3 min

Život je moc krátký na to, abychom syslili mrtvé knihy. Umíte je vytřídit?

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Byla to taková sobota, kdy se mi zachtělo uklízet. Nemyslím tím drhnout, cídit a leštit. To zrovna ne. Byla to jiná nálada. Chtělo se mi třídit a zbavovat se věcí.…

Život je moc krátký na to, abychom syslili mrtvé knihy. Umíte je vytřídit?

Zdroj: Proboha!

Byla to taková sobota, kdy se mi zachtělo uklízet. Nemyslím tím drhnout, cídit a leštit. To zrovna ne. Byla to jiná nálada. Chtělo se mi třídit a zbavovat se věcí. Vytvářet si tak nový prostor. Měla jsem správně rozhodnou náladu. Byla jsem si jistá, že se dokážu efektivně pozbýt věcí – v mém případě hlavně oblečení a knih. Byl to nesmírně poučný den.

Spousta lidí si stěžuje, že si nemůže kupovat další knihy, protože už jich doma mají moc. Nové není kam dávat. Všechny staré si ještě nestačili přečíst. Některé z knih nedočetli a stydí se za to. Pociťují výčitky, že by možná novou knihu postihl stejný osud, a oni by tak vlastně plýtvali. Snažím se k nim nepatřit. Neumím si představit, že bych si už nikdy nekoupila novou knihu. Takový život by byl strašný. Všem proto radím, aby jednou za čas, nejlépe tak jednou za rok čistili knihovnu. Není to tak těžké, jak by se mohlo zdát. Knihy totiž také stárnou, vycházejí z módy, přestávají být živé.

„Nekoukám na televizi, tak nehodlám platit,“ zní častý argument k poplatkům. Proč je zcela hloupý?

Odstraníte-li z knihovny mrtvé knihy, celá místnost se tím provzdušní. Uleví se i vám. Nesouvisí to nijak s jejich stářím, tedy s rokem napsání nebo vydání. Některé prastaré knihy mohou být překvapivě živé neustále, některé knižní novinky jsou vyčpělé a neživé už po roce. Chce si to jen nastavit kritéria. U některých knih je jasné, že zůstanou, aniž bych je musela brát do ruky. Už z jejich hřbetu vyzařuje něco jako vzpomínka na společné zážitky, jisté přitažlivé kouzlo a taková klidná jistota, že kdybych potřebovala, vím, co naleznu, když ji otevřu.

Jsou ale knihy, jejichž hřbety jsou němé. Nevyzařují nic. Jsou jako suché větvičky. Zaplňují své místo v knihovně, ale jsou už jen mrtvým materiálem. Někdy je přece jen otevřu a zalistuju. Nemusím je vyřadit z knihovny rovnou, dokonce to nemusím udělat hned, mohu si je ještě rok nechat. Nebo ne. Je představa nějaké nové knihy, kterou si budu moci koupit, jestliže tuto vyřadím, natolik lákavá, že mě přesvědčí?

Mám několik otázek, které mi pomáhají v rozhodování, když zaváhám. Měla bych chuť si tu knihu ještě jednou přečíst, nebo bych si raději četla nějakou novou? Pamatuju si z četby nějakou konkrétní moudrou myšlenku, vtipný příběh nebo hlubokou emoci? Nečetla jsem náhodou na stejné téma něco lepšího, hlubšího, výstižnějšího?

Vlastizrada, Sudety a poválečné uspořádání… Nemáte doma stříbrné lžičky po Němcích?

Onehdy mne v mém knihkupectví oslovil starší muž s nabídkou starší kvalitní křesťanské literatury. Trochu mi zatrnulo. Zeptala jsem se, jestli myslí nějaké brožurky z devadesátek? Pousmál se a řekl, že v podstatě ano. Neurazil se, což jsem ocenila. Rozpovídal se o několika titulech o obhajobě kreacionistických teorií. Zeptala jsem se, jestli si myslí, že to dnes ještě někoho zajímá. Zaváhal. Řekla jsem, že doba se změnila.

Dnes fakta nahrají stejnou roli jako tehdy, lidé uvažují jinak. Tehdy to mohlo být opravdu cenné a důležité, ale vyrostli jsme a jsme jinde, pravděpodobně v době postfaktické. Pokýval hlavou, jako by to býval stejně už věděl. Ano, z některých knih jsme už vyrostli. A já pořád věřím, že i prostřednictvím knih k nám mluví Bůh. Chci mít v knihovně vždycky místo na něco nového, protože On mluvit nepřestává.

Reklama

Další články z Proboha!

Apokryfy ukazují, že rané křesťanství mluvilo o genderu pestřeji, než si myslíme

Když se společnost rozpadne na osamělé jednotlivce. Proč je kultura autonomie destruktivní?

„Zatímco si vyprávíme příběhy o pokroku a ve školách se učíme hrdinské příběhy o zrušení nevolnictví v...

Má rakovinu a usmál se. Co řeším? Vždyť žiju a jsem zdravá

Šla jsem ráno do práce. No, šla. Spíš jsem se vlekla. Nějak se mi do ničeho nechtělo. Měla jsem špatnou...

Proč lidé opouštějí víru? Pochybnost bývá jen začátkem delšího příběhu

Odchod z církve nebo ztráta víry se někdy vysvětlují příliš jednoduše – jeden člověk prý narazil na problém...

Bůh není mikromanažer. Někdy po něm chceme odpověď na každý krok, říká Veronika Štěpánová

Veronika Štěpánová vyrůstala v nevěřící rodině a první křesťanské příběhy, které slyšela, byly plné snů,...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Život je moc krátký na to, abychom syslili mrtvé knihy. Umíte je vytřídit?

Zemřel jeden z největších válečných zločinců 20. století. Na svědomí měl šílený masakr ve Srebrenici

Ve vinici přistál stříbrný disk a „něco“ z něj vystoupilo. Záhada z Kōfu trvá už přes 50 let, i když začala jen vyprávěním dvou dětí

„Neví vůbec nic.“ Václav Neckář těžce nese smrt jediného syna, rodina už rozhodla o pohřbu

„Slezte z těch suchých větví!“ Jitka Schneiderová bez make-upu zuří nad stavem české krajiny

Strážníci odvezli veverku z dětského hřiště. Redakce má podezření, že tím přerušili mezinárodní leteckou operaci