Evropská komise chce podpořit evropský průmysl tím, že ve veřejných zakázkách zvýhodní výrobky z EU. Návrh pravidel „Made in EU“ čeští europoslanci, stát i výrobci vítají. Zároveň ale varují před příliš přísnými podmínkami, které by evropský průmysl nemusel zvládnout splnit.
Článek původně vyšel v magazínu Český autoprůmysl.
Evropská komise letos v březnu představila návrh aktu o průmyslovém akcelerátoru (Industrial Accelerator Act, IAA). Jeho hlavní ambicí je zvrátit trend stagnace evropského průmyslu. Jeho podíl na unijním HDP mezi lety 2000 a 2024 klesl ze 17,4 % na 14,3 %. IAA stanovuje cíl tento podíl do roku 2035 zvýšit na 20 %.
Komise chce evropský průmysl podpořit především vyšší poptávkou veřejného sektoru po čistých technologiích vyrobených v EU. Tento přístup vychází mimo jiné z Draghiho zprávy o konkurenceschopnosti Evropy.
Firmy ucházející se o veřejné zakázky nebo podporu podle IAA budou muset splňovat požadavky na unijní původ či nízkou uhlíkovou stopu výrobků. Tato pravidla, označovaná jako „Made in EU“, se budou vztahovat na vybraná strategická odvětví, mezi která patří i automobilový průmysl.
Ten bude při plnění hlavního cíle IAA hrát významnou roli. Evropské automobilky se již nyní na unijním HDP podílejí 7 %. Podobně jako zbytek evropského průmyslu však procházejí testem konkurenceschopnosti.
Mluvčí českého výrobce automobilů Škoda Auto Martin Vejdělek současné výzvy přičítá intenzivnímu globálnímu konkurenčnímu tlaku a vysokým nákladům na energie, výrobu a plnění regulací. „Poptávka v Evropě zároveň výrazně zaostává za úrovní z období před covidovou krizí, ročně se prodá o 3 miliony vozidel méně ve srovnání s rokem 2019,“ řekl redakci.
Čínské automobilky do deseti let zřejmě výrazně zvýší objem výroby aut přímo v Evropě. Zásahnout však mohou připravované požadavky na unijní původ vozidel.
Jak má vypadat „evropský vůz“
Požadavky na unijní původ čistých technologií mají podle Komise posílit domácí průmysl tváří v tvář „neférové globální soutěži“. Mají také bránit „rostoucím závislostem na neunijních dodavatelích ve strategických sektorech“.
Problém závislosti se automobilového průmyslu týká především v oblasti elektromobility. Podle Komise je méně než 50 % hodnoty elektroaut tvořeno obsahem vyrobeným v EU. U aut se spalovacím motorem tento podíl bývá vyšší než 80 %.
A jak by měl podle návrhu Evropské komise vypadat „evropský vůz“? Pravidla by se týkala vozů pořizovaných v rámci veřejných zakázek a některých forem veřejné podpory. Vůz by musel být finálně smontován v EU a nejméně 70 % hodnoty jeho komponentů, s výjimkou baterie, by muselo pocházet z Unie. Trakční baterie by pak musela obsahovat alespoň tři hlavní komponenty – včetně článků – unijního původu.
Zhruba tři roky po vstupu nařízení v účinnost, tedy kolem roku 2030, mají pravidla přitvrdit. Baterie by pak musela mít nejméně pět hlavních komponentů unijního původu, včetně článků, katodového materiálu a systému řízení baterie. Z EU by zároveň muselo pocházet nejméně 50 % hodnoty komponentů elektrického pohonu a nejméně 50 % hodnoty hlavních elektronických systémů.
Třetí země mohou vstoupit do hry
Návrh počítá také s požadavky na použité materiály. Nejméně čtvrtina použité oceli by měla být nízkouhlíková. A 25 % použitého hliníku by mělo být zároveň nízkouhlíkového a unijního původu.
Řada klíčových detailů ale v návrhu zatím chybí a doladí je teprve prováděcí akty a vyjednávání členských států. Otevřený zůstává i okruh „důvěryhodných partnerů“. Za unijní původ se má počítat i obsah ze zemí, které mají s EU dohodu o volném obchodu či celní unii. Komise ale bude moci některé z nich vyloučit a konkrétní seznam zatím jasný není.
IAA také stanovuje podmínky pro významné zahraniční investice směřující do strategických sektorů. Jde o investice přesahující 100 milionů eur (2,4 miliardy korun), pokud pocházejí ze třetí země, která v daném odvětví kontroluje více než 40 % světové výrobní kapacity. V praxi tak režim míří především na čínské investory. Takové investice, ať už by šlo o převzetí evropské firmy, nebo výstavbu nového závodu, by předem musel schválit národní úřad. Bez jeho souhlasu by je nebylo možné uskutečnit.
„Made in EU“ jako jablko sváru
Navrhované požadavky „Made in EU“ vyvolaly v průmyslu i evropských institucích živou debatu.
Podle europoslance Luďka Niedermayera (TOP 09) z lidovecké frakce EPP může IAA strategickým průmyslovým odvětvím EU významně pomoci. Hledání přesného nastavení pravidel „Made in EU“ však podle něj bude nejsložitějším tématem.
V tomto ohledu rozlišuje tři kategorie firem. První tvoří podniky, které se již nyní soustředí na maximální podíl domácích dodávek pro své výrobky. Druhá skupina stojí někde uprostřed. Usiluje především o optimalizaci výroby a nechce být znevýhodněna v případě, že část dodávek nakupuje mimo EU. Poslední kategorie chce výhody globalizace využívat naplno a jakékoli obchodní bariéry jí překážejí.
Škoda Auto se podle Vejdělka staví spíše k podporovatelům strategie „Made in Europe“. Pro evropský automobilový průmysl podle něj může být důležitou oporou a představovat šanci, jak posílit výrobu v EU a nabídku udržet dostupnou pro zákazníky. Říká však, že nastavení pravidel bude rozhodující.
„Musí odpovídat realitě evropské výroby, kde se hodnota vozidla netvoří jen při finální montáži, ale také ve výzkumu a vývoji, při výrobě klíčových komponentů, v logistice a síti evropských dodavatelů. Podpora by měla vyrovnat vyšší náklady spojené s výrobou v Evropě a motivovat firmy, aby zde udržely co největší část hodnotového řetězce,“ dodal.
Europoslanec Ondřej Krutílek (ODS) z konzervativní frakce ECR cíle IAA podporuje. Pravidla „Made in EU“ však vnímá jako riziková – podle něj by automobilkám mohla zvýšit náklady a zkomplikovat přístup ke globálním dodavatelským řetězcům, pokud budou nastavena příliš rigidně. „Automobilový průmysl je přitom ze své podstaty mezinárodní a jeho konkurenceschopnost stojí mimo jiné na možnosti efektivně kombinovat evropskou výrobu s komponenty a technologiemi z celého světa,“ sdělil redakci.
Akt o průmyslovém akcelerátoru má oživit evropský průmysl, země EU se ale neshodují na jeho klíčovém prvku. V Bruselu se zároveň odehrává ostrá debata o bezplatných povolenkách.
Kde mohou náklady narůst
Kde konkrétně by se výroba mohla prodražit, ukazuje pohled do dodavatelského řetězce. Největší slabinou je baterie. Evropská výroba článků se teprve rozjíždí a snaží se dohnat náskok asijských výrobců. Podobně je na tom katodový materiál a kritické suroviny jako lithium, grafit či kobalt, jejichž zpracování dnes z velké části ovládá Čína.
Právě na kapacitu unijního bateriového průmyslu, která teprve postupně roste, poukazuje i Vejdělek ze Škoda Auto. Loni v prosinci v rámci tzv. automobilového balíčku Komise představila také Battery Booster – nástroj na podporu evropské výroby baterií, na který vyčlenila 1,8 miliardy eur. Iniciativa však nevzbudila velká očekávání. Podle Jana Hájka, mluvčího Stálého zastoupení ČR při EU, nezodpovězené otázky týkající se kapacity evropského bateriového průmyslu přetrvávají nadále a Česko se jim chce na úrovni Rady EU věnovat.
Dražší mohou být i ocel a hliník. „Zelené“ nízkouhlíkové oceli je zatím nedostatek a nese cenovou prémii – navíc od 1. července 2026 platí zpřísněná unijní ochranná opatření, která snižují bezcelní dovozní kvóty zhruba o 47 % a zdvojnásobují clo nad kvótu na 50 %, což tlačí ceny oceli v EU nahoru. U hliníku je podmínka ještě přísnější než u oceli, protože musí být nízkouhlíkový i unijního původu.
Přísné podmínky mohou Evropu dostat do pasti
Riziko růstu nákladů dokládají i odhady samotného odvětví. Podle studie, kterou si u poradenské firmy Roland Berger nechalo zpracovat evropské sdružení automobilových dodavatelů CLEPA, existuje mezi výrobou v Evropě a nejlevnějšími globálními alternativami nákladový rozdíl 15 až 35 %. Nejzranitelnější je přitom elektronika – senzory pro asistenční systémy, výpočetní jednotky a čipy – a část elektrického pohonu, kde je evropská nabídka nejslabší.
Europoslankyně Jana Nagyová (ANO) z krajně pravicové frakce Patriotů pro Evropu míní, že závislost na asijských dodavatelích strategických komponentů nelze odstranit administrativním rozhodnutím. „Pokud nastavíme příliš vysoké požadavky na evropský obsah dříve, než bude evropský průmysl schopen potřebné komponenty dodat, budeme v pasti,“ řekla redakci.
Problémy by podle ní mohly nastat například v případě dodávek autobusů. „Dopravci a objednatelé veřejné dopravy musí obnovovat vozové parky v pevných termínech, aby plnili smlouvy o veřejné službě, emisní požadavky i standardy kvality pro cestující. Pokud by podmínky ‚Made in EU‘ příliš zúžily okruh způsobilých vozidel, hrozí vyšší pořizovací ceny, delší dodací lhůty a v krajním případě i odklad obnovy autobusů,“ vysvětluje.
Zjednodušení, nebo další papírování?
Další debata se vede o tom, zda průmyslový akcelerátor přinese zjednodušení, nebo spíše další administrativní zátěž pro firmy.
Na jedné straně má významně urychlit povolování nových průmyslových areálů. Členské státy budou mít za úkol vymezit průmyslové akcelerační zóny, ve kterých by povolovací řízení probíhala zrychleným způsobem. Přispět by měla i digitalizace žádostí a jejich sjednocení. Developeři by tak pro každý projekt podávali jedinou žádost.
Na druhé straně ale zaznívá kritika, že návrh představený Komisí je příliš komplexní. Jak redakci potvrdil Hájek, členské státy o tomto tématu v rámci Rady EU velmi živě diskutují. Irské předsednictví přitom usiluje o zpřehlednění a zjednodušení textu, což Česko podle Hájka podporuje.
Proti složitosti návrhu se vymezil i Krutílek. „Pokud budeme průmysl zatěžovat dalšími pravidly, zatímco energie a další vstupy zůstávají drahé a regulace stále složitější, žádná preference evropské výroby nás sama o sobě nezachrání,“ řekl.
Evropská komise představila Industrial Accelerator Act – návrh zákona, který má do roku 2035 zvýšit podíl průmyslu na evropském HDP ze současných 14 na 20 procent. Ambiciózní plán na oživení evropské výroby ale okamžitě vyvolal spory.
IAA a konec spalovacích motorů
K nejasnostem kolem definic se vrací i Nagyová. „Typickým příkladem je pojem ‚zelená ocel‘. Pro podnik, který má rozhodovat o miliardových investicích na mnoho let dopředu, jsou přitom právě tyto detaily zásadní,“ poukázala.
Že se v debatě skloňuje právě ocel, není náhoda. IAA se totiž protíná s revizí emisních cílů pro auta, kterou Komise představila loni v prosinci jako součást téhož automobilového balíčku.
Původní stoprocentní snížení výfukových emisí u nových aut od roku 2035 – fakticky konec prodeje spalovacích motorů – se má zmírnit na 90 %. Zbývajících deset procent budou moci automobilky vykompenzovat právě nízkouhlíkovou („zelenou“) ocelí vyrobenou v EU (až sedm procentních bodů) a e-palivy či biopalivy (nejvýše tři body). To umožní prodávat hybridy i po roce 2034.
Háček je v tom, že samotný automobilový balíček nechává klíčové definice otevřené. Co přesně je „zelená ocel“ a kdy auto splní podmínku „Made in EU“, mají teprve doplnit prováděcí akty a právě IAA.
Průmyslový akcelerátor tak bude spoluurčovat, která auta se kvalifikují pro veřejné zakázky, veřejnou podporu i emisní bonusy. Proto výrobci i stát tlačí na to, aby definice byly na stole dříve, než začnou závazné cíle platit.
Kdy bude jasno
IAA teprve vstoupil do legislativního procesu. V Evropském parlamentu ho společně projednávají výbory pro průmysl, vnitřní trh a obchod a Rada EU teprve formuluje svou pozici.
Evropská rada vyzvala k dohodě do konce roku 2026. Většina analytiků však přijetí nečeká dříve než v roce 2027 – mimo jiné kvůli sporu, zda „Made in EU“ vykládat striktně, nebo volněji jako „Made with EU“ včetně důvěryhodných partnerů.
I kdyby zákon prošel rychle, jeho hlavní pravidla pro veřejné zakázky mají platit až pro řízení zahájená od roku 2029. Definitivní podobu tak rozhodne až vyjednávání mezi institucemi.