Město nedávno oslavilo 230 let od svého založení a zejména v první polovině 20. století se jednalo o raketově rostoucí metropoli s prosperujícím oděvním a obuvnickým průmyslem, ocelárnami, lakovnami, loděnicemi, dřevozpracovatelskými závody či ropným impériem Standard Oil Company, vlastněným klanem Rockefellerů. Bohužel se zapomíná na fakt, že na rozvoji metropole měli nemalou zásluhu také naši krajané, kterých tu jednu dobu žilo až 40 000.
Počátky zdejšího českého osídlení byly, jak už to tak někdy bývá, dílem náhody. Kolony mířící z východního pobřeží do zavedených českých sídlišť v Nebrasce, Wisconsinu, Kansasu a jiných částech rozlehlého amerického středozápadu projížděly Clevelandem, kde zamýšlely jen na chvíli spočinout, ale když spatřily neomezené možnosti, co se týče obchodu a hospodaření, v další cestě již nepokračovaly. Lákalo je také liberální prostředí a příležitost šířit své názory v tisku. Ty tam byly věčné obavy z rakouské cenzury a tuhého policejního režimu po porážce revoluce roku 1848. První dobrodruzi z naší kotliny koupili pozemky a vybudovali farmy na západ od řeky Cuyahoga počátkem 50. let, nicméně o skutečné kumulaci českého živlu uprostřed babylonu jiných národů v jedné lokalitě lze hovořit až v nadcházejícím desetiletí, konkrétně na Broadway, Croton Street a Woodland Avenue, protínající město ze západu na východ. Zde se usadilo sto čtyřicet rodin, vyrostla budova Slovanské lípy a první česká farnost, zasvěcená svatému Václavovi (St. Wenceslaus). O pár let později vznikl kostel svatého Cyrila, první jednota Sokola s názvem Perun, pěvecký sbor Lumír-Hlahol-Tyl nebo dramatický kroužek Včelka. Na konci 60. let nacházíme již bezmála sedm stovek rodin českých osadníků. Oproti jiným skupinám migrantů měli nezpochybnitelnou výhodu spočívající v téměř úplné gramotnosti, což jim umožňovalo zastávat i odpovědnější pracovní pozice. Rozšiřovaly se zástupy českých lékařů, právníků, učitelů či architektů. Čeští podnikavci založili množství družstevních záložen, pojišťoven a finančních institucí a někteří se dobrali k velkému jmění. Tím vůbec nejzámožnějším byl továrník František J. Vlček, rodák z Budyně na Vodňansku, majitel Vlchek Tool Company, která jako první americká firma vůbec začala vyrábět sady nářadí pro automobily.
Pozvánka na přednášku T.G. Masaryka a české živnosti na počátku 20. století.
Obě fotografie poskytnuty z archivu M. Nekoly
V Clevelandu vyrostlo i několik téměř ryze českých čtvrtí (Kozoluby, Kuba, Žižkov, Husinec, Praha, Trocnov, Na zahrádce, Karlov a další). Kroniky uvádějí 375 českých či společných československých organizací a zájmových skupin. Začala fungovat česká konzervatoř, divadla, rozhlasová stanice, dlouhodobě vycházela populární a široce distribuovaná periodika jako týdeníky Pokrok (vůbec nejstarší, první číslo vyšlo roku 1871), Pestré listy, Dennice novověku, Americké dělnické listy, deníky Američan a především Nový svět, který byl mezi lety 1950-1977 nejrozšířenější krajanskou tiskovinou pro celý sever USA.
Podobně jako silné české komunity napříč Amerikou také tu clevelandskou tradičně rozděloval náboženský spor. „Odpadlíci“ od katolické víry se přihlásili k protestantské církvi, případně zůstali volnomyšlenkáři (Freethinkers) bez konfese. Otupení napětí mezi duchovními tábory napomohla až první světová válka a zápas o samostatnost. Po několikaměsíčním vyjednávání byla 22. října 1915 podepsána Clevelandská dohoda mezi Čechy a Slováky, poprvé zmiňující společný stát. Další aktivity zahraničního odboje v čele s T. G. Masarykem se odvíjela od tohoto aktu. On sám mimochodem nebyl postavou neznámou. Do Clevelandu zavítal, tehdy ještě coby univerzitní profesor s progresivními názory, na přednáškové cesty v letech 1902 a 1907. Krajané za války pořádali dobročinné bazary a trhy, jejichž výtěžky sloužily pro československou věc. Obcházely se rovněž české domácnosti a v posledních dvou válečných letech se vybralo ve městě nezanedbatelných 59 000 dolarů. 323 Čechů a Slováků v Clevelandu se dobrovolně přihlásilo do legií. Bojovali ve Francii, Itálii a Rusku. Živá se vrátila sotva polovina.
Česká národní síň na ulici Bradway. U vchodu visí i česká vlajka.
Obě fotografie poskytnuty z archivu M. Nekoly
V meziválečném období pokračovaly čilé kontakty První republiky s clevelandskými krajany, včetně studentských výměn a kulturní spolupráce, ale obecně právě rozpad Rakousko-Uherska a dosažení hlavního cíle osvobozeneckého boje, nezávislého státu, měly za následek jistý útlum řady organizací. Hnědá a záhy poté rudá totalita, jež pohltily Československo, ale znovu ukázaly důležitost podpory demokratických myšlenek ze zámoří. Je známo, že Edvard Beneš zahájil protinacistický odboj a tažení za oduznání Mnichovské dohody na jaře 1939 v Chicagu, kde toho času přednášel na univerzitě. Do Clevelandu rovněž několikrát zavítal, spolu se starostou města zasadil lípu a dočkal se významné podpory. Po únoru 1948 se zvedla vlna solidarity s exulanty, kteří uprchli před komunisty. Vznikl Americký výbor pro osvobození Československa (The American Committee for the Liberation of Czechoslovakia), který zasílal finanční prostředky a bedny s potravinami rodinám uprchlíků do táborů v Německu, Rakousku a Itálii. Později převzali iniciativu ve Výboru sami poúnoroví exulanti, napříkald Martin Hrabík, za první republiky mládežnický funkcionář agrární strany a po celou dobu války vězeň koncentračníh tábora. Do Clevelandu se přistěhoval v roce 1951 a pracoval jako tovární dělník. Po srpnu 1968 se Výboru podařilo uspořádat jednu z největších manifestací proti okupaci Československa v západním světě vůbec. Související protestní nótu zvanou Černá kniha sovětské hanby podepsalo na 30 000 lidí a dokument byl předán prezidentu Lyndonu B. Johnsonovi.
Společenský sál v Bohemian National Hall. FOTO: Z archivu M. Nekoly
Nezájem mladších generací o tradice a dramatické změny v hospodářské kondici města, kdy se kvůli vlně krachů vystěhovaly skoro dvě třetiny obyvatel (914 000 lidí zde žilo v roce 1950, v současnosti pouhých 363 000), v nadcházejících dekádách zákonitě znamenaly úpadek. Už tak bohužel zbývá jen pár posledních fragmentů ze slavné české historie. V Czech Cultural Garden v Rockefellerově parku jsou k nalezení památníky a sochy věnované významným postavám naší historie v čele s Palackým a Havlíčkem. Rozhlasová stanice WHKW vysílá co neděli hodinovou hudební relaci s českými lidovkami. Hlavním centrem dění zůstává Česká národní síň (Bohemian National Hall) na jinak zpustlé ulici Broadway. Krajané tuto impozantní cihlovou budovu postavili již v roce 1897 a dosud funguje. V útrobách naleznete obrovský sál na konání společenských a kulturních akcí, pivnici, kuchyň, prostornou jídelnu, folklorní muzeum, knihovnu s více jak čtyřmi tisíci svazků, v přístavbě také moderně vybavenou sokolovnu.
Díky péči organizace Sokol Greater Cleveland, která dnes má více jak osm stovek členů a je tak patrně vůbec nejpočetnější v celé Americe, budova pravidelně vítá množství návštěvníků. Mimochodem, hlavním úkolem mého pobytu bylo hledat staré krajanské noviny a časopisy a připravit je k transportu do národní knnihovny v Praze, aby také čtenáři doma mohli obdivovat úspěchy a lesk českého Clevelandu. Naplnil jsem vrchovatě pět beden. Co k tomu říct více…