Tělo, které nevyhovovalo žádné normě
Starověký Egypt si pečlivě vybíral, kdo smí stát v blízkosti faraona. Královské dvory třetí dynastie upřednostňovaly služebníky menšího vzrůstu – důvody této preference dodnes zůstávají zahaleny tajemstvím. O to víc je zarážející, že právě v této době vládl muž, jehož tělesná konstituce popírala veškeré tehdejší standardy.
Mastaba K2 nedaleko Bejt Challafu ukrývala kosterní pozůstatky panovníka ze třetí dynastie. Elitní pohřeb s bohatými artefakty naznačoval vysoké postavení zesnulého. Teprve moderní paleopatologická analýza však odhalila něco, co předchozí generace badatelů přehlédly – neobvyklou fyzickou anomáliiu.
Průměrný obyvatel starověkého Egypta dosahoval výšky kolem 1,7 metru. Královské rody bývaly díky lepší výživě a zdravotní péči o něco vyšší. Ale kostra z hrobky K2 všechny tyto parametry drtivě překonávala.
Když o osudu rozhodly hormony
Tým pod vedením egyptologa Michaela Habichta a paleopatologa Francesca Galassiho z Curyšské univerzity provedl v roce 2017 detailní reanalýzu ostatků. Výsledky publikované v renomovaném časopise The Lancet Diabetes & Endocrinology vědeckou komunitu šokovaly. Dlouhé kosti vykazovaly známky neobvykle rychlého růstu, což je charakteristický projev gigantismu.
Muž, kterého badatelé spojují s faraonem Sa-Nakhtem, měřil podle rekonstrukce přibližně 1,87 metru. V kontextu doby to znamenalo téměř nadpřirozenou výšku. Dokonce i legendární Ramses II., považovaný za nejvyššího z egyptských panovníků, byl o dobrých dvanáct centimetrů menší.
Gigantismus vzniká, když hypofýza produkuje nadměrné množství růstového hormonu – obvykle v důsledku nádoru této žlázy. Stav, který dnes dokážeme diagnostikovat a léčit, byl před tisíciletími nevysvětlitelným úkazem. Přesto elitní pohřeb naznačuje, že společnost Sa-Nakhtovu odlišnost nestigmatizovala. Možná ji dokonce vnímala jako božské znamení.
Mezi egyptology přitom stále probíhá diskuse, zda kostra skutečně patřila samotnému faraonovi, nebo vysoce postavenému dvořanovi z jeho éry. Jistota však panuje v jednom: jde o potenciálně nejstarší dokumentovaný případ gigantismu v lidských dějinách.
Mýty versus medicína
Příběh nadměrného růstu provází lidstvo od nepaměti. Severské ságy vyprávěly o Jötunech, řecká mytologie o Titánech. Biblický Goliáš se stal symbolem nadlidské síly. Sa-Nakhtova kostra však dokazuje, že za některými legendami stála krutá lékařská realita.
Studium evoluce nemocí otevírá současné medicíně nečekané perspektivy. Pochopení, jak se gigantismus projevoval ve starověku a jak na něj reagovala společnost, pomáhá lépe pochopit i dnešní endokrinní poruchy. Sa-Nakhtův případ ukazuje, že fyzické anomálie nemusely automaticky znamenat sociální vyloučení – v některých kulturách mohly naopak vést k moci.
Vznešená postava faraona-obra překlenuje propast mezi archeologickým nálezem a živým příběhem. Připomíná, že za každou kostrou v muzejní sbírce se skrývá člověk, který musel čelit výzvám, jež si dnes dokážeme jen těžko představit. A možná právě jeho odlišnost mu otevřela cestu na trůn nejstarší civilizace světa.
Zdroje článku: researchnow.flinders.edu.au, independent.co.uk, livescience.com, nespechej.cz
Autor článku: Roman Veselý