4 min

Mjasiščev M-50 Bounder: Sovětský supersonický přízrak, který vystrašil USA

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Konec 50. let. Studená válka vrcholí, mezikontinentální rakety jsou v plenkách a strategické letectvo je páteří jaderného odstrašování. V této době vznikl jeden z nejambicióznějších projektů sovětského leteckého průmyslu, nadzvukový bombardér Mjasiščev M-50, jemuž NATO přidělilo kódové označení Bounder.

Mjasiščev M-50 Bounder: Sovětský supersonický přízrak, který vystrašil USA

Zdroj: Securitytech

Výzva jménem B-58 Hustler

Na počátku stál americký program. Koncem roku 1956 poprvé vzlétl Convair B-58 Hustler, nadzvukový bombardér schopný dosáhnout rychlosti Mach 2 ve výšce přes 19 000 metrů, navržený pro jaderné bombardování SSSR. Stávající sovětské protiletadlové systémy měly rázem omezené možnosti, jak tento bombardér zneškodnit.

V roce 1955 byla konstrukční kancelář V. M. Mjasiščeva OKB-23 pověřena vývojem bombardéru schopného dosahovat rychlosti Mach 2. Pod vedením hlavního konstruktéra Georgije Nazarova a ve spolupráci s Ústředním aerodynamickým institutem TsAGI bylo v aerodynamickém tunelu prověřeno velké množství konfigurací. Výsledkem byl projekt, který dostal označení M-50.

Vizuální podobnost M-50 s americkým B-58 Hustlerem nebyla náhodná. Oba stroje sdílely čtyřmotorovou koncepci a podobnou filozofii delta křídla. Sovětský konstrukční tým však M-50 pojal jako vlastní projekt, nikoli jako kopii amerického bombardéru.

Řešení na hranici tehdejších možností

M-50 měl dlouhý, štíhlý trup s velkým delta křídlem umístěným ve střední části. Veškeré palivo bylo uloženo v trupu a bylo možné jej přečerpávat mezi přední a zadní nádrží, aby se kompenzovaly změny vyvážení při přechodu do nadzvukové rychlosti a zpět.

Pohon zajišťovaly čtyři motory. Dva Dobrynin VD-7 bez přídavného spalování na vnějších pozicích a dva VD-7F s přídavným spalováním na vnitřních pozicích. Vnitřní dvojice motorů byla zavěšena pod křídlem, vnější dvojice na koncích křídel. Tento rozestup motorů byl aerodynamicky racionální, ale kladl mimořádné nároky na symetrii tahu a ovladatelnost při výpadku jednoho pohonného agregátu.

Pilot a kopilot seděli v tandemovém uspořádání. Stroj byl navržen pro operace ve velkých výškách, takže posádka musela nosit tlakové kombinézy pro případ dekomprese kabiny nebo katapultáže. Letoun byl vybaven katapultovacími sedadly vystřelujícími směrem dolů.

M-50 disponoval pokročilými prvky, jako byly automatický systém řízení letu a automatické vyvažování. Výzbroj měla zahrnovat nadzvukové řízené střely typu M-61 i jaderné a konvenční pumy.

Západní panika z letounu s jaderným pohonem

M-50 poprvé vzlétl 27. října 1959. Stroj však nikdy nedostal zamýšlené motory, byl nucen létat s náhradní pohonnou jednotkou a plánované rychlosti v praxi nedosáhl.

Zlomovým okamžikem z hlediska propagandy se stala letecká přehlídka v Tušinu v červenci 1961. Dne 9. července 1961 absolvoval M-50A svůj 19. a zároveň poslední let během přehlídky nad tušinským letištěm. Šlo o jediný veřejný výstup tohoto obra, který svým tvarem vyvolal okamžitý zájem NATO.

Zmatek na Západě podpořily i dezinformace. Článek v Aviation Week z roku 1958 mylně tvrdil, že Sověti testují jaderně poháněný bombardér, a fotografie M-50 byly s tímto tvrzením chybně spojovány. Ve skutečnosti šlo o klasický proudový stroj.

Varianta M-52

Souběžně s M-50 byla rozvíjena vylepšená varianta M-52 vybavená jinou pohonnou jednotkou (Zubec 16-17) a pomocným vodorovným stabilizátorem na vrcholu svislé ocasní plochy.

Letectvo odmítlo M-50 z důvodu nedostatečného doletu. Mjasiščev proto navrhl využít stroj jako technologický demonstrátor pro výrazně vylepšenou verzi M-52 určenou pro útoky řízenými střelami. Jenže ani M-52 se do vzduchu nikdy nedostal. Byl dokončen, ale letové zkoušky nikdy neproběhly.

Klíčový problém spočíval v motorech. Zamýšlené pohonné agregáty nedosahovaly požadovaného výkonu a spolehlivosti. Program se tak točil v kruhu, kdy bez dostatečně výkonných motorů nemohl stroj prokázat svůj potenciál a bez přesvědčivých výsledků nebyly přidělovány zdroje na dokončení motorizace.

Chruščov, rakety a zánik projektu

Osud M-50 a M-52 zpečetila politická rozhodnutí, nikoli technické selhání samotného draku. Sovětský vůdce Nikita Chruščov dospěl k přesvědčení, že budoucnost ofenzivních i defenzivních zbraní spočívá v mezikontinentálních balistických raketách (ICBM), nikoli ve strategických bombardérech. Projekty M-50 a M-52 byly zrušeny, OKB-23 uzavřena a její personál přesunut do programů ICBM.

Šlo o rozhodnutí, které zasáhlo celý sovětský průmysl těžkého letectví. Mjasiščevova konstrukční kancelář byla jednou z obětí Chruščovova přesvědčení, že éra raket učinila pilotované bombardéry zastaralými. Ironií osudu bylo, že podobnou katarzí procházely ve stejné době i Spojené státy, kde program B-70 Valkyrie sdílel mnohé z problémů M-50 a rovněž se nedostal do sériové výroby.

M-50A a téměř dokončený M-52 skončily zaparkované na letišti Ramenskoje v Žukovském poblíž Moskvy. V roce 1968 byl M-50A přemístěn do Ústředního muzea letectva v Moninu, kde je dodnes vystaven. M-52 byl v 70. letech sešrotován.

Zdroj: Old Machine Press, Plane Historia, Fastest Planes
Autor/Licence fotografie: M-50, Clemens Vasters, Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Reklama

Další články z Securitytech

Tento článek byl publikován ze zdrojů Securitytech

Web se zaměřuje na témata spojená s bezpečností, moderní technikou a obrannými technologiemi. Čtenáři zde najdou články o vojenské výzbroji, bezpečnostních systémech, kyberbezpečnosti i technologických inovacích, které ovlivňují současný svět.Obsah propojuje technické informace s vysvětlením...

Mjasiščev M-50 Bounder: Sovětský supersonický přízrak, který vystrašil USA

Ponížení pro Putina. Místo velkolepé přehlídky si musel vystačit s plakátem ponorky

Zjišťovali jsme, kolik bere kurýr, který na kole po Praze rozváží jídlo. Částka nás ohromila

Proč měl Petr Pavel fotografickou akreditaci na formuli 1? Vysvětlení je překvapivě jednoduché

Pikantní minulost Ivany Gottové: Ještě než poznala Karla, okouzlila hollywoodskou hvězdu

Turistika bez davů a front. Česká krajina je plná skrytých pokladů