9 min

Michael Jordan: co ho skutečně dělalo neporazitelným – data, psychika a posedlost vítězstvím

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Michael Jordan nebyl jen výjimečně talentovaný hráč. Jeho dominance vznikla spojením fyzických předpokladů, mentální disciplíny a schopnosti přetavit tlak v palivo. Právě tato kombinace z něj udělala sportovce, jehož výkonnostní model dodnes studují trenéři i psychologové.

Michael Jordan: co ho skutečně dělalo neporazitelným – data, psychika a posedlost vítězstvím

Zdroj:

Michael Jordan zakončil kariéru s průměrem 30,1 bodu na zápas, což zůstává nejvyšší kariérní průměr v historii NBA. V play-off byl ještě produktivnější: 33,4 bodu na utkání. Vyhrál šest titulů s Chicago Bulls, pokaždé získal cenu pro nejužitečnějšího hráče finále, pětkrát byl MVP základní části a desetkrát nejlepším střelcem ligy. K tomu přidal devět nominací do prvního obranného týmu NBA a v roce 1988 cenu Defensive Player of the Year.

Ta čísla vypadají, jako by vítězství bylo jeho přirozeným stavem. Jenže Jordanova kariéra tak nezačala. V prvních letech dokázal ničit soupeře individuálně a současně pravidelně končil v play-off bez titulu. Boston Celtics ho v roce 1986 vyřadili i přesto, že jim v jednom zápase nastřílel 63 bodů. Detroit Pistons potom Bulls zastavili třikrát za sebou. Teprve když se vedle Jordanových schopností změnil celý tým a způsob jeho hry, vznikla dynastie, která v osmi sezonách získala šest titulů.

Právě proto je zavádějící vysvětlovat Jordana jednou větou o „mentalitě vítěze“. Vůle byla součástí jeho hry, ale sama o sobě šest prstenů nevyhrála. Mnohem přesnější odpověď leží v kombinaci mimořádného střeleckého objemu, schopnosti bránit nejlepší hráče soupeře, postupné proměny vlastní hry a týmu, který se naučil využívat jeho dominanci místo toho, aby na ní byl úplně závislý.

Nejdřív byl fantastický. Bulls přesto prohrávali

Jordan přišel do NBA v roce 1984 jako třetí hráč draftu. Už během několika prvních sezon bylo jasné, že Chicago získalo něco mimořádného.

V dubnu 1986 nastoupili Bulls v prvním kole play-off proti Boston Celtics, kteří v dané sezoně vyhráli 67 zápasů a později získali titul. Jordan jim ve druhém utkání nasázel 63 bodů, což je dodnes rekord jednoho zápasu play-off NBA. Proměnil 22 ze 41 střel ze hry a 19 z 21 trestných hodů. Chicago přesto po dvojitém prodloužení prohrálo 131:135 a Boston následně sérii ukončil bez jediné porážky.

Následující kompletní sezonu Jordan zvedl svůj průměr na 37,1 bodu. Za jediný ročník nastřílel 3 041 bodů, něco, co od dob Wilta Chamberlaina nikdo nedokázal. Během sezony odehrál 37 zápasů s nejméně 40 body a osmkrát překonal padesátku.

Jenže ani fenomenální střelec automaticky nevytvořil mistrovský tým.

Od roku 1988 do roku 1990 vyřadili Chicago z play-off ve třech po sobě jdoucích sezonách Detroit Pistons. Právě proti jejich fyzické obraně se ukázalo omezení tehdejších Bulls: Jordan mohl být nejlepším hráčem na palubovce, ale soupeř stále dokázal celou sérii nastavit tak, aby ho nutil vydávat obrovské množství energie a současně odřízl zbytek mužstva.

Mýtus o Jordanovi, který jednoduše odmítal prohrát, tedy neodpovídá první polovině jeho kariéry. Prohrával. A několikrát se stejným soupeřem.

Zlom nepřišel proto, že začal vítězství chtít víc

Po sezoně 1988/89 nahradil Douga Collinse na lavičce Phil Jackson a Bulls začali používat triangle offense, systém založený na pohybu, přihrávkách a rozhodování více hráčů. Jordan v něm stále dostával prostor vytvořit si vlastní střelu, když se akce rozpadla, ale už nemusel být jediným řešením každého útoku.

Současně dospívali Scottie Pippen a Horace Grant. Z týmu postaveného kolem fenomenálního střelce se postupně stávalo mužstvo, které dokázalo soupeře trestat i ve chvíli, kdy se obrana veškerou pozorností soustředila na Jordana.

Výsledek přišel v sezoně 1990/91. Bulls vyhráli 61 zápasů, v konferenčním finále konečně smetli Detroit 4:0 a ve finále porazili Los Angeles Lakers 4:1. Jordan měl ve své první finálové sérii průměr 31,2 bodu, 11,4 asistence a 6,6 doskoku na zápas. Chicago pak titul obhájilo v letech 1992 a 1993.

Tahle část kariéry je pro pochopení Jordana zásadní. Nestal se šampionem tím, že by přestal přihrávat nebo ještě častěji bral poslední střelu. Bulls se zlepšili ve chvíli, kdy jeho individuální schopnosti zasadili do systému, který dovoloval růst i ostatním.

A Jordan na tu změnu přistoupil.

Byl nejlepší střelec ligy a současně elitní obránce

Jordanova ofenziva natolik přitahovala pozornost, že se občas ztrácí druhá polovina jeho hry.

V sezoně 1987/88 měl průměr 35 bodů a 3,2 zisku na zápas. Současně získal MVP základní části i cenu pro nejlepšího obránce NBA. Do prvního All-Defensive Teamu byl během kariéry vybrán devětkrát a třikrát vedl ligu v počtu zisků na zápas.

To má pro debatu o jeho velikosti větší význam než neurčité tvrzení, že „chtěl vítězství více než ostatní“. Jordan mohl rozhodnout útok a následně převzít nebezpečného hráče soupeře na druhé straně. Ve finále NBA 1998 se jedna z nejslavnějších sekvencí jeho kariéry dokonce nezačala střelou, ale obranou.

Chicago v šestém zápase proti Utah Jazz prohrávalo v poslední minutě o tři body. Jordan nejprve skóroval, potom zezadu vypíchl míč Karlu Maloneovi a až poté na druhé straně proměnil střelu přes Bryona Russella, která 5,2 sekundy před koncem poslala Bulls do vedení 87:86. Tím skóre také skončilo a Chicago získalo šestý titul. Jordan v utkání nastřílel 45 bodů.

Jedna akce samozřejmě nedokazuje žádnou univerzální teorii o „clutch genu“. Ukazuje ale, proč je zjednodušující posuzovat Jordana pouze podle poslední střely. Ještě před ní musel získat míč.

O jeho „clutch“ pověsti je lepší mluvit přes konkrétní zápasy než přes vymyšlená procenta

Jordanova kariéra je plná momentů, které vybudovaly představu hráče, jehož výkon s rostoucím tlakem automaticky stoupal. Právě tady ale vzniká prostor pro statistiky, které vypadají přesvědčivěji, než jak dobře jsou doložené.

U starších období NBA neexistují pro celou Jordanovu kariéru stejně kompletní veřejná play-by-play data, jaká máme u dnešních hráčů. Nedává proto smysl vyrábět přesné procento střelby „v posledních pěti minutách těsných zápasů play-off“ a používat ho jako důkaz psychologické odolnosti, pokud není dohledatelná metodika a zdroj.

Doložit lze něco jiného a podstatně pevnějšího. Jordan měl v play-off za celou kariéru průměr 33,4 bodu, zatímco v základní části 30,1. Jeho 63 bodů proti Bostonu zůstává rekordem play-off. Ve všech šesti finále, do kterých se s Bulls dostal, získal titul i ocenění Finals MVP; dodnes je jediným hráčem se šesti těmito cenami.

Taková čísla podporují tvrzení, že Jordan dokázal dlouhodobě produkovat mimořádné výkony i v play-off. Není k tomu potřeba přidávat psychologii, kterou statistika sama změřit neumí.

„Posedlost vítězstvím“ měla i méně romantickou podobu

Jordanova soutěživost se časem stala téměř samostatnou součástí jeho legendy. Její reálná podoba ale nebyla vždy inspirativním motivačním plakátem.

Oficiální profil NBA připomíná, že byl na spoluhráče mimořádně náročný a svou kritikou dokázal některé z nich dostat do konfliktu. Hall of Fame jeho kariéru rovněž popisuje jako kombinaci mimořádných výkonů a silné osobnosti, kolem níž se postupně vytvořila jedna z nejznámějších sportovních značek vůbec.

Právě tady je lepší zůstat u konkrétního chování než Jordanovi zpětně přisuzovat odborné psychologické termíny. Víme, že byl extrémně soutěživý, že požadoval vysoký standard od sebe i okolí a že jeho způsob vedení nebyl vždy příjemný. Nelze ale z toho jednoduše vytvořit poučku, že agresivnější osobnost automaticky vytváří lepšího sportovce.

Jordanův případ fungoval také proto, že stejný člověk dokázal své požadavky podpořit výkonem. Když po prvním odchodu do baseballu znovu absolvoval kompletní sezonu NBA, Bulls v ročníku 1995/96 vyhráli 72 z 82 zápasů, tehdejší ligový rekord. Jordan vedl NBA s průměrem 30,4 bodu a získal MVP základní části, All-Star Game i finále.

Pro spoluhráče je snazší přijímat extrémní nároky od člověka, který je ochoten nést stejně extrémní odpovědnost.

Druhý Jordan už nehrál stejně jako první

Mezi Jordanem z poloviny osmdesátých let a hráčem, který v roce 1998 získal šestý titul, byl také herní rozdíl.

Mladší Jordan ničil obrany prvním krokem, rychlostí, výskokem a útoky na koš. S věkem začal více využívat hru zády ke koši, práci nohou a střelu ze střední vzdálenosti. Nemusel pokaždé porazit obránce rychlostí; dokázal si vytvořit prostor otočkou, náznakem nebo prací těla.

Právě tato proměna pomohla prodloužit jeho vrchol. Ve 35 letech, během poslední sezony druhého three-peatu, stále vedl NBA s průměrem 28,7 bodu na zápas, získal pátou cenu MVP a ve finále byl znovu nejlepším hráčem série.

Je to podobný princip, který se objevuje u většiny skutečně dlouhověkých legend. Tělo začne postupně něco odebírat a hráč musí najít jiný způsob, jak se dostat ke stejnému výsledku. Jordan neudržel vrchol tím, že by ve 35 letech skákal stejně jako ve 23. Naučil se potřebovat některé fyzické výhody méně.

Šest finále vyhrál. To ale neznamená, že nikdy neprohrával

Číslo 6–0 se v debatách o Jordanovi používá skoro jako definitivní argument. Je pravdivé pouze v přesném významu: s Bulls se šestkrát dostal do finále NBA a všech šest sérií vyhrál.

Není to bilance celé jeho kariéry v play-off.

Před prvním titulem Chicago několikrát vypadlo dříve, včetně tří po sobě jdoucích porážek od Detroitu. Po návratu z baseballu v roce 1995 Bulls vyřadilo Orlando Magic ve druhém kole. Jordan se později vrátil ještě jednou ve Washington Wizards a během dvou sezon se s nimi do play-off vůbec nedostal.

Právě tyhle porážky ale šest titulů nesnižují. Naopak vysvětlují, proč je Jordanův příběh přesvědčivější než legenda o člověku, který prostě „neuměl prohrát“.

Uměl prohrát velmi dobře. Několik let to zažíval pravidelně.

Rozdíl byl v tom, co následovalo. Bulls kolem něj vybudovali lepší tým, Jordan přijal jiný útočný systém, Pippen se stal jedním z nejlepších obousměrných hráčů ligy a celek začal kombinovat individuální kvalitu s organizací, kterou soupeři nedokázali v sérii čtyřikrát překonat.

Jordanova velikost není psychologická záhada. Je vidět přímo na hřišti

K vysvětlení Michaela Jordana nepotřebujeme nedoložené údaje o střelbě v „clutch“ situacích ani představu, že jeho nervová soustava pod tlakem fungovala jinak než u ostatních.

Máme mnohem lepší materiál.

Kariérní průměr 30,1 bodu. Play-off průměr 33,4. Rekordních deset střeleckých titulů. Devět prvních obranných týmů. Defensive Player of the Year. Šest titulů a šest Finals MVP. Rekordních 63 bodů v jednom utkání play-off. A vedle toho období, kdy ani tohle všechno nestačilo na Detroit.

Právě poslední část je pro jeho kariéru důležitá. Jordan nebyl tak těžko porazitelný proto, že by měl nějakou měřitelnou vlastnost nazvanou „vítězná mentalita“. Stal se jím ve chvíli, kdy se spojil mimořádný individuální hráč s obranou, vyzrálými spoluhráči, systémem Phila Jacksona a schopností vlastní hru postupně měnit.

V roce 1998 pak šesté finále neuzavřel jen slavnou střelou přes Bryona Russella. Pětadvacet sekund před ní Chicago stále prohrávalo a Utah měl míč. Jordan musel nejprve skórovat, potom Maloneovi míč vzít a teprve nakonec si vytvořit poslední střelu.

Na té sekvenci je jeho nejlepší basketbal možná vidět lépe než na jakékoli tabulce o psychice.

_{POZNEJTE PŘÍBĚHY I DALŠÍCH SPORTOVNÍCH LEGEND}

Mika Häkkinen: Jezdec, který se vrátil potichu

Shaquille O’Neal: Hráč, který změnil geometrii hry

Serena Williams: Tělo, které neodpovídalo tabulkovým představám o úspěchu – a přesto vyhrávalo

^{Další příběhy basketbalových legend a sportovní analýzy najdete na}^{Vše o sportu}^.^{Zdroje: NBA – Legends profile: Michael Jordan [}¹^{], NBA – Michael Jordan, kariérní statistiky [}²^{], Naismith Basketball Hall of Fame – Michael Jordan [}³^{], NBA – Players with multiple NBA Finals MVPs [}⁴^{], NBA – Most points scored by a player in NBA playoff games [}⁵^{], NBA – All-Time All-NBA Defensive First Team: Chicago Bulls [}⁶^{], NBA – Season Review: 1990–91 [}⁷^{], NBA – Season Review: 1995–96 [}⁸^{], NBA – Season Review: 1997–98 [}⁹^{], NBA – Top Finals Moments: Michael Jordan's jumper seals 1998 title [}¹⁰^].

Reklama

Další články z Vše o sportu

López chtěl vyzvat vítěze Garcia–Benn. Tak si nasadil falešný plnovous a šel se ho zeptat osobně

Olise dal dva góly a jednu asistenci. Pak reportérovi vysvětlil svou střeleckou filozofii: kopnu do míče a uvidíme

Michael Olise při výhře Bayernu 5:0 nad Bodø/Glimt dvakrát skóroval a jednou asistoval. Pozápasový rozhovor...

Dwight Howard ukončil kariéru. Vydrželo mu to půl roku – teď jde ve čtyřiceti hrát do Gruzie

Dwight Howard v březnu oznámil definitivní konec kariéry. O šest měsíců později mění názor. Člen...

Kane skóroval v osmém zápase Ligy mistrů v řadě. Do stejné společnosti se dostali jen Ronaldo, Lewandowski a Van Nistelrooy

Harry Kane se proti Bodø/Glimt trefil v osmém utkání Champions League za sebou. Před ním podobnou sérii...

Roglič už nemá disciplínu, na kterou by mohl čekat. Dnes musí Mase zlomit tam, kde ho zatím nikdo nezlomil

Primož Roglič ztrácí na Enrica Mase 1:37 a poslední velká horská etapa nabízí brutální Collado del...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Vše o sportu

Web se věnuje sportu v celé jeho šíři a nabízí obsah napříč různými disciplínami – od nejznámějších týmových sportů až po méně sledované oblasti. Čtenáři zde najdou přehledy, zajímavosti, profily, statistiky i témata, která ukazují sport z širší perspektivy než jen skrze aktuální výsledky. Obsah...

Všechny články tohoto autora →

Další články z kategorie Sport

Zobrazit více

Sport

Vybrali jsme pro vás Magazíny a zajímavosti

Norris ztratil tři desetiny, i tak vyfoukl Antonellimu pole position

Lando Norris vybojoval v madridské kvalifikaci nečekanou pole position, když o pouhých 11 tisícin sekundy...

Michael Jordan: co ho skutečně dělalo neporazitelným – data, psychika a posedlost vítězstvím

Žije v utajení, s bodyguardy, a nevidí rodinu. Přesto tvrdí: Ukrajinu nezradím!

Svatba, o které rodiče nevěděli. Halina Pawlowská tehdy překvapila i barvou šatů

Pradávný sibiřský kmen čauča: Snědli hlavu rodiny, z kostí vyrobili amulety. Posmrtný život chtěli trávit kulením mroží lebky v severní polární záři

„Vždyť ona ho poslouchá na slovo.“ Záhadný vztah nové jedničky dráždí svět tenisu

Molekuly dostaly vlastní anténu na světlo. Dokážou díky ní reagovat mnohem citlivěji