Studie opakovaně ukazují, že jídla, která lidé konzumují pomaleji, vedou k nižšímu příjmu potravy a energie. V experimentu Cambridgské university "Consistent effect of eating rate on food and energy intake across twenty-four ad libitum meals" vědci opakovaně zjistili, že na rychlosti opravdu záleží.
Při této studii vědci zkoumali, jak různé snídaně a obědy vplývají na množství zkonzumovaného jídla. Výsledky byly víc než zajímavé. Některá jídla způsobily až 22%-ní snížení objemu a 13%-ni snížení energetického příjmu. Řečeno jinak - u určitých typů jídla jich účastníci snědli skoro o čtvrtinu méně a také ušetřili kalorie.
Nejde o magických dvacet minut
Internet rád tvrdí, že mozku trvá přesně dvacet minut, než zjistí, že jsi sytá. Biologie tak poslušná není.
Sytost není kouzelný budík, ale souhra několika signálů. Není to jen o množství, nebo nutričných hodnotách. Své si také řeknou vzhled jídla, kognitivní signály i naše zkušenosti. A rozhodně nelze tvrdit, že by existoval jeden univerzální časovač, který všem po dvaceti minutách zazvoní.
Pomalé jedení ale může v praxi udělat něco mnohem jednoduchšího: dá ti méně příležitostí sníst hodně energie dřív, než jídlo ukončíš. Rychlost konzumace se proto zkoumá jako jedna z vlastností jídel, které mohou ovlivňovat spontánní energetický příjem.
Největší problém možná není tvoje vidlička. Je to textura jídla
Představa „jez pomalu“ zní jako rada od někoho, kdo nikdy nejedl oběd mezi dvěma schůzkami. Zajímavější část výzkumu ale ukazuje, že rychlost neurčuje jen tvoje disciplína. Určuje ji i jídlo samotné.
Jsou jídla, která nás přirozene nutí při jídle zvolnit - třeba celozrnné pečivo, tvrdší druhy zeleniny a ovoce, nebo tužší maso. A přirozeně jsou i potraviny, které je snažší "hltat" - polévky, smoothie, kaše a podobne.
Jinými slovy - Měkké, snadno kousatelné potraviny lze často konzumovat rychleji než tužší, objemnější nebo strukturovanější jídla. Právě experimenty s texturou ukazují, že změnou fyzických vlastností pokrmu lze rychlost jedení zpomalit a tím snížit množství snědené energie.
Najednou tedy dává větší smysl rozdíl mezi miskou, kterou musíš chvíli kousat, a jídlem, které téměř vypiješ.
Poslední třetina talíře: jíš, protože máš hlad, nebo protože tam je?
Nechci po tobě meditaci nad každým hráškem. Jen jednou odlož telefon a všimni si, co se děje. Máš po polovině talíře pořád stejný hlad? Jíš poslední třetinu proto, že ji potřebuješ, nebo prostě proto, že ještě leží před tebou? Vnímáš chuť, nebo už pouze mechanicky pokračuješ?
Pomalé jedení není způsob, jak tě přesvědčit, že tři listy salátu jsou hostina. Je to způsob, jak získat víc času na registraci toho, co se během jídla mění. A pokud běžně večeříš za osm minut, může být už prosté prodloužení jídla malým experimentem, který nic nestojí.
Tvým cílem by nemělo teda sednout si k jídlu se stopkami v ruce, nebo zapnout metronom na pomalé tempo žvýkání. Optimální je jíst vědomě - a vědomě také vnímat signály svého těla. Možná tak zjistíš, že ti stačí jen půlka obvyklého talíře.
Nepotřebuješ žvýkat každé sousto třicetkrát
Jakmile se z jednoduchého principu stane dieta, člověk je zase tam, kde začal. Takže žádné stopky, počítání žvýknutí, nebo zákaz napít se během jídla jen proto, že to tvrdí náhodná internetová teorie.
Praktičtější je upravit podmínky: sednout si, nevdechovat první polovinu porce ve stoje, přidat do jídel strukturu a objem, který vyžaduje skutečné kousání, a alespoň některá jídla nejíst současně s pěti jinými činnostmi.
Protože možná nepotřebuješ pokaždé menší talíř. Možná potřebuješ dát svému talíři o deset minut více života.
Jak na to správně?
odlož mobil, práci, knihu a všchno, co tě rozptyluje
nalož si radějí méně, že více - vždy si můžeš přidat
jez v sedě
vychutnávej si chvíli a souznění mezi tebou a každým soustem
vnímej své tělo a sleduj, kdy ti říká dost
FAQ
Pomalejší jedení automaticky způsobí hubnutí?
Ne. Krátkodobé experimenty ukazují nižší příjem při pomaleji konzumovaných jídlech, ale celkovou hmotnost ovlivňuje dlouhodobá energetická bilance a mnoho dalších faktorů.
Musím se při jídle úplně vzdát televize nebo telefonu?
Nemusíš. Pokud ale jíš velmi rychle a bez povšimnutí, může být občasné jídlo bez rozptýlení užitečný způsob, jak zjistit, jak tvoje sytost skutečně funguje.
Je rychlost jedení vrozená?
Liší se mezi lidmi, ale významně ji ovlivňuje také textura, forma a složení konkrétního jídla.
Upozornění: Článek má informační charakter a nenahrazuje individuální výživové doporučení. Pokud máš potíže s polykáním, trávením nebo poruchou příjmu potravy, řeš změny způsobu stravování s odborníkem.
MOHLO BY SE TI TAKÉ LÍBIT
Další články o hubnutí, jídle a malých změnách, které mohou dělat překvapivě velký rozdíl, najdeš na Poudree.cz.
Zdroje: Heuven et al. – Consistent effect of eating rate on food and energy intake across twenty-four ad libitum meals [1], Lasschuijt et al. – The Effect of Eating Rate of Ultra-Processed Foods on Daily Energy Intake [2]