Ještě na konci 70. let se dalo tramvají dojet od Můstku přímo pod sochu svatého Václava. Podélná trať skončila 13. prosince 1980, ale příčný průjezd mezi Vodičkovou a Jindřišskou zůstal. Rozdíl mezi těmito dvěma cestami vysvětluje, co cestující na Václaváku ztratili a proč se dnes koleje vracejí.
Koleje už znovu propojují Vinohradskou ulici se středem Václavského náměstí. Jak ukazuje reportáž iDNES z 1. října 2026 , samotné spojení kolejí ještě neznamená zahájený provoz: stavba pokračuje a chybí trolej. Nabízí ale dobrou příležitost podívat se na náměstí očima člověka, který tudy cestoval před jejich odstraněním.
Zastávka ve Vodičkově v roce 2016 připomíná příčné spojení přes Václavák. To přežilo zrušení podélné trati v roce 1980. Od Můstku do kopce, s nástupem uprostřed náměstí Na fotografii Jirky Dl z února 1973 vedou koleje středem náměstí k Národnímu muzeu. Po stranách stojí auta a autobusy, přes dlažbu přecházejí lidé. Je to Václavák před otevřením metra: dopravní prostor, v němž tramvaj nebyla pouhou kulisou pod monumentální budovou.
Pro cestujícího mělo náměstí tři důležité body. Dole Můstek, odkud koleje pokračovaly do ulic Na Příkopě a 28. října. Uprostřed křížení s Vodičkovou a Jindřišskou, kde se potkávaly dvě tramvajové osy. Nahoře Muzeum a nástup do spojení na Vinohrady či směrem k I. P. Pavlova. Na podélné cestě se přitom dalo vystoupit také v půlce náměstí, blízko okolních obchodů a pasáží.
Obyčejný sifon za socialismu stlačil cenu limonády na haléře. Rodiny odmítaly tahat těžké skleněné lahve v síťovkách
Podstatný detail snadno unikne: uprostřed náměstí se koleje původně pouze křížily. Tramvaj z Jindřišské nemohla odbočit do kopce k Muzeu. Jak vysvětluje historický přehled České televize , takové odbočení přinese až nová trať. Starý Václavák byl přestupním místem, nikoli křižovatkou umožňující všechny dnešní plánované směry.
Desítka, devatenáctka i jedenáctka: číslo linky nestačí Poslední roky provozu nebyly jeden neměnný jízdní řád. Měnila se síť i jednotlivé trasy. Dobře to ukazuje desítka: po zrušení spojení kolem Hlavního nádraží byla v březnu 1978 převedena mezi Muzeem a severní částí centra přes Můstek a Příkopy. Podle chronologie linky 10 spojovala po srpnových změnách Hostivař přes Václavák s Ďáblicemi. Pro cestujícího tedy náměstí leželo na dlouhé cestě napříč městem.
Devatenáctka zase přivážela cestující od Hloubětína a Palmovky přes centrum na Spořilov. Její historie na webu Tram-bus dokládá vedení přes Můstek a Muzeum. Smyslem podélné trati tak nebylo jen svézt člověka několik set metrů po náměstí. Udržovala přímé povrchové spojení mezi různými částmi Prahy.
Jedenáctka po změnách v srpnu 1978 vedla od Spojovací přes Floru a Muzeum na Můstek, pak pokračovala přes Karlovo náměstí a I. P. Pavlova do Vršovic. Jak zachycuje její podrobná chronologie , v létě 1980 ji výluka ulice 28. října poslala z Můstku oklikou přes Příkopy a Jindřišskou. Na Václavském náměstí tím křížila vlastní trasu. Stejné číslo na čele vozu proto ještě neznamenalo stejnou cestu jako před dvěma lety.
Pohled od pomníku v roce 2019 ukazuje horní část bez původní podélné trati. Příčné tramvajové spojení uprostřed náměstí však zůstalo. Dvaadvacítka odešla z podélné trati už 2. července 1980. Mezi náměstím Míru a Národním divadlem začala jezdit přes I. P. Pavlova, Karlovo náměstí a Spálenou, což potvrzuje historie linky 22 . Zánik spojení se tak do každodenních cest zapisoval postupně, ještě před definitivním koncem kolejí.
Metro přineslo přestupy, tramvaj nabízela výstup na ulici Pod zemí mezitím vznikala jiná dopravní mapa. První úsek linky C se stanicí Muzeum začal sloužit 9. května 1974. Linka A přidala 12. srpna 1978 Můstek a na Muzeu přestup mezi dvěma trasami. Data i stanice uvádí oficiální historie pražského metra . V posledních letech podélného tramvajového provozu tedy oba systémy existovaly současně.
Můstek ovšem ještě nebyl dnešním přestupem A/B. Béčko se otevřelo až 2. listopadu 1985. Kdo si cestu z roku 1979 představí podle současných barevných značek, přidá si do ní linku, která tehdy nejezdila.
Vzdálenosti na mapě také nevystihují celou cestu. Nástup do tramvaje uprostřed náměstí a sestup na nástupiště metra jsou různé úkony. Metro umožnilo rychlé spojení přes širší centrum, ale nezachovalo tramvajovou zastávku v témže místě na povrchu. Pro návštěvu obchodu či pasáže uprostřed Václaváku záleželo i na tom, kolik zbývá ujít po vystoupení.
Konkrétní příklad uchoval Jan Šurovský v DP kontaktu 2/2024 na stranách 10–11 . Jako dítě cestoval ze strašnické Vinice k matčině práci na rohu Vodičkovy nebo za babičkou do ulice V Jámě, obvykle devětadvacítkou. Popisuje zastavení pod sochou svatého Václava a následný výstup v půlce náměstí. Jeho vzpomínka připomíná obyčejný účel trati: dostat se za rodinou nebo do práce blízko cíle, bez dalšího přesunu pod zem.
Prosinec 1980 nebyl koncem všech tramvají na Václaváku Poslední souprava s cestujícími projela podélně náměstím směrem k Můstku 13. prosince 1980 v pět ráno. Byla to linka 29. Česká televize v historickém přehledu připomíná i následný průjezd sněžného pluhu. Vzpomínka Jana Šurovského doplňuje, že v úplném závěru zůstaly na podélné trati linky 10, 19 a 29.
Socialističtí kutilové zachraňovali to, co inženýři v Boleslavi zpackali. Vysněná Škoda 120 byla pojízdný parní stroj
Pro devatenáctku znamenala ztráta kolejí změnu skutečné cesty: od Můstku se nově dostávala k I. P. Pavlova přes Perštýn a Karlovo náměstí, místo aby vystoupala přímo k Muzeu. Desítka byla převedena od Flory přes Olšanské náměstí a Hlavní nádraží k náměstí Republiky. Jedna chybějící spojnice tedy měnila i jízdy, které na Václaváku nezačínaly ani nekončily.
Příčná osa Vodičkova–Jindřišská však zůstala. Zrušení z prosince 1980 neznamenalo, že se náměstím už žádná tramvaj neprojela. Další velká změna přišla teprve v červenci 1985, kdy skončil provoz přes Můstek v ulicích Na Příkopě a 28. října. DP kontakt 7–8/2021 na straně 55 uvádí 4. červenec a souvislost s přípravou pěší zóny. Bylo to ještě před listopadovým otevřením metra B.
Fotografie vyprávějí i o cestě, která už chybí Staré koleje nezmizely okamžitě s posledním vozem. Pohlednice z roku 1981 otištěná v DP kontaktu ukazuje trať ještě kompletní, ale bez tramvají, označníků a cestujících. Na fotografiích je proto potřeba sledovat nejen koleje, ale i datum: jejich přítomnost sama o sobě nedokládá provoz.
Pohled z roku 1973 ukazuje podélnou kolejovou osu. Snímek zastávky ve Vodičkově z roku 2016 zachycuje příčné spojení, které přežilo. Fotografie od pomníku z roku 2019 zase ukazuje horní část bez původní trati. Dohromady připomínají, že z Václaváku se nevytratila městská doprava jako celek. Zmizela určitá možnost projet jím a vystoupit cestou.
Právě v tom je rozdíl mezi návratem staré kulisy a vznikem nového spojení. Budovaná trať přidá i odbočení, která její předchůdkyně neměla. Cestující nakonec pozná proměnu náměstí nejpřesněji podle toho, kam se z jeho zastávky dostane bez přestupu.