8 min

Asexuálka Klára: Byla jsem přesvědčená, že zůstanu navždy sama

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Jaká byla její cesta, co jí pomohlo k sebepřijetí i jak se žije s asexuální orientací?

Asexuálka Klára: Byla jsem přesvědčená, že zůstanu navždy sama

Zdroj: Qult.cz

Sedmadvacetiletá Klára Nováková je úspěšná knižní influencerka, dabérka, moderátorka a rozhlasová dramaturgyně. V dubnu jí vyšla na Radiu Wave čtyřdílná autorská podcastová série Asexualita zkoumající život bez sexuální přitažlivosti. Podle řady studií mohou tvořit asexuální lidé až několik procent populace, na rozdíl od stejnopohlavní a bisexuální orientace však není asexualita ještě dostatečně prozkoumána. S nápadem dát jí větší prostor přišla sama Klára, které trvalo několik let, než svou asexualitu přijala. V našem rozhovoru se podělila o svůj příběh, cestu k sebepřijetí i o to, jak asexuální orientace ovlivňuje každodenní život.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že jste asexuální?

O asexualitě mi poprvé řekla moje ségra, dvojče, asi v devatenácti letech; byla jsem za to na ni naštvaná. Měla za sebou už první dlouhodobý vztah, zatímco já jsem ještě s nikým nechodila a hodně mě to trápilo. Často jsem se jí svěřovala, že nevím, co dělám špatně, a ona mě poslouchala. Měla načtených spoustu knih o queer tématice, a proto mi řekla, že bych mohla být asexuální. Jenže já si tehdy myslela, že jsem frigidní, budu žít v celibátu a tak dále, což jsou nejznámější mýty kolem asexuality.

Tehdy jsem si řekla, že dokud nebudu mít zkušenosti, nebudu to vědět jistě. Úplně poprvé jsem si to uvědomila, když jsem měla první vztahy. Ti kluci mě třeba chtěli držet za ruku, ale já to tak vůbec necítila. Když jsem si v pětadvaceti přečetla knížku Bez lásky od Alice Oseman, bylo to jako číst svůj vlastní příběh.

Z podcastu je patrné, že vaše sebepřijetí nebylo úplně snadné. Jak dlouho vám trvalo srovnat se sama se sebou?

Trvalo to dlouho a přicházelo to ve vlnách. Když už jsem přišla na to, o čem teda asexualita je, zarazilo mě, že klukům, se kterými budu randit, budu muset vysvětlit, že necítím sexuální přitažlivost a že to bude zřejmě velký problém. Myslela jsem si, že zůstanu asi navždycky sama, protože mě nakonec všichni odmítnou. Říkala jsem si, že asi nejsem celistvý člověk, protože mi něco zásadního chybí.

Jak na sobě dokážou lidi poznat, že jsou skutečně asexuální?

Asexualita je spektrum a u každého se projevuje jinak. Já osobně jsem nikdy necítila chtíč. Nikdy mě nenapadlo koukat se třeba na porno, sebeuspokojovat se, a když byla sexualita v knize nebo ve filmu, nic to se mnou nedělalo, spíš jsem to naopak přeskakovala a nic přitom necítila. Můj kluk mi přijde atraktivní, protože ho důvěrně znám a po vizuální stránce je hezký, ale není v tom sexuální touha. Asexuálního člověka chtíč přirozeně nezajímá, což se pak projevuje v partnerských vztazích. Člověk na to prostě často přijde až ve vztahu.

Asexualita je sexuální orientace, ale mluvit se o ní začalo až v roce 2001. Tato orientace je součástí LGBTQ+ spektra a vyznačuje se tím, že člověk nezažívá sexuální přitažlivost k druhým lidem, nebo ji vnímá pouze minimálně.

První tři slova, která vás napadnou, když se řekne asexualita.

Klára: Osamělost, nepochopení, volnost.

Ve vztahu jsou pro mě důležité bezpečí, důvěra a komunikace

Kolikrát vám protějšek řekl, že vaši asexualitu nezvládne?

Když jsem začala randit, říkala jsem těm klukům, že fyzický kontakt mě moc neláká a musí na mě pomalu. To se ne vždycky podařilo, i když jsem se snažila o otevřenou komunikaci. Jakmile na mě pospíchali, věděla jsem, že se uzavřu a bude konec. Stalo se mi to několikrát. Chápu, že pro spoustu lidí je sexuální přitažlivost velká část života, ale pro mě prostě není důležitá a je těžké najít si k sobě někoho kompatibilního a chápavého.

Se současným přítelem jsem hodně řešila, kdy je správný čas mu říct, že jsem asexuální. Když jsem se s ním začala cítit bezpečně a věděla jsem, že můžeme pokračovat, svěřila jsem se mu a popsala mu celou anabázi. Čekala jsem, že mě odmítne, nebo řekne, že na to nemá. On ale odpověděl, že to chce zkusit, protože mě má rád. Nečekala jsem to.

Najít si k sobě někoho, kdo zcela pochopí asexualitu, je podle vás i vašich respondentů a respondentek z podcastu skoro nemožné. Intimita pro asexuály má totiž úplně jinou podobu. Je pro vás jako asexuálku pocit bezpečí jedna z těch nejdůležitějších věcí?

Určitě. Pocit bezpečí, důvěra a komunikace jsou pro mě nejdůležitější. Asexuální člověk odkrývá to nejintimnější, co v sobě má, a potřebuje vědět, že toho ten druhý nezneužije. Já musím cítit, že danému člověku opravdu věřím, že na mě nebude něco zkoušet a neublíží mi. U všech svých vztahů, i těch přátelských, potřebuju dlouhý čas na vybudování důvěry, protože jsem se v minulosti mnohokrát spálila. Asexuálové podle mě často musí vědět, že protějšek si nebude myslet, že je může změnit. Heterosexuální člověk ve vztahu s asexuálem nemá zapomínat na své potřeby, to rozhodně ne, ale musí vědět, že musí postupovat jinak a obezřetně.

^{Foto: Hana Grohová, Radio Wave}

Jedna z vašich respondentek se v podcastu svěřuje s tím, že měla obavy, jestli jako asexuálka někdy bude moci mít „normální“ vztah. Měla jste je také?

Ano. Říkala jsem si, že i když třeba budu mít pár měsíců nějaký vztah, nakonec určitě ztroskotá. Začala jsem se se samotou smiřovat, ale zároveň mi z toho bylo smutno, protože po vztahu jsem toužila. Asexualita mi do něj ale nezapadala. Říkala jsem si, že jsem prostě nahraná a nikdy mě už nikdo nebude chtít. Byla jsem přesvědčená, že zůstanu sama.

Intimita je pro mě usnout vedle přítele a ráno se vedle něj zase probudit

Co vás přitáhlo k vašemu současnému příteli?

Pocit klidu a bezpečí. Říkala jsem mu, že nevím, jak může náš vztah do budoucna fungovat, že s tím nemám zkušenosti. Vždycky se mě ale ptal, jestli mi třeba může dát pusu nebo mě chytnout za ruku; postupoval pomalu a s respektem. Ne všichni partneři by na to podle mě přistoupili, ale z něj jsem cítila a viděla jsem na něm, že mu na mě opravdu hodně záleží a chce, abych se cítila dobře a šťastná a že mám právo na lásku stejně jako jiní. Kouzlo našeho vztahu je v tom, že stojí na důvěře a lásce, a má tak mnohem pevnější základy.

Partnerská intimita má pro asexuální lidi často úplně jinou podobu. Jakou má pro vás?

Pro mě je intimita to, že ležím s přítelem v posteli, usnu vedle něj a ráno se tam zase probudím. To jsem si vždycky přála. Svému příteli můžu říct cokoliv a vždycky tu pro mě bude. Můj život je hodně rozlítaný, neměla jsem nikdy předtím klidné ukotvení, s ním ho ale mám. Vím, že vedle něj zvládnu cokoliv. A vlastně jsem ráda, že jsem byla tak dlouho sama, protože jsem se naučila postarat se sama o sebe, všechno si zařídit a být nezávislá, což je důležité. Ale zároveň je příjemné mít vedle sebe někoho, o koho se můžete opřít.

Na hejty se nebojím odpovídat

Kdy jste si řekla, že byste chtěla dostat téma asexuality mezi širší veřejnost?

O asexualitě se toho moc neví. Jakmile jsem se sama se sebou srovnala, věděla jsem, že jako vystudovaná novinářka chci tohle téma dostat k veřejnosti. Sama jsem věděla, jak těžké bylo získat informace o asexualitě a neznala jsem nikoho, kdo by se cítil stejně. Smířit se s tím bylo nejen velmi bolestivé, ale také hodně osamělé. Hledala jsem obsah, který by se asexuality týkal, třeba nějaké postavy ve filmu, seriálu nebo v knihách. Ty sice existují, ale pořád jde o téma, o kterém se prostě ví málo. A zároveň sami asexuálové o svých prožitcích a dojmech spíše nemluví. Když jsem v rámci Ace pikniku Prague Pride nějaké poznala, byla úleva vědět, že nejsem sama. Nechtěla jsem si nechávat téma asexuality jen pro sebe. A nebudu lhát, trochu jsem se bála, že budu terčem nenávisti, ale pořád převažoval pocit, že chci pomoct druhým i sama sobě.

Návrh podcastové minisérie jsem měla, ale trvalo měsíce, než se projekt podařilo prosadit. Pak bylo složité najít respondenty. O asexualitě jako sexuální orientaci se moc nemluví, a když už někoho najdete, musíte jej přimět mluvit o něčem tak intimním a křehkém do mikrofonu s tím, že to uslyší další lidé. Nakonec zafungovala výzva na mém Instagramu (Klára má přes 37 000 sledujících, pozn. red.) a z přihlášených jsem vybrala tři lidi – dvě holky a kluka. V sérii figuruje nakonec i můj přítel, potřebovala jsem totiž pohled na vztah heterosexuála a asexuála. Lidi se mě totiž často ptají právě na takové soužití.

^{Foto: Hana Grohová, Radio Wave}

Chodí vám hejty?

Jo, chodí mi zprávy, že asexualita je psychická nemoc a že na mě stejně nikdo nevleze, protože vypadám tak, jak vypadám atd. Naštěstí to není často. Obávala jsem se hnusných komentářů a hejtů, nejen vůči sobě, ale hlavně vůči jiným asexuálům, pro které jsem ten podcast dělala. Naštěstí ale byla série přijata dobře a hejtů je minimum. Já se na ně ale nebojím odpovídat.

Co byste vzkázala devatenáctileté Kláře, které ségra právě řekla, že by mohla být asexuální?

Aby si s ní pořádně promluvila. Svému devatenáctiletému já bych poradila, aby se o téma asexuality začala zajímat víc, protože jí to může otevřít dveře a příležitosti, o kterých ani netuší. A hlavně aby si nemyslela, že je v tom všem sama a sama i zůstane.

Reklama

Další články z Qult.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Qult.cz

Qult.cz přináší články, které se věnují současné kultuře, společenským tématům a životním zkušenostem lidí z různých prostředí. Obsah propojuje publicistiku, rozhovory, komentáře i osobní pohledy na otázky identity, vztahů, kultury a společenských změn.Texty často otevírají témata spojená s...

Asexuálka Klára: Byla jsem přesvědčená, že zůstanu navždy sama

Ponížení pro Putina. Místo velkolepé přehlídky si musel vystačit s plakátem ponorky

Hrdina z pláže uchvátil Havaj. Zachránil ženu před žralokem, pak získal titul

Nejsem líný, jsem freeze. Je polyvagální teorie krásnou myšlenkou, nebo jen přehnaně prodaným příběhem?

Zjišťovali jsme, kolik bere kurýr, který na kole po Praze rozváží jídlo. Částka nás ohromila

Záhada z Podolí. Kam zmizel devítiletý Honzík?