Vytáčený internet začínal telefonním hovorem a sérií tónů. Modemy si při nich domlouvaly spojení, zatímco běžná analogová linka zůstávala obsazená. A označení 56k slibovalo za ideálních podmínek 7 kilobajtů za sekundu při stahování, nikoli 56.
Na internet se nejdřív muselo připojit. Dnešní samozřejmé otevření prohlížeče mělo u domácího dial-upu další krok: vytočit číslo poskytovatele a počkat, až se dvě zařízení domluví. Teprve potom mohly začít putovat webové stránky nebo pošta.
Právě tenhle postup vysvětluje několik zdánlivě nesouvisejících věcí z přelomu tisíciletí: pískání od počítače, obsazený telefon i dlouhé čekání na soubor, který dnes působí nepatrně. Nebyla to jedna závada. Byly to důsledky přenosu dat přes telefonní síť.
Počítač si musel zatelefonovat Modem převáděl počítačová data do signálu, který mohla přenést telefonní linka. Při přístupu na internet volal zařízení poskytovatele. Dobový průvodce výrobce USRobotics výslovně připomíná, že takové spojení zabíralo linku; kdo chtěl zůstat dosažitelný běžným telefonem, mohl si pořídit druhou.
Švédský beton, včelí plástve a policejní manévry. Jak obchodní dům Kotva oslnil ČSSR
V domácnosti s jednou obyčejnou analogovou linkou tak telefon a internet soupeřily o stejné spojení. Zavření webové stránky přitom ještě nemuselo znamenat ukončení hovoru s poskytovatelem. Rozhodující bylo odpojení, ne to, zda člověk právě četl otevřené okno.
Pevná linka měla v tehdejším Česku mnohem větší význam než dnes. Její dostupnosti a pozdějšímu nástupu mobilů jsme se věnovali v článku o telefonních budkách, které přibývaly ještě v 90. letech . Domácí modem přidal telefonní síti další úkol: dopravovat data.
Pískání byla domluva mezi modemy Po vytočení čísla následovaly tóny a zvuk podobný šumu. Zařízení si vyměňovala informace o svých možnostech a zjišťovala, jaké spojení lze přes danou trasu vytvořit. Takzvaný handshake nebyl zvuková znělka pro uživatele. Byl součástí práce modemů.
Externí modem propojoval počítač s telefonní sítí. U normy V.90 znamenalo 56k nejvýše 7 kB za sekundu při stahování, odesílání mělo nižší strop. Norma V.90 z roku 1998 rozděluje rozběh spojení do čtyř fází. Zahrnuje úvodní domluvu, zkoumání přenosové cesty, přizpůsobování přijímače a potlačení ozvěny i závěrečný trénink. Slyšitelná výměna signálů tedy pomáhala připravit přenos, který následoval.
Ztišit modem ale možné bylo. Návod ke Courieru 56K uvádí nastavení reproduktoru M1: zapnutý při vytáčení až do navázání spojení. Návod k jinému 56K Message Modemu nabízí také M0, tedy trvale vypnutý reproduktor. Domluva pokračovala po lince, jen ji už nebylo slyšet v místnosti.
56k bylo maximum pro příjem, nikoli 56 kilobajtů Výraz 56k se vztahoval k bitům. Jeden bajt má osm bitů, takže 56 000 bitů za sekundu odpovídá 7 000 bajtům, čili 7 kB za sekundu. Už samotná záměna malého b a velkého B by vytvořila osmkrát přehnanou představu o rychlosti.
Navíc šlo o dvě různé rychlosti podle směru. ITU schválila V.90 dne 25. září 1998 s přenosem až 56 000 bitů za sekundu směrem k uživateli a až 33 600 bitů opačným směrem. Odesílání tedy mělo nižší strop než stahování.
Technická dokumentace Cisca zároveň váže dosažení rychlosti na podmínky telefonní trasy. V.90 počítalo s digitálně připojenou stranou poskytovatele a vhodnou cestou k analogovému modemu uživatele. Nápis na krabici nezaručoval, že každé spojení dosáhne maxima.
Polonez přežil pád socialismu: Rekord trhl v roce 1994, v Česku uspěl hlavně jako pracant
Stejný soubor: skoro 12 minut dolů, téměř 20 nahoru Co znamenají tyto rychlosti pro konkrétní čekání? Přepočítali jsme přenos stejného souboru v obou směrech při horních rychlostech V.90. Používáme desetinný megabajt: 1 MB znamená 1 000 000 bajtů. Velikost v bajtech násobíme osmi a dělíme rychlostí v bitech za sekundu.
Velikost souboru Stahování při 56 kbit/s Odesílání při 33,6 kbit/s 1 MB 2 minuty 23 sekund 3 minuty 58 sekund 5 MB 11 minut 54 sekund 19 minut 50 sekund 10 MB 23 minut 49 sekund 39 minut 41 sekund
Jde o model ideálního přenosu, ne o měření dobového připojení . Časy jsou zaokrouhlené na sekundy a nezahrnují vytáčení, domluvu modemů, přenosovou režii ani opakování poškozených dat. Předpokládáme soubor, který modemová komprese dál nezmenší, například již komprimovaný archiv. Skutečné čekání za těchto podmínek by bylo delší.
U pětimegabajtového souboru vychází rozdíl mezi směry téměř osm minut. Ani ideální 56k připojení tedy neslibovalo stejně rychlé odeslání jako stažení. V domácnosti s jednou linkou navíc celou dobu pokračoval tentýž telefonní hovor, který bránil jejímu běžnému použití.
Internet zdarma nechal telefonní účet běžet V českých podmínkách se do čekání promítala také cena času. Zpravodaj ÚVT Masarykovy univerzity z února 1999 popisuje tarif Internet 99 se třemi pásmy: v pracovní den od 7 do 17 hodin přicházel tarifní impuls po 180 sekundách, od 17 do 21 hodin po 390 sekundách a v ostatní době po 750 sekundách. Připojení mělo také počáteční a sestavovací impuls.
Šlo o jinou situaci než u dnešního měsíčního paušálu bez počítání minut. Záleželo na denní době, délce hovoru i správném přístupovém čísle. Univerzitní text upozorňoval, že zvýhodněný tarif se vztahoval na volání příslušného čísla z jeho domovského telefonního obvodu; z jiného obvodu šlo o meziměstský hovor.
Ani pozdější označení internet zdarma neznamenalo zmizení telefonních poplatků. Dobový přehled Jiřího Peterky o roce 1999 rozlišuje platbu poskytovateli připojení a hovorné telefonnímu operátorovi. VOLny.cz odstranilo první z nich. Čas strávený na lince se dál platil.
Běžný vytáčený internet využíval telefonní hovor, který na jedné analogové lince bránil současnému telefonování. Na snímku je externí modem 33,6k. ADSL uvolnilo sluchátko Telefonní drát sám o sobě neznamenal, že internet musí navždy blokovat hovory. ADSL využilo pro data jiné frekvenční pásmo než hlas. USRobotics při srovnání technologií vysvětluje, že telefonování a internet mohly fungovat současně. Spojení také nemuselo pokaždé začínat vytáčením.
Mezistupněm byla funkce Modem On Hold u novějšího V.92. Podle návodu výrobce umožňovala přerušit datové spojení kvůli příchozímu hovoru a potom se vrátit. Vyžadovala ale podporu poskytovatele a službu čekajícího hovoru u telefonního operátora. Tuto možnost nelze přisoudit každému staršímu modemu.
Vedle telefonu existoval i jiný způsob, jak doma číst informace z obrazovky: teletext zachycoval stránky z televizního vysílání a linku nepotřeboval. Internet naopak nabízel obousměrné spojení. Za tuto možnost se u dial-upu platilo časem, obsazenou linkou a podle tarifu také hovorným.
Možnost nechat připojení běžet a přitom telefonovat změnila význam slova online. Přístup k síti postupně přestal být samostatnou návštěvou, kterou bylo nutné zahájit a ukončit. Z domácího modemu zůstala krabička, jejíž řada kontrolek připomíná, že vstup na web býval také telefonním provozem.