Sarajevo, 28. června 1914, krátce před jedenáctou dopoledne. Na rohu Appelova nábřeží a Franz-Josef-Strasse, u Latinského mostu, couvá otevřený automobil Gräf & Stift s následníkem habsburského trůnu. Pár metrů od něj stojí devatenáctiletý Gavrilo Princip, který už tu hodinu téměř ztratil naději. Pak vystřelí dvakrát. Do jedenácti hodin jsou František Ferdinand i jeho žena Žofie mrtví. Celý sled událostí, který vedl k těmto výstřelům, trval od odjezdu z radnice necelých patnáct minut. Rozhodující ale byly vteřiny.
Ráno plné selhání
Princip nebyl na místě náhodou. Patřil k šestičlenné skupině atentátníků z okruhu Mladé Bosny, kteří se od rána rozmístili podél plánované trasy arcivévodova průvodu po Appelově nábřeží. Zbraně, výcvik i přesun přes hranici zajistily osoby napojené na srbské vojenské sítě kolem organizace Černá ruka; novější historiografie nicméně upozorňuje, že neexistuje důkaz o tom, že by atentát oficiálně nařídila srbská vláda.
První dva atentátníci, Mehmedbašić a Čubrilović, nezasáhli vůbec. Třetí, Nedeljko Čabrinović, v 10:10 hodil na arcivévodův vůz granát. Ten se odrazil od složené střechy a explodoval až pod následujícím automobilem; zranil několik lidí z doprovodu, ale cíl minul. Čabrinoviće zadrželi. Zbytek skupiny se rozptýlil. Princip zůstal.
Patnáct minut, které změnily plán
František Ferdinand dojel na radnici, kde absolvoval napjatý oficiální program. Pak padlo rozhodnutí: místo pokračování k muzeu podle původního itineráře pojede kolona do nemocnice navštívit raněné z bombového útoku. Trasa se měnila, vozy měly zůstat na Appelově nábřeží a neodbočovat do bočních ulic.
Jenže řidič prvního vozu o změně nevěděl. A Leopold Lojka, český šofér za volantem arcivévodova Gräf & Stiftu, jel za ním.
V 10:45 kolona opustila radnici. O několik minut později dojela k Latinskému mostu. První vůz odbočil vpravo do Franz-Josef-Strasse, přesně podle starého plánu. Lojka ho následoval. Teprve tehdy generál Oskar Potiorek, sedící v arcivévodově voze, rozpoznal omyl. Nařídil zastavit a couvat zpět na nábřeží. Lojka zabrzdil. Právě při tom manévru se automobil ocitl přímo před Gavrilem Principem, který stál u Schillerova lahůdkářství na rohu ulice.
Nešlo o náhodné bloudění. Šlo o komunikační selhání: nová trasa nebyla řidiči předána, a tak se řídil tím, co znal.
Dvě rány z bezprostřední blízkosti
Princip po Čabrinovićově neúspěchu téměř ztratil naději, že se mu naskytne příležitost. Podle rekonstrukce historika Gordona Martela ale zůstal v prostoru u Latinského mostu. Když se dva vozy nečekaně objevily přímo před ním a zastavily, „jeho okamžik přišel“.
Vystřelil dvakrát z několika kroků. První kulka zasáhla Žofii do břicha, druhá přerušila Františku Ferdinandovi krční žílu. Oba zemřeli ještě před jedenáctou hodinou. Principa okamžitě zadrželi, pokusil se spolknout kyanid a obrátit zbraň proti sobě, ale ani jedno se mu nepodařilo.
Mohl být atentát zmařen, kdyby vůz jel správnou trasou? Velmi pravděpodobně by se zmařil právě Principův výstřel v tom konkrétním místě a okamžiku. Ale tvrdit, že by tím automaticky odpadlo veškeré riziko, nelze; bezpečnostní opatření byla ten den mimořádně slabá a na trase předtím selhalo několik dalších pokusů.
Odbočka nezpůsobila válku. Otevřela okno
Populární zkratka říká, že jedna chybná odbočka spustila světovou válku. Historicky přesné to není. Atentát byl bezprostředním katalyzátorem takzvané červencové krize, ale válku nespustily mechanicky Principovy výstřely; rozhodující byl následující měsíc diplomatických ultimát, mobilizací a vojenských rozhodnutí Rakouska-Uherska, Německa, Ruska a dalších velmocí. Historik Paul Miller-Melamed ve své práci Misfire upozorňuje, že příliš hladké příběhy o „osudu“ i o „všemocném spiknutí“ realitu zkreslují. Záměr atentátníků byl reálný a organizovaný. Náhoda vstoupila až v poslední operační fázi, v komunikačním selhání, v zastavení vozu, v několika vteřinách navíc.
Česká stopa a české důsledky
Za volantem osudového vozu seděl Čech. Leopold Lojka, rodák z Čech, sloužil jako osobní šofér arcivévody. Je to detail, který vzdálenou balkánskou událost přibližuje na dosah.
Válka, kterou atentát pomohl rozpoutat, zasáhla české země masivně. Podle Ministerstva obrany ČR nastoupilo přes milion Čechů, Moravanů a Slezanů do rakousko-uherské armády. Reakce veřejnosti na atentát sahala od loajálních manifestací přes protisrbské excesy po lhostejnost; při mobilizaci ale záložníci nastupovali spořádaně. Paralelně během války vznikly československé legie v Rusku, Itálii a Francii, bojovalo v nich odhadem téměř sto tisíc mužů a právě jejich nasazení zásadně pomohlo mezinárodnímu uznání budoucího Československa.
Skutečný automobil Gräf & Stift, v němž František Ferdinand zemřel, i atentátnické zbraně jsou dnes vystaveny ve vídeňském Muzeu vojenské historie. Na rohu sarajevských ulic Obala Kulina bana a Zelenih beretki stojí Muzeum Sarajeva 1878–1918, v bývalém Schillerově obchodě, přesně tam, kde Princip stiskl spoušť.
Jedna odbočka nezměnila dějiny. Ale otevřela okno několika vteřin, kterým proklouzlo dvacáté století do úplně jiné podoby, než jakou si kdokoli v to červnové dopoledne dokázal představit.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Veronika Holečková