Zákonitě musel na takovou péči i vypadat, protože nejenže mu nikdo neodpíral, na co si Milánek ukázal, ale i to, co mu zrovna chutnalo nejvíc, a to i s nášupem. Z Milánka se postupem času stala roztomilá kulička, ale tento čas se proměňoval, jak rostl.
Ve škole se dávno smířil s tím, že dostal nenápaditou přezdívku Buřt, bylo mu to jedno, jídlo pro něj znamenalo víc, než pomyšlení na nějaké chození se spolužačkou, a tak vůbec nepřemýšlel o tom, že by se měl nějak v jídle omezovat, nebo krindanáčky nedej bože nějak sportovat. Neměl ani žádné psychické problémy "týnejdžra", byl se sebou spokojený a nějaké posměšky od kluků ho nikdy nijak nerozhodily, nakonec spolužačky ho braly jako kamarádku.
Učil se výborně, vysvědčení jen s jedničkami a pár dvojkami, akorát ten tělocvik mu to kazil s milosrdnou trojkou. A tak si spokojeně žil a přemýšlel, co by vlastně v budoucnu chtěl dělat, doposud nebyl nijak vyhraněný, chvíli to, chvíli ono.
Jednoho dne procházeli školní třídy gymnázia v Pardubicích dva muži a jedna žena, kteří se představili jako pracovníci přípravné pracovní skupiny pro připravovaný film a hledají hlavního představitele, zatím chlapce, kterého vyberou na konkurz. Třídní fešáci druhého ročníku se začali nenápadně nápadně zviditelňovat, ale světe div se, pracovníci vybrali cvalíka Milánka.
No, nebudu to natahovat, Milánek na konkurzu vyhrál a roli dostal. Nebyla to role ledajaká, ve které by šlo o tlouštíkovy patálie, ale šlo o zfilmování solidního románu z doby dávno minulé. Filmovalo se celé prázdniny a premiéra filmu se konala 30.prosince téhož roku.
Film měl značný úspěch, sláva byla veliká, Milánek hleděl na „obyčejný lid“ z kdejakých novin a časopisů, dával rozhovory do několika televizí i rádií a byl i hvězdou gymnázia. Tak jasně, někteří závistivci ho pomlouvali seč to šlo, někteří, co se mu dříve posmívali a říkali mu Buřte, se s ním chtěli zase naopak přátelit a už byl pro ně Milan. A spolužačky? Tak ty byly nadšené, jakou mají ve třídě filmovou hvězdu a už ho nebraly jako „kamaradku,“ i když filmováním neztratil ani deko. Zkrátka, všechno se otočilo vzhůru nohama.
A jak to všechno dopadlo?
Milánek se slavným ani neslavným hercem nestal, zůstal úplně normální jako byl dřív, sláva mu do hlavy nestoupla. V posledním školním roce se začal zajímat o výzkumy různých lidských těžkých nemocí, do té doby nevyléčitelných a opravdu se po vystudování gymplu v Pardubicích a lékařské fakulty v Hradci Králové stal lékařem. I když nový lék se mu vynalézt nepodařilo, přesto byl lékařem velice úspěšným a vyhledávaným a na nových lékařských metodách a vynálezech se podílel s jinými lékařskými kolegy.
A co že se Milánek tak najednou v tom posledním roce gymplu začal o obor lékařství zajímat? Inu film, ve kterém měl hlavní roli, tedy postavu z mládí slavného lékaře, kterou tak skvěle zahrál, ho inspirovala tak, že bylo rozhodnuto.
Panečku to byla klika, jinak kdyby tu roli nedostal, kdo ví, čím by byl…😃