Andrej Babiš vytáhl do boje za české studny a slavně porazil poplatek, který pro běžné domácnosti nikdo nezavádí. Premiér označil obavy ze zpoplatnění vody z domácích studní za naprostou hloupost a ubezpečil veřejnost o ušlechtilých úmyslech Vlády. Zvýšení poplatků za odběr podzemní vody přepočítal na půl haléře za litr a vysvětlil, že nikomu nechce zdražovat život. Jenže jeho vodní osvěta narazila na nevděčné publikum. Lidé připomněli drahé hypotéky, nesplněné sliby, plánované platby za dešťovou vodu i Babišovo pohoršení nad několika desetikorunami televizních poplatků. Největší trhlinu do premiérova vyprávění zasadili lidé odkázaní na veřejné vodovody. Zatímco Babiš uklidňoval majitele domácích studní, obyvatelé bytových domů mu připomněli, že ve čtvrtém patře paneláku se vlastní studna vrtá dost obtížně.
Andrej Babiš oznámil další vítězství nad hrozbou, která se nedostavila. „Jako obvykle, naprostá hloupost,“ odmítl představu nových poplatků za běžné používání domácích studní. „Běžných domácností s vlastní studnou a spotřebou do 6000 kubíků ročně se žádná změna netýká. A to platí i pro malé obce s přibližně 200 obyvateli,“ ujistil veřejnost. Šest tisíc kubíků představuje šest milionů litrů vody ročně, tedy množství, na jehož vyčerpání by běžná domácnost potřebovala skutečně mimořádnou žízeň. Velký Andy však limit představil téměř jako osobní dar chalupářům a majitelům rodinných domů. Studny zůstávají zachráněny, zahradní konve mohou dál sloužit a premiér si připsal další vítězství. Poražený nepřítel se pouze nedostavil.
Následovala přednáška o českém suchu. „O co naší vládě tedy jde? O ochranu našich zásob podzemní vody,“ vysvětlil Babiš. Připomněl dlouhodobý nedostatek srážek, klesající hladiny podzemních vod i jejich vyčerpané zásoby. „Hladiny podzemních vod jsou na minimálních hodnotách a zásoby jsou podle ministerstva zemědělství vyčerpány z 85 procent. To je alarmující číslo,“ upozornil. Premiér se proměnil v ochránce přírodního bohatství a budoucích generací. Drobné potíže nastaly až ve chvíli, kdy přišla řeč na cenu ochrany.
Pomoc nabídla matematika. „Zvýšení poplatku představuje půl haléře na litr. To je 0,005 koruny. U běžné domácnosti, které by se změna týkala, by případné zdražení bylo v řádu desítek korun měsíčně. Žádné dramatické částky,“ oznámil. Půl haléře! Drobnost, kterou nelze samostatně zaplatit ani vyhrabat z peněženky. Babiš objevil kouzlo správně zvolené měrné jednotky. Pět korun za kubík zní podstatně méně přívětivě, zvýšení ze dvou na sedm korun už připomíná skutečný účet. Půlhaléř však působí téměř jako historická kuriozita. Premiérův cenový optimismus by si zasloužil vlastní kalkulačku s přednastaveným přepočtem všech nepříjemných částek na co nejmenší jednotky.
Velký Andy zachránil studny. Paneláky mu pokazily radost
Babišova vodní idyla se rozplynula ve chvíli, kdy se ozvali lidé bez vlastních studní. Premiér jim totiž vysvětloval výhody, které se jejich bydlení vůbec netýkají. Jedna z kritiček mu nabídla stručnou exkurzi do městské reality. „Běžná domácnost, která má vodu z obecního vodovodu, má smůlu... zaplatí. Ono ve čtvrtém patře paneláku se studna vrtá dost těžko, že?,“ připomněla.
Pro Velkého Andyho nepříjemná architektonická komplikace. Mezi kuchyní a koupelnou panelového bytu se zpravidla nenachází místo pro vrtací soupravu. Obyvatel čtvrtého patra nemá za domem vlastní pramen a vodárenskou společnost si nevybírá podle premiérových slibů. Babiš však svou uklidňovací řeč věnoval především majitelům studní, kterých se nové poplatky přímo netýkají. Městským domácnostem tím předal dobrou zprávu o sousedově chalupě.
„Spravedlivé? Tak domek na vesnici s vlastní studnou, ale vodou všech, plní bazén, zalévá, ale nic navíc platit nebude. Občan v bytě s třetinovou spotřebou si má připlácet? To je spravedlnost?,“ zazněla další výhrada. Kritika mířila na rozdílné podmínky domácností zásobovaných z vlastních zdrojů a veřejných vodovodů. Premiérův výklad se soustředil na jednu skupinu, leč cenové důsledky mohou pocítit i lidé, kteří si vlastní studnu nepořídí ani s nejlepším úmyslem. Další žena se obrátila přímo k jádru problému. „Takže se zdraží voda úplně všem odběratelům městské vody z vodovodního řadu, když zdražíte vodárnám?,“ zeptala se.
Televizní desetikoruny jsou pohroma. Vodní desetikoruny prý nestojí za řeč
Nejpovedenější připomínka dorazila z úplně jiného soudku. Babišova slova o zanedbatelných desítkách korun vyvolala vzpomínku na koncesionářské poplatky. „Já myslela, že pár desetikorun televizního poplatku je dle vás strašný problém, a tohle je najednou úplně v pohodě?,“ vysmála se premiérovi jedna z kritiček.
Dobrá otázka pro předsedu ANO i Alenu Schillerovou. Koncesionářské poplatky jejich politický tábor představuje jako nežádoucí zátěž domácností. U vody se však několik desetikorun měsíčně proměnilo v zanedbatelný výdaj. Hodnota peněz zjevně závisí na tom, kdo jejich vybírání prosazuje. Desetikoruna pro Českou televizi je problém. Desetikoruna spojená s vládním návrhem představuje příspěvek k záchraně budoucnosti. Velký Andy by mohl zveřejnit oficiální seznam správných a nesprávných poplatků, orientace v problematice by byla snazší. Domácí účetnictví zatím podobné rozlišování nezná.
Kritici nezapomněli ani na další připravovanou platbu. „A co ‚fámy‘ ohledně zdražení stočného? Respektive platby za plochu střechy...,“ připomněl další člověk. Vedle zvýšení poplatků za podzemní vodu se totiž připravuje také zrušení dosavadního osvobození domácností od plateb za odvádění dešťových srážek do kanalizace. Pro rodinný dům s odvodňovanou plochou 150 metrů čtverečních vychází modelová roční částka přibližně na 4100 korun, pro byt v modelovém domě kolem 800 korun. Opatření dosud není účinné, ale už samotná představa dalších výdajů premiérově uklidňování příliš nepomáhá.
„A k tomu nezapomeňte ještě připočítat plánované stočné ze střechy onoho paneláku... také nová položka,“ upozornila kritička, která Babišovi předtím připomněla obtížnost vrtání studny ve čtvrtém patře. Panelákový byt se stal mimořádně nevděčným účastníkem premiérovy vodní pohádky. Vodu dostává městským potrubím a na střechu mu prší. Ani jedno majitel bytu příliš neovlivní.
Levnější život stále na cestě. Účty za sliby dorazily dřív
Vodní osvěta nakonec připomněla také Babišovy předvolební sliby. „A kde jsou levnější hypotéky, energie, pohonné hmoty apod.? Že by jen sliby? Největší dluh v historii a kam jdou všechny ty peníze?,“ zazněla další z výhrad. Jiný kritik premiérovi připomněl navrhovaný deficitní rozpočet. „Prostě vám dochází, že naslibovat lidem hory doly něco stojí. A teď hledáte, kde na vaše sliby vezmete peníze. A některým vašim voličům nedochází, že je uplácíte jejich vlastními penězi, které navíc i s úroky vrátí další generace,“ vzkázal.
Babiš přitom nezapomněl zdůraznit budoucí využití vybraných prostředků. „Vybrané peníze chceme vracet zpátky do vodního hospodářství. Na nové vodní zdroje, propojování vodárenských soustav, vodovody, kanalizace a čistírny odpadních vod,“ uvedl.
Pět korun za kubík a voda schovaná mezi rostlinami
Za celou debatou stojí návrh poslance ANO Karla Turečka zvýšit poplatek za odběr podzemní vody určené k zásobování obyvatel ze dvou na sedm korun za metr krychlový. Pro ostatní velké odběratele má sazba vzrůst ze tří korun rovněž na sedm. Babišův půlhaléř je přesným přepočtem rozdílu pěti korun na tisíc litrů, nikoli důkazem zanedbatelného procentního zvýšení. Nové sazby se mají v případě schválení uplatňovat od dubna 2027. Běžné domácí studny pod stanoveným limitem mají zůstat bez poplatku.
Změna získala pozoruhodný legislativní doprovod. Návrh na vyšší poplatky za podzemní vodu se objevil v úpravách zákona o rostlinolékařské péči. Ochrana rostlin a cena vody se ocitly v jednom balíčku. Rostliny vodu potřebují, Vláda chce chránit podzemní zdroje a premiér dostal příležitost předvést další triumf nad údajnými nesmysly. Půlhaléř se stal hlavním hrdinou cenové politiky hnutí ANO.
Babiš neopomněl doplnit vysvětlování ujištěním o dobrých úmyslech. „Naším cílem není zdražovat lidem život, ale chránit zásoby pitné vody, bez kterých se v budoucnu neobejdeme,“ prohlásil. Šéf kabinetu slavně zachránil domácí studny před poplatkem, který nezavádí. Ostatním nabídl půlhaléřovou pohádku o zdražování, které vlastně žádným zdražováním není. Velký Andy má zkrátka jednoduchý recept na levnější vodu. Pořídit si vlastní studnu. Obyvatelé čtvrtého patra paneláku mají jen drobný technický problém. Než se dostanou k podzemní vodě, provrtají sousedům tři byty a nejspíš skončí ve sklepě. Pokud ovšem předtím nenarazí na sousedův záchod.
© inregion.cz