3 min

Proč Bůh mlčí k bezpráví? Naše představa o spravedlnosti je až příliš lidská

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Zdroj: Proboha!

Pokládáte si jako křesťané někdy otázku, co je to skutečná spravedlnost? Patříte k těm, kteří věří, že pozemská spravedlnost neexistuje, a upínají se k naději horského blahoslavenství? Anebo jste spíše přesvědčeni, že každý z nás má povinnost aktivně přispívat k tomu, aby se společnost, v níž žijeme, stávala spravedlivější?

Naše představa spravedlnosti spočívá v tom, že spravedlnost oplácí člověku v pozitivním i negativním smyslu podle jeho zásluh. Společensky nejrozšířenější je populární pojetí „karmy“, že člověku se vrátí to, co dobře, nebo špatně činí. Vcelku rozšířená je i představa, že spravedlivé a správné je to, co je spravedlivé a správné pro mě, a ne pro druhé.

Život je věčný zápas, a tak by byla škoda nechat ladem ležet všechno, co se dá zvednout, bez ohledu na to, komu to patří a jaké to bude mít výhody či nevýhody pro společnost. Jenže úsloví „karma je zdarma“ i to, že spravedlnost oplácí spravedlivě, jsou z hlediska prosté evidence nepravdivé.

Ptáme se: proč s tím Bůh nic neudělá?

Kdosi napsal, že dějiny jsou vlastně přehlídkou nespravedlnosti, a to zvláště k těm, kteří si to vůbec nezaslouží. Viděno lidskýma očima je Ježíšův život a život jeho učedníků hotovým spektáklem nespravedlnosti.

Temné peníze, vliv v MAGA a bariéra mlčení. Investigativní novinář rozkrývá zákulisí mocné prelatury Opus Dei

Ježíš, „Beránek bez poskvrny“, je po svém vystoupení neustále v hledáčku učitelů zákona, kteří ho chtějí, lidově řečeno, přistihnout inflagranti při páchání nějakého přečinu proti židovským nebo římským zákonům. Zákoníci připomínají moderní detektivy a forenzní specialisty, kteří pasou po jakémkoliv důkazu, že se Ježíš provinil a má být spravedlivě potrestán.

Jenže čím víc se o to snaží, tím jsou zoufalejší – a nejen to. Jejich svědomí jim ukazuje, že jsou to oni, lidé chybující, kteří přestupují Boží zákon a skoro vším dokazují, že mu vlastně moc nerozumí.

Je-li lidská spravedlnost často nespravedlivá, třebaže má být v právním smyslu „slepá“, je Boží spravedlnost ještě podivuhodnější.

Pachatelé nejstrašnějších činů občas utečou spravedlnosti. Člověk bez domova, který z hladu ukradne pár rohlíků, je považován za zločince, zatímco člověk, který vážně ubližuje svému partnerovi anebo dětem, odchází jen se symbolickým trestem. Občas se zdá, jako by spravedlnost nadržovala spíš pachatelům, než aby se zajímala o osud obětí. To všechno nemůže nechat člověka netečným. Ptáme se: proč s tím Bůh nic neudělá?

Jediná cesta je bojovat za spravedlnost

Kdyby byla Boží spravedlnost podobná té lidské, neobstál by asi nikdo z nás. Nejvážnější hříchy proti spravedlnosti totiž nespočívají v tom, že někdo něco někomu vezme, ale v tom, že se proviní proti lásce, že druhého připraví o naději, že v druhém rozkolísá jeho víru a z ní plynoucí postoje vůči druhým, vůči církvi i vůči společnosti, v níž žije.

Jak byste potrestali člověka, který připravil druhého – třeba svoji ženu, matku nebo dítě – o důvěru, o pocit bezpečí, o naději v dobrou budoucnost? Jak byste potrestali toho, kdo v druhém zabil jeho lásku, skrze kterou žil, rostl a v níž viděl smysl svého života? A jak by takového člověka asi potrestal Bůh, kterému ve vztahu ke všem lidem celého světa jde na prvním místě o to, aby člověk miloval a dal se milovat a aby v lásce věřil a dal se vírou obejmout?

Škola, která neformuje charakter, dělá z lidí jen chytřejší ďábly. Samotný výkon nestačí

Co mají křesťané dělat, když se setkávají s nespravedlností? Mnoho moudrých lidí dokázalo svým životem, že jediná cesta je bojovat za spravedlnost, stát na straně nespravedlivě ponížených a pokoušet se ozdravit prostředí, v němž by se dalo lépe a spravedlivěji žít. Jinak řečeno: snad z žádného jiného náboženství než z křesťanství neplyne větší potřeba spravedlnosti.

Když si myslíme, že Bůh netrestá toho, kdo si to zaslouží, aplikujeme přitom lidské, a tedy omezené vidění spravedlnosti. Bůh možná trestá nespravedlnost způsoby, které jsou nám neviditelné, avšak o to strašnější, ale které tomu, kdo ubližuje, zavírají dveře do Božího království. Nikdy není pozdě zkusit dělat věci jinak.

Reklama

Další články z Proboha!

Má Izrael právo na sebeobranu, i když to znamená kompletní zničení Gazy?

Tlak na výkon nám bere schopnost žít naplno v přítomném okamžiku

Plný kalendář ještě nemusí znamenat, že člověk ví, kam směřuje. Kateřina Popovyč se v Církvi adventistů...

Zničená socha i nekonečné hledání pokoje. Medžugorský apel na mír rezonuje dnes více než kdy jindy

Při prázdninovém putování do bosenského Medžugorje jsem zachytila moment, kdy restaurátoři nanášeli...

Petr Macinka chce pořádat tiskové konference pro „alternativní“ média. Sám z jejich prostředí pochází

Ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé) opět neumožnil novinářce Zdislavě Pokorné vstup na tiskovou...

Žák poslušný, úspěšný nebo prospěšný? Škola nutně potřebuje rozvíjet charakter, nejen měkké dovednosti

Přemýšlíme dnes usilovně o výchově osobnosti ve škole – a nejen proto, že nás k tomu vede nové RVP, ale...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Proč Bůh mlčí k bezpráví? Naše představa o spravedlnosti je až příliš lidská

Silačky ve skalách odhodily oblečení. Vzpěračky chystají další svůdný kalendář

Kolik si denně vydělá sezónní číšník ve vídeňské restauraci. Až to zjistíte, dáte výpověď a půjdete do Vídně

Tichý protest reprezentantů zaujal svět. Při hymně gestem upozornili na křivdu

Ivana Christová slaví 56 let a po letech výrazně zhubla. Největší radost jí ale dělá nový vnouček

Arbatel sliboval magii bez ďábla. Renesanční grimoár učil, že největší moc začíná ovládnutím sebe sama