Barbara Collura přišla na pohotovost s tlakem na hrudi a nevolností. Poslali ji domů. Přišla znovu. Poslali ji znovu. Až při třetí návštěvě jí lékaři našli 99% uzávěr koronární tepny, probíhající infarkt. Její příběh, který loni zveřejnila American Heart Association, není výjimka. Je ilustrací systémového problému, který odborná komunita zná přes dvacet let, ale teprve teď začíná formulovat konkrétní řešení. 3. února 2026 publikovala AHA v časopise Circulation vědecké stanovisko věnované výhradně akutním koronárním syndromům u premenopauzálních žen. Říká v něm jasně: problém není v tom, že ženy mají „jiný“ infarkt. Problém je v tom, že celý diagnostický řetězec, od triáže přes EKG až po rozhodnutí o hospitalizaci, stále pracuje s mužsky nastavenou představou, jak infarkt vypadá.
Odkud pochází číslo „sedmkrát častěji“ Údaj, který zní alarmisticky, má konkrétní původ. V roce 2000 vyšla v New England Journal of Medicine studie analyzující přehlédnuté případy akutní srdeční ischemie na urgentních příjmech. Ženy mladší 55 let měly oproti stejně starým mužům 6,7× vyšší šanci, že budou propuštěny bez hospitalizace, přestože měly probíhající infarkt nebo nestabilní anginu pectoris. Vyšší riziko přehlédnutí se pojilo s dušností jako hlavním příznakem a s normálním nebo nediagnostickým EKG.
Od roku 2000 uplynulo čtvrtstoletí. Problém ale nezmizel, jen změnil podobu. Výzkum publikovaný v Journal of the American Heart Association v roce 2022 ukázal, že mladší ženy (18–55 let) s bolestí na hrudi čekaly na amerických urgentních příjmech v průměru 48 minut oproti 37 minutám u mužů. Byly méně často přijaty k observaci. Dostávaly méně důkladné vyhodnocení. Staré „sedmkrát“ se proměnilo v novější, subtilnější, ale stále měřitelný handicap.
Hrudní bolest mají i ženy, ale systém ji čte jinak Nejrozšířenější mýtus říká, že ženy infarkt „na hrudi necítí“. Data ukazují opak. Ve studii Ferry a kol., kde lékaři vedli s pacienty přímý rozhovor místo spoléhání na standardizované dotazníky, mělo 93 % žen s infarktem hrudní bolest. Rozdíl nebyl v přítomnosti bolesti na hrudi, ale v tom, co ji doprovázelo: nevolnost, dušnost, bolest v zádech, čelisti, ramenou, palpitace, nezvyklá únava.
Žena tedy typicky nepřichází „bez příznaků“. Přichází s příznaky plus dalšími vrstvami, které kardiální podezření paradoxně rozředí. Lékař na urgentním příjmu, nastavený na „čistou“ hrudní prezentaci, může snáze uvažovat o gastrointestinálních potížích, úzkosti nebo stresu.
Právě proto americké doporučené postupy pro bolest na hrudi z roku 2021 výslovně doporučily přestat používat slovo „atypická“. Termín, který měl popisovat méně častou prezentaci, se v praxi četl jako „pravděpodobně nekardiální“. Místo něj mají lékaři klasifikovat bolest jako kardiální, možná kardiální, nebo nekardiální, bez genderového předpokladu.
Ještě důležitější detail ze studie Ferry: jedna ze tří žen s infarktem prvního typu byla zachycena jen díky vysoce senzitivnímu troponinu s pohlavně specifickými hranicemi. Bez těchto prahů by její infarkt zůstal nediagnostikovaný. Jeden laboratorní parametr, jedna úprava mezní hodnoty, a třetina diagnóz.
Co přesně nové stanovisko AHA mění Stanovisko z února 2026 nepřináší jeden převratný objev. Přináší něco v medicíně vzácnějšího: systémovou změnu pohledu. Poprvé existuje ucelený odborný dokument, který říká, že premenopauzální ženy potřebují vlastní diagnostický a léčebný algoritmus, ne jen poznámku pod čarou v mužsky koncipovaném postupu.
Konkrétní doporučení zahrnují:
EKG do 10 minut od příchodu na urgentní příjem, bez ohledu na to, jak „typicky“ pacientka vypadá. Vysoce senzitivní troponin (hs-cTn) co nejdříve, při nejasném prvním výsledku opakovaný odběr za 1–2 hodiny. Sériová EKG při přetrvávajících potížích a nediagnostickém prvním záznamu. Těhotenský test u žen ve fertilním věku. Širší diferenciální diagnostika zahrnující neaterosklerotické příčiny: spontánní disekci koronární tepny (SCAD), koronární spasmus, mikrovaskulární dysfunkci a MINOCA (infarkt bez obstrukce koronárních tepen). Poslední bod je zásadní. U mladších žen totiž infarkt často nevzniká klasickým aterosklerotickým uzávěrem, na který je celý systém primárně stavěný. Podle evropského konsenzu tvoří SCAD 23–36 % všech akutních koronárních syndromů u žen pod 50–60 let. Pokud lékař hledá jen ucpanou tepnu plnou plátů, může přehlédnout tepnu, která se rozštěpila zevnitř.
Český kontext: problém známý, data chybějící Česká kardiologická společnost na svém pacientském webu uvádí, že infarkt se může projevit bolestí mezi lopatkami, v zádech, nadbřišku, krku nebo dolní čelisti, doprovázenou dušností, zvracením či úzkostí. Starší české odborné přehledy v Kardiologické revue výslovně popisují, že na diagnózu infarktu u žen se myslí méně a že ženy mají častěji netypické obtíže. Mechanismus je tedy v českém prostředí známý.
Co chybí, je měření jeho rozsahu. Otevřená data ÚZIS sledují od roku 2015 výskyt a úmrtnost na akutní infarkt myokardu podle pohlaví a věku, ale neměří míru přehlédnutí ani zpoždění diagnózy u žen oproti mužům. Česká kardiologická společnost přebírá doporučené postupy Evropské kardiologické společnosti, které genderové rozdíly reflektují, ale národní audit typu „kolik žen bylo propuštěno s nerozpoznaným infarktem“ zatím neexistuje.
Co může udělat pacientka, a co musí udělat systém Stanovisko AHA i doporučené postupy ACC/AHA z roku 2025 obsahují implicitní zprávu pro pacientky: první negativní výsledek neznamená, že je vše v pořádku. Algoritmy počítají s opakováním. EKG se má zopakovat. Troponin se má zopakovat. Při trvajícím podezření má následovat koronární angiografie nebo CT vyšetření koronárních tepen.
Prakticky to znamená:
Při náhle vzniklé bolesti nebo tlaku na hrudi, dušnosti, bolesti zad, čelisti, krku nebo ramene, nevolnosti, závratích, studeném potu nebo nezvyklé únavě volat 155. Neřídit sama. Na urgentním příjmu popsat přesný čas začátku potíží, jejich vývoj a rodinnou anamnézu. Zmínit i „nehrudní“ symptomy, právě ty mohou být klíčem k diagnóze. Pokud potíže trvají a první vyšetření nic neukázalo, žádat přehodnocení. Doporučené postupy s touto situací počítají. Jenže přenášet odpovědnost na pacientku, která má probíhající infarkt, je samo o sobě absurdní. Skutečná změna musí přijít ze strany systému: nemocniční protokoly, které automaticky eskalují péči u přetrvávajících symptomů, pohlavně specifické hranice troponinu v laboratořích, školení urgentních týmů v rozpoznávání neaterosklerotických příčin. Stanovisko AHA z roku 2026 to říká poprvé takto nahlas a takto uceleně.
Dvacet šest let po studii, která změřila sedminásobek, medicína konečně přestává problém jen popisovat a začíná navrhovat, jak ho opravit. Otázka je, jak rychle se nové algoritmy dostanou z odborných časopisů do triážních místností. Čas je myokard, a platí to i pro pacientku, která nepřijde s hollywoodskou bolestí na hrudi.
Zdroj: VědaŽivě.cz
Autor: Veronika Holečková