3 min

Citoslovce nejsou problémem: Ten problém je, jak je používáte vy

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Hm. Wow! Aha? Krátká slova, která prý „nic neznamenají“. Přesto by bez nich běžná konverzace zněla nepřirozeně, stroze a odtažitě. Protože když někdo vypráví příběh a my jenom mlčíme, působí to zvláštně – jako by dialogu chyběl život. Citoslovce jsou nepatrné zvuky, které však v řeči dělají víc, než si uvědomujeme: nejenže vyplňují ticho, ale také potvrzují, že nasloucháme, vyjadřujeme zájem, překvapení, rozpaky či empatii.

Citoslovce nejsou problémem: Ten problém je, jak je používáte vy

Zdroj: iStockphoto

Dlouho byla tato slůvka považována za jakési nespisovné výplně, které do seriózního projevu nepatří. Jenže moderní lingvistika ukazuje pravý opak. Citoslovce nejsou zbytečností, ale základními kameny dorozumění. Jsou to výrazy, které nám pomáhají řídit debaty a udržují spojení mezi mluvčím a posluchačem. Také nám umožňují reagovat bez složitých vět. A někdy právě takováto nepatrná reakce rozhodne, jak se rozhovor bude dál rozvíjet.

Bez „hm“ by to nešlo

V běžné mluvě tvoří citoslovce až desetinu celé promluvy. A nejde přitom o žádné náhodné zvuky – každé „hm“, „jo“ nebo „aha“ má svůj daný význam.

„Hm“ často značí, že mluvčí přemýšlí, „aha“ dává najevo pochopení a „ne“ může sloužit k navázání nebo naopak ukončení řeči. Funkce citoslovcí jsou jednoduše přesné a univerzální: snad v každém jazyce na světě najdeme ekvivalenty těchto krátkých neutrálních slabik, které udržují kontakt mezi lidmi.

Citoslovce také ukazují, jak funguje vzájemné porozumění. Když vyprávíme a posluchač reaguje i jen pouhým „hm, hm“, pokračujeme dál. Jakmile se ale odmlčí, znejistíme. Chybějící reakce může rozhovor zbrzdit, stejně jako špatně zvolený tón může působit odmítavě.

V psané komunikaci se jejich funkce dá nahradit emoji – taková malá vizuální náhrada za „aha“, „jé“ nebo třeba „fuj“. I to ovšem naznačuje, že jsme na druhé straně stále přítomní a věnujeme se našemu rozhovoru.

Citoslovce však nejsou jenom o emocích. Umožňují střídání mluvčích, plynulý dialog, ale i vzájemné porozumění – pomáhají vycítit, jak druhý člověk své slova skutečně myslí. Když někdo řekne „aha“, může to být výrazem pochopení, ale také zpochybnění. A mnohé dialogy se lámou právě v takových nenápadných rozdílech.

Citoslovce nepatří jen do komiksů, ale i do mluveného rozhovoru

━━ Citoslovce nepatří jen do komiksů, ale i do mluveného rozhovoru (Zdroj: NoraVector / iStockphoto)

Umělá inteligence a lidské „hm“

Právě proto mají s citoslovci největší problém technologie. Stroje se sice naučily překládat, tvořit texty i napodobovat emoce, avšak nuance lidského „hm“ zůstávají mimo jejich dosah. Zatímco člověk citoslovce používá intuitivně a podle nálady konverzace, algoritmus se řídí předem danými vzory. Proto působí generované dialogy, byť zdánlivě přirozené, nakonec jaksi ploše a neuvěřitelně.

V lidské řeči se totiž každé citoslovce váže k situaci, tónu hlasu a vztahu mezi mluvčími. „Wow!“ může být obdivné, ironické i podrážděné – záleží na okolí. Když totéž napíše stroj, chybí mu kontext, který dává slovům duši.

Stejně tak se neustále mění i samotná podoba citoslovcí: vznikají nové a jiné zanikají, v internetové komunikaci se dnes navíc prolínají s grafikou, gify či zvuky.

Tyto neohybné slovní druhy jsou tedy důkazem toho, že jazyk není jen neměnný systém pravidel, ale naopak se neustále vyvíjí. Je to nejrychlejší způsob, jak dát najevo své pocity, vyjádřit postoj nebo potvrdit porozumění – a to ještě dřív, než mozek vůbec stihne zformulovat větu. A zatímco stroje ještě hledají, jak tyto výrazy napodobit, lidé je používají odjakživa – přirozeně a naprosto bez přemýšlení.

Slabiky, které dávají řeči smysl

Kdybychom z konverzace vymazali všechna „hm“, „jo“, „no“ nebo „aha“, ztratila by rytmus i přirozenost. Zní to možná jako zanedbatelnost, ale právě tyto detaily odlišují skutečný dialog od strohého sdělení.

Možná proto bychom měli těmto „bezvýznamným“ slovům věnovat více pozornosti. Naučit se naslouchat nejen tomu, co lidé říkají, ale i jak reagují. Protože v každém „hm“, „aha“ nebo „no jo“ se skrývá mnohem víc lidskosti, než by se na první pohled mohlo zdát.

Zdroje článku: www.scientificamerican.com, www.sciencefriday.com, www.masterclass.com, www.storicko.cz

Reklama

Další články z Storicko.cz

Hodiny leží a kvasí ve střevech. Jedna z nejoblíbenějších polských polévek

Smrt má jeden společný moment. Tohle lidé vnímají naposledy

Jak se cítí a co prožívá člověk, který se ocitl na prahu smrti? To je otázka, která trápí vědce, lékaře,...

Češi ho mají zahrabaný v šuplíku: Teď tenhle starý přístroj trumfne i luxusní kávovary

V posledních letech kávovary patří k velmi oblíbeným spotřebičům. Má je čím dál více domácností. Na druhou...

První minuta po probuzení vypovídá o vašem charakteru víc než se zdá. Zjistěte, jak na tom jste právě vy

Možná si myslíte, že ranní rutina je jen nutné zlo před tím, než se dostanete ke kávě. Ale psychologové...

Maják místo trojúhelníku: Ve Španělsku za to padají tučné pokuty

Pravidla pro silniční provoz se průběžně mění a řidiči musí být ostražití ohledně toho, co se v zákonech...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Storicko.cz

Storicko.cz je magazín zaměřený na poutavé články ze světa skutečných příběhů, inspirativních osobností i zajímavých událostí. Najdete tu směs životních osudů, kuriozit a historických momentů, které dokáží čtenáře vtáhnout a nabídnout nový pohled na svět kolem nás. Texty jsou psané tak, aby...

Citoslovce nejsou problémem: Ten problém je, jak je používáte vy

„Pořád jen přestávky na kávu.“ Ukrajince šokovalo cvičení NATO, vynesli tvrdý verdikt

Karina z Extrémních proměn přišla o 57 kilo i nevěrného manžela. Dnes září po boku nového muže

Řehka půjde do volebního boje v Plzni. Podpoří ho zřejmě nečekaný subjekt

Česká posádka málem uhořela na Rallye Polska. Oba závodníci zamířili do nemocnice

Hororoví padouši nejsou psychiatrická učebnice. Jak horory zaměnily duševní nemoc za zlo