2 min

SU-152: Sovětský zabiják německých zvířat

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Samohybná houfnice SU-152 byla jedním z nejvýznamnějších sovětských obrněných vozidel druhé světové války.

SU-152: Sovětský zabiják německých zvířat

Zdroj: Securitytech

Samohybná houfnice SU-152 byla jedním z nejvýznamnějších sovětských obrněných vozidel druhé světové války. Původně navržena jako prostředek k ničení opevnění, rychle se osvědčila i jako účinný ničitel těžkých německých tanků.

Vývoj a konstrukce

Na konci roku 1942, po úspěšné protiofenzívě u Stalingradu, si sovětské velení uvědomilo potřebu mobilního prostředku schopného ničit německá opevnění a těžkou techniku. V reakci na to byl v prosinci 1942 zahájen vývoj samohybné houfnice SU-152, která byla postavena na podvozku tanku KV-1S a vyzbrojena 152mm houfnicí ML-20S. První prototyp, označený jako KV-14, byl dokončen za pouhých 25 dní a po úspěšných zkouškách byl v únoru 1943 přijat do výzbroje Rudé armády pod označením SU-152.

SU-152 měla pevnou nástavbu bez otočné věže, což umožnilo instalaci velkorážné houfnice. Tato konfigurace poskytovala dostatečnou ochranu posádce a zároveň umožňovala efektivní palebnou podporu pěchotě při útocích na opevněné pozice.

Bojové nasazení

SU-152 byla poprvé nasazena v bitvě u Kurska v létě 1943. Ačkoli byla původně určena k ničení opevnění, její 152mm granáty se ukázaly jako mimořádně účinné i proti těžkým německým tankům, jako byly Tiger a Ferdinand. Granáty SU-152 dokázaly vážně poškodit nebo zcela zničit tyto stroje, což vedlo k přezdívce “Zabiják zvířat”.

Navzdory své účinnosti měla SU-152 některé nevýhody, jako byla nízká kadence střelby (1–1,5 výstřelu za minutu) a omezený počet přepravovaných nábojů (20 kusů). Přesto zůstala ve službě až do konce války a byla postupně nahrazována modernizovaným typem ISU-152, který byl postaven na podvozku tanku IS a měl lepší pancéřování a celkovou výkonnost.

SU-152G a SU-152 “Taran” – poválečný vývoj

Po válce pokračoval vývoj samohybných děl, což vedlo k vytvoření prototypů SU-152G a SU-152 “Taran”.
• SU-152G: Vyvinutý koncem 40. let 20. století, tento prototyp měl za cíl kombinovat mobilitu a schopnost palby z krytých pozic. Navzdory úspěšným zkouškám nebyl nikdy zařazen do sériové výroby kvůli změnám v sovětské vojenské doktríně.
• SU-152 “Taran” (Objekt 120): Tento experimentální stíhač tanků z poloviny 60. let byl vybaven 152mm hladkostěnným dělem M-69 s mimořádnou průbojností. Přestože překonával zahraniční protějšky v palebné síle a mobilitě, nebyl nikdy zařazen do výzbroje kvůli nástupu nových tankových kanónů a protitankových raket.

Zdroj: Military review, Global Security
Autor/Licence fotografie: By Владимир Гребнев (ТАСС) – Газета «Вечерняя Москва» № 188 (6245) от 9 августа 1944 года., Public Domain

Reklama

Další články z Securitytech

Tento článek byl publikován ze zdrojů Securitytech

Web se zaměřuje na témata spojená s bezpečností, moderní technikou a obrannými technologiemi. Čtenáři zde najdou články o vojenské výzbroji, bezpečnostních systémech, kyberbezpečnosti i technologických inovacích, které ovlivňují současný svět.Obsah propojuje technické informace s vysvětlením...

SU-152: Sovětský zabiják německých zvířat

Dovolená, na kterou nezapomenou. Svěřili mu psy i klíče od bytu, po návratu našli doma cizí ženy

Kvalitní hráč, ale jako člověka ho neuznávám, pálí kouč. Český talent popudil výlevem

Vědci konečně našli kompas poštovních holubů. Ukrýval se v místě, kde ho nikdo nečekal

„Tyto automobilky nás oškubaly.“ Čínských aut bez náhradních dílů v Rusku přibývá

Chtěli zemřít, ale sebevražda byla hřích. Tak vraždili kvůli vlastní popravě - nejtemnější trend v historii, který opravdu existoval