relativně normální, věděl, jaké zbraně vlastní (ve skutečnosti nejde o samopal, jak je uvedeno v protokolu, ale o civilní verzi SA 58, která neumožňuje střílet dávkou, ale vždy jen jeden výstřel při stisknutí spouště, pozn. red.).
Libor Poříz se pak na policii vrátil 3. září, aby výpověď doplnil. Nově popsal údajný incident starý asi čtyři roky: Čech měl při snaze bunkristů vybudovat – bez jeho vědomí a přes jeho pozemky – elektrickou přípojky přijít s pistolí v ruce. Čech i toto tvrzení odmítá: „Zbraň jsem s sebou neměl, jen jsem si je mobilem natáčel, abych měl dokumentaci k tomu, kdo nelegální elektrickou přípojku staví.“
V Pořízově doplněné výpovědi ale padla i věta, která celý spor zasazuje do širších souvislostí: „Celou danou věc uvádím z důvodu, že se blíží datum změny územního plánu a bojíme se, co by mohlo nastat, když vím, co má za zbraně, které jsem viděl.“
A dodal i tvrdé obvinění: „Myslím si, že by se takovému člověku, co míří na lidi zbraněmi, měly zbraně zabavit, jelikož příště by mohl i vystřelit a někoho usmrtit.“
Někdo tu rozjel proceduru, která pana Čecha stála peníze za lékařské posudky, zrušenou dovolenou a nervy. To jsou kapky za kapkou, kterou vás lokální šmejdi šikanují, abyste zalezl a dal pokoj.
Zmínka o novém územním plánu je zde zásadní. Návrh na změnu totiž zařazuje okolí bunkru do plochy občanského vybavení, a to přímo v nadregionálním biocentru, tedy v nejvyšší kategorii územního systému ekologické stability.
To by místo de facto proměnilo na stavební parcelu. Čech proti tomu dlouhodobě vystupuje. Případ jsme detailně popsali ZDE.
„Velký nános prachu a pavučin“
Policie pak na základě Pořízovy výpovědi Čechovi zbraně dne 4. září odebrala. Čech při tom podle záznamu spolupracoval a policistům ukázal, kde je má uložené: za dřevěnou stěnou u bojleru v koupelně.
Oficiální policejní záznam z akce pak Pořízovu výpověď staví do zcela jiného světla. „Na obou zbraních byl velký nános prachu a pavučin, což svědčí o skutečnosti, že se zbraněmi nebylo delší dobu manipulováno. O této skutečnosti byla pořízena fotografie,“ napsali policisté do záznamu.[souvisejici]
Čech zdůrazňuje, že to jen potvrzuje to, že zbraně z tohoto úkrytu nevyndal roky. „Uložil jsem je za hromadou bezcenných věcí, protože to na samotě, kde může mít zloděj na svou práci delší čas, pokládám za lepší umístění, než do skříně na zbraně, kterou mám jinde,“ říká.
Tento specifický, byť z hlediska zákonů sporný, přístup (zbraně do dvou kusů mají být uloženy „v uzamykatelné plechové skříni nebo sejfu, zabezpečené proti ztrátě, odcizení nebo zneužití“, pozn. red.), se ukázal být pro něj a jeho obhajobu klíčový.
Čech se také podrobil odbornému psychologickému vyšetření. Na jeho základě mu praktický lékař vydal potvrzení a policie mu již zbraně vrátila.
Policie už také rozhodla, že věc není trestným činem a 8. září ji předala Městskému úřadu Náchod jako podezření z přestupku proti občanskému soužití.
Čech se ale s tímto útokem na svou osobu nemíní smířit a prostřednictvím karlovarského advokáta Karla Jelínka má v plánu podat trestní oznámení pro křivé obvinění.
„Někdo tu rozjel proceduru, která pana Čecha stála peníze za lékařské posudky, zrušenou dovolenou a nervy. To jsou kapky za kapkou, kterou vás lokální šmejdi šikanují, abyste zalezl a dal pokoj. Zbraně, případně řidičský průkaz, to je obvyklý způsob, jak vám ztrpčovat život,“ konstatuje advokát, který má s lokálními ataky sám osobní zkušenosti.
HlídacíPes.org Libora Poříze, jemuž by v případě prokázání spáchání úmyslného trestného činu, hrozilo propuštění z armády (sám v podání na policii uvedl, že působí v hodnosti četaře jako skladník munice na vojenské základně letectva v Čáslavi), požádal o vyjádření k případu a popis jeho verze události; do vydání textu ale odpověď nedorazila.
Vy byste si tam sedli?
Na Městský úřad Náchod mezitím přišel i další šikanózní podnět, tentokrát „ve věci ochrany zemědělského půdního fondu a nepovolené stavby“ na Čechových pozemcích. Kdo ho podal, z oznámení úřadu nevyplývá.
Veřejné projednání územního plánu obce Borová, o kterém Poříz na policii mluvil, se konalo 30. září. Podle Čecha bylo bouřlivé. Před budovou, kde se jednalo, dokonce preventivně stála policie.
Stavební úřad, tentýž, jehož postup v kauze srubu Čech léta kritizuje, mu v září oznámil kontrolu všech staveb a terénních úprav na čtyřech jeho parcelách.
Kontrola proběhla v polovině října a podle Čecha v zásadě skončila bez jakéhokoli negativního nálezu. Otevřená zůstává jen stavba sauna na soukromém jezírku u domu, kterou chce Čech dodatečně legalizovat, přestože podobná stavba o ploše pěti metrů čtverečních stavební povolení běžně nepotřebuje.
Ke kontrolujícím úředníkům jinak žádné výhrady nemá. „Postupovali korektně,“ podotýká. Rozdíl však vidí v tom, jak rychle úřad reagoval na podnět proti němu, a jak dlouho se naopak vlekly jeho vlastní podněty k zásahům kolem srubu.
„To srovnání, jak aktivně stavební úřad i odbor životní prostředí postupuje vůči mně a jak na území, které mají chránit nekonečně víc, je rozhodně zajímavé,“ říká.
Veřejné projednání územního plánu obce Borová, o kterém Poříz na policii mluvil, se konalo 30. září. Podle Čecha bylo bouřlivé. Před budovou, kde se jednalo, dokonce preventivně stála policie.
Čech se na jednání ptal, proč bunkry v soukromém vlastnictví chce mít obec v kategorii občanského vybavení, kam se obvykle řadí školy či zdravotnická zařízení, zatímco ve všech ostatních katastrálních území byly stejným náchodským úřadem zařazeny zcela jinak.
Debata se pak, jak plyne i ze záznamu, rychle přesunula ke kritice jeho osoby: „Na věcný dotaz k vadám návrhu nejprve zaznělo vysvětlení, které neodpovídá návrhu ani předpisům. Když jsem na nepravdivost tvrzení upozorňoval, byl jsem přerušován a do konce projednání jsme již nedostal šanci promluvit, ani když jsem byl osobně napadán“.
Čech následně sepsal žádost, ve které po starostovi za průběh jednání požaduje omluvu.
O tom, že by na jednání hrozil nějaký bezpečnostní incident, už na místě nikdo nemluvil. Výmluvným detailem je, že výše zmíněný Libor Poříz, stejně jako faktický majitel pěchotního srubu Josef Cach, se v sále posadili přímo před Milana Čecha. Ten se tomu diví: „Sedli byste si zády k někomu, kdo na vás, jak tvrdí, před měsícem mířil samopalem?“