9 min

Chudák Babiš. První bitvu ostudné války beze cti prohrál

Sdílet

Dennívýzva

Andrej Babiš ještě ráno označoval chování prezidenta Petra Pavla za směšné, mluvil o předvolební…

Zdroj: inregion.cz

Andrej Babiš ještě ráno označoval chování prezidenta Petra Pavla za směšné, mluvil o předvolební kampani a jeho zájem o účast na summitu NATO shazoval řečmi o zážitkovém výletu. O několik hodin později vydal Ústavní soud předběžné opatření, kterým vládě, ministrovi zahraničí Petru Macinkovi a ministerstvu zahraničí nařídil, aby prezidenta bezodkladně nahlásili jako člena oficiální české delegace, zajistili akreditaci jemu i jeho doprovodu a zdrželi se každého jednání, které by jeho cestě bránilo nebo ji ztěžovalo.

První bitva války, kterou vláda rozpoutala kvůli jedné židli na aliančním summitu, tedy skončila naprostým neúspěchem Strakovy akademie. Babiš s Macinkou chtěli Pavlovi názorně předvést, kdo drží moc, letenky, akreditace a úřední razítka. Nyní musejí právě prostřednictvím těchto nástrojů zajistit, aby prezident 7. a 8. července v Ankaře nechyběl. Konečný spor o ústavní pravomoci rozhodnut není a soud může svůj nález vydat až za několik měsíců. Pro letošní summit je však vládní cestovní stopka zrušena a její autoři se s tím musejí smířit.

Rozhodnutí soudu má zcela srozumitelný obsah, který nelze přemalovat babišovskou komunikací, zamotat do tvrzení o úsporách ani překřičet dalšími útoky na prezidenta. Vláda musí NATO a organizátorům ankarského summitu oznámit, že členem české výpravy je Petr Pavel. Musí mu zajistit akreditaci a nesmí mu klást překážky. Předseda vlády může dál vysvětlovat, že se mu prezidentova přítomnost nelíbí, Macinka může opakovat svůj výklad odpovědnosti kabinetu za zahraniční politiku a ministři mohou připomínat, že konečný nález ještě neexistuje. Nic z toho však nemění povinnosti uložené soudem. Proti usnesení není odvolání a očekávání předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, že vláda rozhodnutí respektuje, by v právním státě mělo být samozřejmostí, nikoli námětem k debatě. Kdyby kabinet odmítl, nevznikl by další slovní spor s Hradem, ale otevřený konflikt vlády s ústavním pořádkem a se soudem, jehož rozhodnutí jsou závazná.

Babiš se do takového střetu zřejmě nepustí. Rád napíná pravidla, zpochybňuje nezávislé instituce a útočí na každého, kdo mu překáží, avšak přímé odmítnutí vykonat usnesení Ústavního soudu by představovalo krok, který už nelze schovat za marketingové video ani tiskovou konferenci. Premiér proto nejspíš rozhodnutí slovně zlehčí, připomene, že je pouze dočasné, a pokusí se vytvořit dojem, že se vlastně nic důležitého nestalo. Jenže stalo. Jeho kabinet v pondělí rozhodl, že prezident součástí delegace nebude. Ústavní soud ve středu nařídil, že prezident součástí delegace být má. Vláda chtěla Pavla nechat v Praze, soud jí uložil, aby ho nahlásila do Ankary. Lze vést odbornou diskusi o budoucím rozdělení kompetencí, ale praktický výsledek první etapy sporu je jasný.

Kabinet si přitom na vidle naběhl sám. Celý konflikt vznikl kvůli něčemu, co bylo možné vyřešit několika schůzkami a rozumným rozdělením programu. Prezident nezpochybňoval právo premiéra ani ministrů na summit odjet. Nabídl, že se zúčastní neformální večeře hlav států, zatímco Babiš, Macinka a ministr obrany Jaromír Zůna povedou oficiální jednání a budou vysvětlovat postoj vlády k českým obranným výdajům. Kabinet mohl tento návrh přijmout, upravit nebo předložit jinou variantu. Místo toho několik měsíců oddaloval jasnou odpověď a konečné rozhodnutí oznámil až 22. června, pouhé čtyři dny před koncem lhůty pro nahlášení delegace. Prezident se ještě tentýž večer obrátil na Ústavní soud. Ten ve svém usnesení výslovně upozornil, že kdyby čekal až na dobu po summitu, Pavlův požadavek na účast v Ankaře by ztratil smysl. Vláda tedy svou taktikou nevytvořila hotovou věc, kterou už soud nestihne změnit. Vytvořila důvod pro rychlý zásah.

Ústavní soud se přitom nepokusil v několika hodinách rozhodnout celý složitý spor. Soudci uvedli, že konečné posouzení vztahu prezidentské pravomoci zastupovat stát navenek a odpovědnosti vlády za zahraniční politiku vyžaduje čas, stanoviska účastníků a pečlivé právní zhodnocení. Proto vydali pouze předběžné opatření vztahující se k letošní Ankaře. Při jeho přijetí se opřeli o dlouhodobou praxi, podle níž byli čeští prezidenti pravidelně členy delegací na summitech NATO. Výjimkou byly dva summity v roce 2022, kdy Miloši Zemanovi zabránily cestovat zdravotní komplikace. Soud současně uvedl, že dosavadní model není na první pohled protiústavní a jeho zachování do konečného rozhodnutí nepřiměřeně nezasáhne do postavení vlády. Jinými slovy: kabinet může dál vytvářet zahraniční politiku, určovat český mandát a vyslat premiéra i ministry, ale do rozhodnutí o podstatě sporu nemá jednostranně zavádět nový pořádek, v němž prezident na alianční summit nesmí.

Zde končí vládní bajka o prezidentovi, který se pokouší zabrat pravomoci kabinetu. Pavel se nedomáhal toho, aby sám určoval českou zahraniční politiku, sestavoval vládní mandát nebo zakázal cestu Andreji Babišovi. Domáhal se vlastní účasti a součinnosti státních orgánů. Vláda naproti tomu nevysvětlovala pouze to, proč má jet premiér. Snažila se vysvětlit, proč nesmí jet prezident. To jsou dvě odlišné otázky, které se Babiš s Macinkou pokoušeli slít do jedné. Přítomnost hlavy státu na summitu přece nijak nebrání členům vlády, aby spojencům obhajovali vlastní rozhodnutí. Neexistuje jediná česká židle, o kterou by se premiér s prezidentem museli přetahovat. Existuje pouze vůle vlády Pavla vyřadit a dlouhodobá praxe, kterou nyní dočasně ochránil Ústavní soud.

Největší zásluhu na této ostudě má Petr Macinka. Ministr zahraničí proměnil spor o sestavení delegace v osobní válku s Hradem poté, co prezident odmítl jmenovat Filipa Turka členem vlády. Macinka se rozhodl ukázat sílu úřadu, jenž kontroluje akreditace, diplomatickou komunikaci a organizační zajištění zahraničních cest. Vystupoval, jako by ministerská funkce znamenala právo posílat prezidenta tam, kam se ministrovi hodí, a nechávat ho doma tam, kde by jeho přítomnost kazila politické představení Motoristů. Macinka, který má rád okázalá auta, silná gesta a výrazivo člověka, jenž údajně ovládá situaci, narazil na instituci, kterou nelze zastrašit ani přejet. Nyní musí jeho resort prezidenta nahlásit a zajistit mu akreditaci. Obrazně řečeno, muž, který chtěl Pavlovi před nosem zabouchnout dveře, dostal příkaz je otevřít a počkat, dokud prezident nevstoupí.

Macinka mohl svůj omyl napravit dohodou, ale místo toho stále přikládal pod kotel. Premiér mu v tom nezabránil. Andrej Babiš se opět ukázal jako silný šéf pouze tam, kde mu nikdo z jeho koaličních partnerů nehrozí odchodem. Vůči Motoristům a SPD je mnohem opatrnější, protože bez jejich hlasů nemá vládu. A tak člověk, který se chlubí řízením ministrů, nechal ministra zahraničí zatáhnout celý kabinet do předem zbytečného a politicky škodlivého konfliktu. Babiš mohl říct, že prezident i premiér na summitu své místo mají a že osobní spor Macinky s Hradem nebude určovat českou bezpečnostní politiku. Neřekl to. Přijal Macinkovu variantu, nechal vládu hlasovat pro delegaci bez Pavla a následně začal prezidenta urážet. Teď sklízí výsledek vlastní slabosti.

Obzvlášť trapně po usnesení působí Babišovy výroky ze středečního rána. Prezident se podle něj choval směšně, dělal si kampaň a poškodil vzájemné vztahy. Premiér také tvrdil, že by společné vystupování s Pavlem na summitu bylo „absolutně směšné“. Ústavní soud však prezidentovu žádost nepovažoval za komickou. Většina pléna jí vyhověla a použila procesní nástroj, který u tohoto typu řízení zákon výslovně neupravuje, ale jehož přiměřené použití soudci považovali za možné a potřebné. Babiš tedy prezidenta zesměšňoval za právní krok, který vedl k bezprostřednímu výsledku. Směšně nyní nepůsobí hlava státu, která se obrátila na orgán povolaný k řešení kompetenčních sporů, ale premiér, který na právní argumentaci odpověděl osobními urážkami a za několik hodin musel přijmout porážku.

Ústavní soud tím neřekl, že Petr Pavel už vyhrál celý spor. Neurčil, kdo má v budoucnu poslední slovo při sestavování delegací, ani nepotvrdil prezidentský výklad článku 63 Ústavy. Konečný nález může přinést jiný poměr pravomocí, než si představuje Hrad, a vláda může ve věci samé uspět. Tuto skutečnost nelze poctivě zamlčet. Dva členové pléna, Jan Wintr a Dita Řepková, navíc s předběžným opatřením nesouhlasili. Ve společném odlišném stanovisku upozornili, že zákon o Ústavním soudu tento nástroj u kompetenčních sporů výslovně neobsahuje, že soud by měl být při zásahu do aktuálního politického konfliktu zdrženlivý a že neúčast prezidenta na jednom summitu by nezmařila hlavní smysl řízení, jímž je obecné vymezení pravomocí do budoucna. Většina pléna však jejich argumentaci nepřijala a závazný je výrok soudu, nikoli disent.

První bitvu tak prezident vyhrál a vláda prohrála. Nelze tvrdit, že jde o definitivní právní vítězství Hradu, ale stejně nelze předstírat, že se nic nestalo. Babišův kabinet chtěl konkrétního prezidenta v konkrétní den na konkrétním summitu vyřadit. Soud nařídil, že právě tento prezident musí právě na tento summit dostat akreditaci a být uveden jako člen delegace. To je přesný obsah sporu o Ankaru. A je to přesná odpověď na vládní usnesení, které Pavla ze seznamu vypustilo.

Opoziční reakce proto nešetřily škodolibostí. Předseda TOP 09 Matěj Ondřej Havel vzkázal Macinkovi, aby objednával letadlo. Marek Ženíšek ministrovi připomněl, že nyní už není prostor pro oblíbené vládní „respektujeme soud, ale“, nýbrž pouze pro respektování usnesení. Jiří Pospíšil označil rozhodnutí za průlomové a šéf zpravodajství České televize Michal Kubal stručně poznamenal, že vláda, premiér a ministr zahraničí mají problém. Přesnější by bylo říct, že si problém sami vytvořili. Kdyby vláda přijala prezidentovu nabídku na rozdělení rolí, nebylo by zapotřebí žaloby, předběžného opatření, mezinárodních titulků ani veřejného ponížení ministra, který musí zařídit cestu člověku, jehož chtěl vyřadit.

Pozitivní zprávou pro Českou republiku je, že v Ankaře nakonec nebude zastoupena pouze trojicí Andrej Babiš, Petr Macinka a Jaromír Zůna. Vedle nich má být přítomen také bývalý náčelník generálního štábu, vrchní velitel ozbrojených sil a někdejší předseda Vojenského výboru NATO. Ve chvíli, kdy česká vláda musí partnerům vysvětlovat své obranné výdaje a postoj k aliančním závazkům, představuje Pavlova účast přinejmenším zachování části důvěryhodnosti, kterou kabinet vlastními kroky poškozuje. Babiš s Macinkou se mohou před spojenci tvářit, že domácí spor neexistuje, ale jeho výsledek s nimi přiletí v jednom letadle nebo dorazí ve stejné delegaci.

Celá válka přitom zůstává ostudná a beze cti, protože nikdy nemusela začít. Nešlo o nepřekonatelný rozpor mezi dvěma zahraničněpolitickými koncepcemi ani o situaci, kdy prezident odmítá respektovat český mandát. Šlo o to, zda může být na summitu přítomen vedle premiéra. Vláda z obyčejné organizační otázky vyrobila mocenský test, protože Macinka chtěl prezidenta potrestat a Babiš neměl sílu mu říct dost. Výsledkem je kompetenční žaloba, předběžné opatření, další poškození vztahů mezi nejvyššími ústavními činiteli a veřejný důkaz, že Babiš nemá státní instituce ve svém holdingu.

To je na celém rozhodnutí nejdůležitější. Ústavní soud nepřisoudil prezidentovi konečné vítězství, ale odmítl nechat vládu prosadit její vůli pouze prostřednictvím časové tísně a administrativní převahy. Připomněl, že kabinet není jedinou mocí ve státě a že ani premiér s podporou sněmovní většiny nemůže automaticky rozhodnout každou ústavní otázku. Babiš se dlouhodobě chová, jako by pravidla byla nepříjemným omezením schopného podnikatele, který přece nejlépe ví, co má být uděláno. Tentokrát mu soud vymezil hranici. Prezident bude nahlášen, dostane akreditaci a pojede.

Chudák Babiš. Chtěl vypadat jako rozhodný premiér, který ukázal prezidentovi jeho místo. Místo toho působí jako člověk, kterého dětinský ministr zahraničí zatáhl do zbytečného boje a který první střet prohrál dva dny po vyhlášení vládního verdiktu. Macinka chtěl předvést sílu, ale musí splnit soudní příkaz. Vláda chtěla Pavla vyřadit, ale musí ho do delegace vrátit. První bitva ostudné války beze cti skončila. A kabinet v ní nedokázal získat vůbec nic.

Reklama

Další články z Inregion.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Inregion.cz

Web přináší pestrý mix článků z oblasti politiky, společnosti, bezpečnosti i aktuálních událostí doma i ve světě. Nejde jen o krátké zprávy, ale i o texty, které dávají tématům širší souvislosti a prostor pro hlubší pohled.Obsah kombinuje rychlé přehledy s publicistickými články a komentáři....

Chudák Babiš. První bitvu ostudné války beze cti prohrál

Hrají si na nacisty, svlékají se za peníze. Vědí vůbec rodiče, co jejich děti sledují, žasnou experti

Úlevné bouřky jsou už na obzoru, modely upřesňují čas jejich příchodu

Tečka: Když se poslanci ANO pokouší o „humor“ na adresu prezidenta. A hlas, který bude moc chybět

Vedra ničí interiéry aut. Slunce může způsobit praskliny, vyblednutí i drahé opravy, jde tomu předejít?

Čech si z Egypta málem přivezl smrtící suvenýr. Vypadal úplně nevinně