2 min

Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Kdysi dávno, v krajině, kde se ráno rodilo z rosy a večer se ukládalo do dlaní větru, stála zahrada. Nebyla to ledajaká zahrada – rostly v ní květiny, které zpívaly, když se jich dotkl paprsek slunce, a šeptaly, když se přehnala bouřka.

Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

Zdroj: Pohádky bez konce - Čeština

Pro poslech audio článku se přihlaste.

Uprostřed té zahrady rostla čajová růže. Jemná, bledě růžová, vonící po teplém medu a čaji s kapkou citronu. Ale byla zakletá. Každé ráno se rozvíjela do květu, a každou noc, když padla tma, se proměnila v dívku.

Jmenovala se Tea. Měla vlasy barvy ranního světla a oči, v nichž se odrážely hvězdy, které ještě nestihly zmizet. Byla dobrá, ale smutná – neboť kouzlo, které ji poutalo, mohlo zlomit jen ten, kdo jí přinese peřinu ušitou z červánků.

Jenže kde ji vzít?

Jednoho dne tudy procházel mladý tulák jménem Elias, který nosil kapsy plné drobných kamínků a příběhů. Všude, kam přišel, vyprávěl lidem sny, které si sami netroufli snít. Když spatřil dívku, která se při západu slunce pomalu měnila v květ, pochopil, že jeho cesta má najednou cíl.

„Kdo tě to zaklel?“ zeptal se tiše. „Samota,“ odpověděla. „A možná i zapomenutí. Všichni chtěli trhat květy, ale nikdo se nezajímal, co cítí růže, když zůstane bez listu.“ Elias se usmál. „Pak ti přinesu červánky – peřinu, která tě zahřeje, i když svět zapomene.“

Cestoval dlouho. Vylezl až na nejvyšší vrchol Hory ticha, kde červánky usínaly na obloze. Tam se setkal s vílou Svítánkou, která každý den roztírala barvy nového rána po nebi. „Potřebuji z červánků ušít peřinu,“ prosil ji.
„To není tak snadné,“ odpověděla. „Červánky se dotknou jen těch, kdo nikdy nelžou, ani sobě.“

Elias sklopil hlavu. „Lhal jsem někdy? Možná, když jsem tvrdil, že už nikdy nebudu doufat.“ Svítánka se usmála a dotkla se jeho srdce. „Právě proto si ji zasloužíš.“

Z pramenů oblohy spustila nitky světla – růžové, zlaté a stříbrné – a Elias ušil peřinu z červánků, lehkou jako dech první písně ptáků.

Když ji přinesl zpátky do zahrady, čajová růže už se chystala zavřít okvětní plátky do spánku. Elias ji zabalil do peřiny a řekl: „Ať tě teď zahřeje všechno, co je mezi dnem a nocí – to, co bývá nejkrásnější a nejkřehčí.“

V tu chvíli se kolem nich rozlila záře. Červánky se vlnily po zahradě, rosa se proměnila v perly a zpěv květin zněl jako sbor nebes. Tea otevřela oči – a už se neměnila v růži. Stala se člověkem, ale v jejím dechu navždy zůstala vůně čaje a světla.

Od té doby se o ní vypráví, že kdo v noci přivoní k čajové růži, může zaslechnout jemný šepot: „Nikdy se neboj doufat. I z nejjemnějších červánků se dá ušít peřina, co zahřeje tvé srdce.“

A když někde po světě zůstane zapomenutá duše, víla Svítánka jí prý zabalí sen do malé, neviditelné peřiny z ranního světla – jen aby se jí zdál o trochu krásnější sen.

🌅 Konec? Možná. Anebo jen začátek dalšího červánkového povídání…

👽 Přečtěte si i další Pohádku o mimozemšťanovi Tilu, který spadl z hvězd na Zem

Reklama

Další články z Pohádky bez konce

Pohádka o čarodějnickém učni Vendelínovi, kterému se každé kouzlo změnilo v polévku

Pohádka o princezně Lojzičce, která neuměla šeptat, a proto probudila spící horu

Za třemi zelenými kopci a jedním modrým jezerem stálo království Tichomíř.

Pohádka o pošťáckém šnekovi Kryšpínovi, který vždycky dorazil pozdě, ale přinesl dopisy ve správnou chvíli

V městečku Kapradín, kde se domy krčily mezi zelenými kopci a každé ráno vonělo po mokré trávě, žil pošťák...

Pohádka o kocourkovi Miloušovi a kouzelném klubíčku, které se kutálelo tam, kde někdo ztratil cestu

V městečku Nitkovice, kde se na každém druhém okně sušily krajky a na každé třetí židli leželo nějaké...

Pohádka o baletce Evelínce, která bydlela na víčku hrací skříňky, a kouzelném zvonku, jenž rozezněl i to, co už skoro umlklo

V jedné úzké uličce starého města, kde dlažba bývala po ránu lesklá rosou a večer se v oknech usazovalo...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pohádky bez konce

Web nabízí pestrou sbírku pohádek plnou fantazie, kouzelných bytostí, dobrodružství i laskavého humoru. Čtenáři zde najdou klasicky laděné příběhy i modernější pohádky, které baví, poučí a inspirují. Texty jsou psané čtivě a srozumitelně, takže potěší děti, které pohádky poslouchají nebo čtou...

Pohádka o zakleté čajové růži a kouzelné peřině z červánků

Tohle začíná být vážné. Putin chce eskalovat válku, mluví se o jaderných zbraních

Režisér Strach rozpoutal boj o Anděla Páně. Teď je první, kdo má platit

Pejsek a robotická letuška. Nový film Ridleyho Scotta je esencí tvůrčí bezradnosti

Hrom nekončí na obloze. Vědci zjistili, že bouřky mohou „rentgenovat“ zem pod našima nohama

Čtyři a půl miliardy od Tykače jsou moje. Odsouzený uhlobaron Koláček chystá útok