4 min

Karolína (32): K matce jsem cítila jen nenávist, nyní jsem to jediné, co má

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zdroj: Asenior.cz

Říká se, že rodina, zdraví a láska je to nejdůležitější, co člověk ve svém životě má. Je to něco nenahraditelného. Když do rodiny přijde první potomek, je to především velká sláva. Vědecké studie hovoří o tom, že na prvního potomka se vždy kladou ty nejvyšší nároky. V některých případech však vysoké nároky dostanou úplně jiný rozměr a s přibývajícím počtem sourozenců se prvorozené dítě stává „ničím“.

Své o tom ví i Karolína (32 let), která se do rodiny narodila jako prvorozená dcera. Podle jejího mínění se jednalo o nechtěné těhotenství, neboť matce Janě v té době bylo pouhých 18 let, vdávala se již v požehnaném stavu a s otcem neměli zhola nic.

Přečtěte si také:

Vítej světe!

Narodila jsem se údajně jako plánované a vymodlené dítě. Dětství vidím jen v mlze, ale s jistotou vím, že se o mě staral více otec a prarodiče, než matka samotná. Než jsem se stihla rozkoukat a zjistit, co to znamená svět, byla na cestě už další sestra. Svět jsem poznala jako krutou realitu v době, kdy se matka vrátila do práce. Z kanceláře byla vždy hrozně vyčerpaná, jako kdyby fárala v dolech. Veškerou ženskou práci tedy zastával otec Petr. Nutno podotknout, že měl v té době dvě fyzicky náročné práce.

Školou povinna…

Už na základní škole jsem pocítila takovou tu „mateřskou absenci“. Matka tomu říkala zodpovědnost a samostatnost, ale já cítila spíše samotu. Sama jsem se učila, dělala si svačiny, mnohdy se starala o mladší, velice rozmazlenou sestru, kterou jsem posléze vodila do školy. Pravdou je, že jsem měla vše. Měla jsem vše, co jsem v očích matky potřebovala. Byla jsem na druhém stupni a čas od času jsem za matkou přišla a poprosila ji o kapesné. Naše rodina nebyla chudá. Měli jsme dům, auta a jezdili jsme na dovolené, ale přesto mě matka vždy upozornila, že na věci nad rámec si musím prostě vydělat. A tak jsem začala chodit na brigády. Touha po matce se postupem času změnila v nenávist.

Karolínacelý život fungovala často místo své matky.
Foto: Unsplash.com

Další sestra…

S příchodem na střední školu přišla na svět i druhá „plánovaná“ sestra. Od té chvíle jsem už prostě neexistovala. Fungovala jsem často místo matky, pilně jsem se učila a neustále měla na talíři slova: zodpovědnost, spolehlivost, pečlivost, musíš, nesmíš, nemám, zařiď, udělej si a nech mě. Odmaturovala jsem a šla na vysokou školu a těšila se na klid a odpočinek.

Vysoká se nekoná…

Klid a odpočinek se však nedostavil. Studium bylo časově náročné a na brigády nebyl čas. Matka dospěla k názoru, že když chci chodit do školy místo práce, musím si na to vydělat. Ve druhém ročníku jsem studium přerušila a nastoupila do práce.

Nový začátek…

Nastoupila jsem do práce, našla si přítele, odstěhovala se a matku tiše zavrhla. Žila jsem si spokojený život. Otěhotněla jsem a přišlo na svět první dítě a první vnouče. V tu dobu jsem se velmi snažila o nápravu vztahů se svou matkou. Ale byla to ta stejná písnička pořád dokola: „Nepotřebuješ pomoct, jsi matka, musíš si poradit“.

Za ta léta jsem se naučila nejen 100% samostatnosti, ale v hlavě mám neustále také to, že všechno musím zvládnout sama, ať už se jedná o cokoliv. Na jednu stranu taková vlastnost není na škodu, ale na druhou stranu si myslím, že žádost o pomoc není ostudou.

Karty se obrací…

Ovšem před pár lety se karty obrátily. Matka se rozvedla, druhá nejstarší sestra se odstěhovala a založila si svou rodinu a o matku se zajímá jen když něco potřebuje. Nejmladší sestra je na základní škole a žije tedy stále s matkou. Já, ta dospělá, samostatná a ve všem perfektní, jsem zůstala. Cestu jsme si k sobě znovu našly. Ovšem jedná se o cestu velmi bahnitou. Poslouchám matčiny „bolístky a trápení“, protože to přeci nemá komu jinému říct. Starám se o nejmladší sestru, pomáhám s pracemi na domě, řeším opravy a potřebné věci, protože matka na ně přeci nemá čas. Ano, nasmějeme se spolu, vnoučata miluje, dokonce jsme spolu byli i na dovolené. Ale matka je ta, která by měla dceru vyslechnout, když ji něco trápí, poradit jí a pomoct. Ovšem moje matka razí teorii: „Máš peníze, úplnou rodinu, pohádkový život, takže ty nemůžeš mít žádné starosti“. Je tohle zdravý vztah? Já bych řekla, že ne!

A co vy, umíte si představit žít jako Karolína? Diskutujte v komentářích

Zdroje: Autorský text – Adam Beran, Adéla H., asenior.cz, rozhovor s Karolínou

Reklama

Další články z Asenior.cz

Vyhlašujeme nejhorší místa na stanování v Česku pro seniory. Pořád tam jezdí a pak jim zbydou oči pro pláč

Senioři se bouří. Tento investor z Prahy by jim omezil volební právo. Bojí se, kdy to prosadí

Stačila jedna věta v podcastu a mezi českými seniory to pořádně zabouřilo. Známý pražský investor nahlas...

Vyhlašujeme nejzdravější maso pro seniory: terapeuti doporučují, aby ho jedli aspoň 1x týdně

Zatímco se v televizních reklamách stále dokola točí kuřecí prsa a libové hovězí, v koutě českých zahrad...

Vyhlašujeme nejlepší obchody pro seniory. Jsou tam slevy a široká nabídka

O tom, jestli je obchod pro seniora dobrý, rozhoduje hlavně to, co nabízí navíc. Slevy, věrnostní výhody i...

Kolik si smí důchodce přivydělat, aby o nic nepřišel? Je dobré si to předem spočítat

Spousta lidí v penzi by si ráda přivydělala, ale drží je zpátky jedna obava. Bojí se, že jim kvůli výdělku...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Asenior.cz

Asenior.cz je místo, kde seniorský věk získává nové barvy a perspektivy – ne jako konec, ale jako vstupenka do další kapitoly života. Web přináší nejen praktické tipy, ale hlavně životní příběhy, rady i inspiraci, která dává smysl té nejzkušenější generaci. Čtenář zde najde šetrné a užitečné...

Karolína (32): K matce jsem cítila jen nenávist, nyní jsem to jediné, co má

Mělo jít o doplněk budoucnosti. Vyklubaly se z něj „brýle pro úchyly“

Famózní Bejlek letí v Cincinnati dál. Domácí hvězdu udolala skvostným obratem

Nahá těla uprostřed města? Fotograf boří představy o kráse, ta je podle něj v nedokonalosti

Agáta Hanychová po předání Rozárky odletěla do Albánie. Čeká ji tam spolupráce na celý rok

Lidské bestie: Türkmenbaši vypadal jako směšný diktátor se zlatými sochami. Jeho poddaným ale do smíchu nebylo