5 min

Medvěd

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

„Vyneseš smetí?“ zvolala z kuchyně Klára, ale vůbec to neznělo jako prosba. „Hm,“ zabručel Radim a nasupeně se zvedl z křesla. „Teď ne, stačí ráno. Vždyť je skoro půlnoc,“ mírnila svůj požadavek.

Medvěd

Zdroj:

Medvěd

16. 9. 2026

„Jako pracující důchodce se ráno probouzím až na zastávce městské, to přece víš! Určitě bych zapomněl. Právě začala uprostřed filmu reklama, tak to v pohodě zvládnu. Rubl se aspoň trochu proběhne a já si venku fouknu cigaretu!“

Dobrá zpráva! Už ji přešla zlost a začala komunikovat, řekl si v duchu. Včera ji totiž trápila zoufalá bolest hlavy a doma jako naschvál žádná potřebná tabletka. V náhlém vnuknutí zlomyslnosti ji pokorně požádal, aby mu v lékárně koupila Abychcal. Lékárník byl zkušený, rozvážný pán a bez mrknutí jí položil na pult krabičku urologického čaje. „Ale to nechci,“ protestovala. „Je to pro manžela a mají to být tabletky.“ „Jen mu to vezměte, milostivá paní. Manžel je jistě veselá kopa… Víte,“ dodal na její nechápavý pohled: „Musíte si mezi první tři písmena toho názvu udělat mezeru,“ pošeptal tajemně.

Ten vtípek mu tentokrát neprošel jen tak. K večeři dostal krupičnou kaši, kterou nesnáší, ale musel ji sníst. K tomu mu naordinovala tichou domácnost…!

Skrz zuby sykl na starého teriéra, který dostal jméno podle toho, že jim ho před lety prodal jakýsi ruský emigrant. Pes neochotně zvedl obtloustlý zadek, neodvážil se však odporovat pánovi domu.

Dole před domem položil igelitku na zem a s požitkem vdechl prvního šluka. „Na co čekáš? Spěchej s tím,“ obořil se na Rubla. Byla příjemná letní noc plná hvězd. Na lavičce před domem seděl schoulený soused Hradílek a jako skoro každý večer, střízlivěl. Co ho opustila žena, denně zapíjí v nedaleké hospodě žal a pak tu dlouho do noci ostudně pospává. Trápí se výčitkami a vzpomínkami. Rubl ho povýšeně minul a rozvážně se vydal ke kontejnerům na odpadky. Náhle se zastavil, nastavil uši, zoufale zakňučel a vyděšeně běžel zpět ke vstupním dveřím domu. Radim ho už dávno neviděl tak utíkat, což vzhledem k jeho patnácti letům nebylo divu.

„Co blázníš Rubl? To je jenom soused, toho přece znáš?“ Hradílek jen zamumlal něco jako: Aby ne! Radim ho chtěl podrobit výslechu, jestli někdy v alkoholickém opojení nebohého psa nenakopnul, ale s ohledem na stupeň jeho opilosti by to nemělo smysl. Nechal kňučícího psa u vchodu, uchopil igelitku s odpadky a vyrazil ke kontejnerům. Zvedl pootevřené víko A… Cigareta, kterou měl v ústech, mu chvilku zůstala viset na spodním rtu, načež spadla za hluboký výstřih jeho tílka! Z kontejneru na Radima koukal medvěd…! Byl celý černý se světlou tlamou a podlouhlou skvrnou pod krkem. V předních tlapách něco držel a zjevně si pochutnával. Chvilku na sebe civěli, než Radima na břichu začala pálit zapadlá cigareta. Vykřikl bolestí a začal tahat tílko z kraťasů. I medvěd se polekal, vyskočil z kontejneru a přes zídku a zmizel ve tmě.

„Viděls to? Medvěd!“ zavolal na Hradílka. „Medvěd? Tak to máš dobrý! Mně doma běhají bílý myši! A to jsou panečku svině,“ mumlal sotva srozumitelně. Neohrabaně se zvedl z lavičky a nejistým krokem zamířil k domu. Radim chvíli civěl do míst, kam medvěd zmizel a uvažoval o svém zdravém rozumu. Přece se mi to nezdálo? Jenže, kde by se vzal medvěd na panelákovém sídlišti? A viděl jsem ho vůbec…?!

„Prosím tě, cos dělal s tím psem? Celej se třese,“ vyjela na něho žena ve dveřích. „Tomu neuvěříš,“ sedl si zničeně Radim do křesla a popsal, co právě zažil. „Jen mě mrzí, žes s tím smetím nešla sama. Třeba by tě sežral a já bych si užil klidný podzim života!“ „Ty si tak můžeš stěžovat…“

Následovala série výčitek, kterou už znal nazpaměť. Raději sáhl po mobilu a vytočil 158.

„Dobrý večer, policie české republiky, poručík Dalík. Mohu vám nějak pomoci?“
„Dobrý, poručíku. Tady Radim Šmejkal, sídliště Březinka číslo 67. Předem upozorňuji, že jsem už několik dnů nevypil ani kapku alkoholu. Víte, mám totiž velmi přísnou ženu! Někdy mě i bije, věřil byste tomu? Ale proto dnes nevolám. Snad až zase jednou budu mít modřiny na zadnici nebo pod očima, tak učiním oznámení…! Takže, před chvílí jsem šel se smetím a z kontejneru na komunální odpad na mě koukal medvěd.“
„Medvěd jo? Plyšovej?“
„Vážně, medvěd! Takový… Menší, s bílou tlamou… Myslím, že se mu říká medvěd malajský! Víte, rád koukám v televizi na pořady o přírodě. A tam jsem takového viděl.“
„Pane, já tady nejsem pro legraci a musím vás upozornit, že blokujete tísňovou linku!“
„Toho jsem si vědom a taky toho, že si mě můžete zjistit, přesto trvám na tom, co jsem řekl. Co s tím uděláte je teď váš problém! Sbohem!“

Típnul mobil, a aniž věnoval sebemenší pozornost ženě, která spustila další vodopád o tom, jak si nezaslouží, aby ji takto očerňoval před veřejností. Vyšel na balkón a provokativně si zapálil. Opřel se o zábradlí a pozoroval prostranství mezi domy. V tom zaregistroval mezi okrasnými keři mimo dosah veřejného osvětlení, pohyb.

„Hele, zanechej nářků a pojď se podívat. Ještě je tam,“ zavolal na manželku. Trochu bázlivě shlédla dolů. Náhle z hlavní ulice odbočil automobil a jeho světla prosvítily keře. Medvěd se polekal a zmizel za domem. Radim nemeškal a znovu vytočil číslo policie. Ani nenechal policistu odříkat jeho formulaci.

„Helejte to jsem já, co před chvílí volal ohledně toho medvěda. Je pořád tady! Potuluje se kolem domu!“
„Tak jo, někoho tam pošlu.“

Za několik minut přijel před dům policejní vůz se zapnutými majáky a houkačkou. „Debilové,“ ulevil si na adresu policistů. „Když ten cirkus medvěd uslyší, přestane utíkat až v rodné Malajsii!“ Uhasil cigaretu, nedopalek uzavřel v zavařovací sklenici a znechuceně šel spát…

Když ráno vyšel z domu směrem k zastávce autobusu, bylo na sídlišti rušno. Všude hasiči, policisté, někteří i se psy.

„Co se děje?“ zeptal se nevinně nejbližšího policisty.
„Hledáme medvěda.“
„Medvěda, jo? Plyšového? Taky doma jednoho mám!“
„Skutečného, pane! A pozor, stále se potlouká kolem.“
„On něco provedl?“ ztišil Radim spiklenecky hlas a mimovolně si sáhl na břicho, kde se mu do rána udělal slušný puchýř od spáleniny cigaretou. „Utekl ze ZOO, pane!“

V policistově vysílačce to náhle zapraskalo a ozval se nepřirozeně zkreslený hlas: „Trojko, slyšíš mě?“ „Trojka, příjem!“ „Zrušte akci! Máme ho! Konec!“

„No vidíte, a je to! Ale až budete toho medvěda vracet, vezměte s sebou pyrotechnika,“ řekl vážně Radim.
„Proboha k čemu?“
„Protože v zoologický mají i pumu!“
„Pane…! Nezdržujte se a pokračujte,“ prohlásil policista komisně…

Autor: Miroslav Pavlíček

Reklama

Další články z i60.cz

Senioři v Praze 7 mohou být spokojeni

Rodina Jana Kačera uspořádá k jeho nedožitým 90. narozeninám výstavu

Přední český režisér, herec, ale také pedagog, spisovatel a držitel dvou státních vyznamenání České...

Kroky Prahou: Dům na Krásné vyhlídce

Cestou k Nerudově ulici většinou spěcháme ulicí Úvoz celí nedočkaví. Oči ještě zláká zelený výhled na...

Láska, vražda a opera, která pobouřila Stalina

Touha po lásce a svobodě může mít tragické následky. Šostakovičova Lady Macbeth Mcenského újezdu vypráví...

Jak jsem se ve svých 60+ kvůli manželovi postavila na hlavu

Začalo to celkem romanticky. Jarní dovolená, my si pronajali příjemnou chatičku u rybníka, byl večer, už...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Medvěd

„Informace musela uniknout od našich.“ Rusové tuší zradu po zprávě o smrti generála

„Taťko, nekoupíme zámek?“ Místo chalupy si koupili ruinu s propadlou střechou a vytlučenými okny

Utržení nejkrásnějšího hřibu vyjde jako ojeté auto. V podzimním lese čekají i další nástrahy

„Je to časovaná bomba.“ Zákeřná choroba v Česku sílí a léky přestávají zabírat

V thajském lese našli „ďábelskou květinu“. Není zelená a energii ze Slunce nepotřebuje