4 min

Život je kolotoč. Léto

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Občas se zdá, že bude den zalitý sluníčkem a poklidným tempem bude ubíhat k večeru. A pak se zamračí, objeví se nepříjemnosti a vy ještě poděkujete, že to nebylo horší. I takové dny jsou.

Život je kolotoč. Léto

Zdroj: Gastronomie

Život je kolotoč. Léto

14. 8. 2026

25. 7. 2026
Kostičky ledu cinkají o sklenici. Upíjím brčkem a sleduji rychle tající led. Vedro je k zalknutí. Každý se snaží urvat si pro sebe kousek stínu. Velký strom zakrývající částečně dvůr Měšťanské Besedy ho neskýtá dost pro všechny. Přesto je narváno. Mezinárodní dixielandový festival. Každoročně se na něj těším. Skvělá muzika a skvělé tance. Pod pódiem se předvádí taneční skupina a přidávají se i návštěvníci. Tančí se swing. Vedro, nevedro, roztáčí to parádně. Letos nemohu odtrhnout oči od jedné postarší dámy. Normálně bych si jí totiž vůbec nevšimla. Je jí asi pětapadesát, šedivý drdůlek, oplácaná, větší nos, šaty černo šedivé. Ale když se začalo tančit, nemohla jsme z dámy spustit oči. Jak ta to rozjela. A jak jí to šlo. A co hlavně, pořád se smála a bylo vidět, jak ji to baví a těší. A když se do jakéhokoliv díla dá potěšení, radost, je to vždycky poznat. Vězte, že bylo na parketu spousta mladých, krásných děvčat, ale tahle byla, alespoň pro mne, nejkrásnější. Protože když se věci dělají s chutí, radostí, je to vždycky sexy.

30. 6. 2026
Dnes hlídám umění. Chvilku jsem se potulovala po místnostech a dokonce si zpívala. V klenbách se zpěv krásně nese. Vyrušena první návštěvníkem, sedám za stůl a dělám kvalifikovanou kustodku (tedy tvářím se tak). Vešel starší pán a dožadoval se rady. Držel v ruce pánské hodinky a ptal se, kde je v Plzni opravna. Věděla jsme o jedné, ale ta už byla zrušena. Stejně je sobota odpoledne, tak nevím…

Pánovi odpovídám, že netuším. Ať se zkusí zeptat vedle v informační kanceláři. Pán se durdí: „Jak nevíte. To kdybych sem přivedl dalších pět set občanů, kteří by chtěli opravit hodiny, taky byste jim řekla, že nevíte?“

Už se vidím, jak jsme znemožněna pětisty žadateli o informaci na opravnu hodinek… dokonce by mě možná hodinkami utloukli. Pán je velmi nespokojen a třískne při odchodu dveřmi. Kuš.

Jako další návštěvník je rovněž muž. Starší pan fotograf. Chodí na výstavy pravidelně, občas prohodí dvě tři věty a odchází. Škoda, dost se mi líbí. Dnes se víc rozpovídal o vystavených objektech. A jak si tak povídáme, najednou mi říká:

„Byla jste už někdy v O2 aréně?“
„Ne, nebyla.“ Začínám jihnout. To vypadá nadějně.
Naděje byly zcela liché, marné a vůbec.
Pán mi přistrčil letáček. Byla to pozvánka na sjezd jehovistů.
Kuš. Pán se mi přestal líbit a nikdy, opravdu nikdy už se mi ani náznakem nezalíbí.

4. 7. 2026
Nechtělo se mi na koupaliště. Taky by to chtělo oddych a nebýt pořád na slunci. I když vyhledávám stín, i tak se občas připálím. Rozhodla jsem se pro obchodní centrum. Půjdu do kina, promítají brzy odpoledne, poté nakoupím v lékárně a drogerii a přečkám tak kus vedra v klimatizovaném prostředí.

Oblekla jsme si bílé šatičky, pantofle, náušnice a řetizek, sluneční brýle, přes rameno kabelku a krátce po obědě vyrážím. Nebylo mi přáno. Blížila jsme se ke křižovatce, stačilo počkat na semafor, přejít na tramvaj a dovézt se téměř na místo. Těsně před křižovatkou jsem zakopla o kořen, který koukal z asfaltu a tvrdě, ale opravdu tvrdě jsem přistála, s hlavou málem v křižovatce. Letěla jsem tak rychle, že jsem vůbec nevnímala ten pád. Pouze přistání. Celým tělem, jen hlava zůstala nahoře. První vteřinu jsem vnímala jen cinkání odjíždějící tramvaje a shluk asi pěti lidí kolem mě. Přemýšlím, jestli se vůbec zvednu. Opatrně to zkouším. Mladík otevírá batoh a nabízí mi vodu, všichni kolem pomoc… všichni se ptají, jestli dokážu vstát…. Já doteď vlastně nevím, možná jsem i odpovídala. Asi ano, asi i srozumitelně, protože jsem dokráčela domů sama a po svých. Teprve doma jsme se prohlídla a vydesinfikovala. Obě kolena s oděrky, plno modřin, rovněž dlaně, pravý loket. Vypadám jako oběť domácího násilí.

To bych nebyla já, abych to kamarádkám hned nenafotila a nevyprávěla jako veselou historku, jak jsem se hnedle po poledni válela po zemi, vypadala jako veselá stařenka, co popíjí od rána štamprličky s roztomilým úsměvem, že je to kvůli nízkému tlaku a ulehne si na asfalt…

Ale v skytu duše jsem byla na dně. Rachitický prst stáří na mě ukázal a dal mi ochutnat koktejl nemohoucnosti, špatné pohyblivosti, neohrabanosti… a není cesty zpět. Teprve teď jsem se rozbrečela.

Autor: Helena Fruhbauerová

Reklama

Další články z i60.cz

Sucho, vedro, láska… Vychází nová kniha spisovatelky Scarlett Wilkové

Ve vesnici Lhota u Pardubic se očekávala svatba století

Psal se rok 1967 a Marta Veselá, dcera předsedy JZD Lhota Tondy Veselého a jeho manželky Vlasty Veselé, v...

Ústecké nebe plné letadel

Takto se jmenuje akce - letecká show, jejíž 11. ročník proběhl v sobotu 28. srpna na travnatém letišti v...

Obrázky z procházek kolem Svratky

Letošní léto bylo obzvlášť vyvedené. Místy i 40 stupňů, což v našich končinách nepamatuji. Velice špatně ta...

Jak jsme nepotkali ryby

Každý rok ke konci prázdnin vyrážíme s našimi třemi vnuky někam na krátkodobý pobyt do přírody. Protože z...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Život je kolotoč. Léto

Hrad mění klíčovou tvář. Pavel sází na ostříleného muže, který ví, jak na Macinkův úřad

Zmenšuje se penis s věkem? Medicínský pohled do trenýrek, který rozptýlí všechny pochybnosti lépe než kamarádi v hospodě

Vlastně jsem nikdy nebyla vdaná, šokuje Dana Batulková. Důvod je opravdu kuriózní

„Šafářová byla jako Švýcarsko, ostatní v bublině.“ Tenistky popsaly vztahy na okruhu

Papírová brčka zřejmě problém neřeší. Vědci v nich znovu našli „věčné chemikálie“