Komentář: Miloš Zeman opět nešetří jedovatými poznámkami. Nesouhlasit může, ale bývalému prezidentovi by slušelo trochu víc důstojnosti.
Bývalý prezident Miloš Zeman se rozhodl vynechat předávání státních vyznamenání a svému nástupci Petru Pavlovi poslal několik štiplavých vzkazů, jak jsme v redakci In-Lifestyle.cz zaznamenali. Projevy označil za „poněkud duté fráze“ a vysvětlil, proč se ceremoniálu nezúčastní. Někteří ocenění lidé mu prý nejsou blízcí ani po lidské stránce, ani svými názory. Dobrá, nikdo po něm nechce, aby nadšeně tleskal lidem, které nemusí, nebo předstíral dojetí nad událostí, která ho nezajímá. Jenže Zeman tak znovu předvedl něco, co mu jde podstatně lépe než velkorysost, a sice být tak trochu jízlivý.
Bývalý prezident a věčně uštěpačný host
Ať si Miloš Zeman kritizuje Petra Pavla, ať klidně nesouhlasí s výběrem oceněných a ať si klidně slavnostní večer odpustí. Svoboda projevu ale neznamená, že každá jedovatost je automaticky projevem odvahy nebo inteligence. Někdy je to zkrátka jen a pouze jedovatost, byť zabalená do sebevědomého bonmotu.
Od bývalého prezidenta bychom čekali alespoň základní cit pro důstojnost funkce, kterou sám zastával. Neznamená to, že má po odchodu z Hradu chodit i v obýváku v obleku, mluvit ve vznešených větách a rozdávat komplimenty svým nástupcům. Znamená to jen to, že by měl rozumět rozdílu mezi kritikou a laciným shazováním. V tom je rozdíl mezi státníkem a člověkem, který se ani po letech evidentně nedokáže vzdát role nejhlasitějšího komentátora v místnosti. Státník umí dát najevo nesouhlas, aniž by potřeboval každou příležitost proměnit v osobní souboj. Ten druhý má pocit, že když si nepřisadí, jako by vůbec nebyl.
Mirek Topolánek popsal drsné následky léčby rakoviny. „Vypadám jako zombie,“ přiznává
Když vám na něčem nezáleží, proč o tom tolik mluvíte?
Zvláštní kouzlo celé situace spočívá v tom, že Zeman si televizní přenos i přes to všechno hodlá pustit, jak řekl Blesku. Doma v posteli ho totiž nikdo nebude pozorovat a rozebírat, jak moc tleská nebo netleská. To je jistě pohodlnější než sedět v sále a riskovat, že se jeho otrávený výraz stane tématem večera, když ho zachytí kamery. Nutí nás to se však ptát – pokud jsou projevy tak duté a ceremoniál tak málo zajímavý, proč kolem něj bývalý prezident vytváří tolik pozornosti? Neúčast je v pořádku. Podrobné vysvětlování, proč se člověk nehodlá účastnit, už působí jako snaha zajistit si alespoň vedlejší roli v události, kterou údajně odmítá.
A do toho přichází další ironie: mezi navrženými na státní vyznamenání je letos i sám Zeman, kterého na ocenění navrhla Poslanecká sněmovna. Politika má zkrátka smysl pro humor, i když ho její aktéři někdy postrádají.
Slušnost není projev slabosti
Nejde přitom o to, že by Miloš Zeman měl mlčet jen proto, že byl prezidentem. Veřejně činní lidé mají být kritizováni, jejich názory se mají zpochybňovat a nikdo jim nemusí automaticky prokazovat úctu jen kvůli někdejší funkci. Jenže respekt k úřadu a základní slušnost nejsou totéž co slepá úcta k člověku. Zeman může Petra Pavla považovat za špatného prezidenta a mít výhrady k lecčemus. Ale pokud má potřebu každý nesouhlas doprovázet pohrdavou poznámkou, vypovídá to jen o jeho neschopnosti komentovat věcně a slušně.
Autorský komentář redakce In-Lifestyle.cz
Tento příspěvek Zemanova kritika státních vyznamenání: Nabízí se otázka, proč tolik řeší událost, kterou odmítá byl originálně publikován na webu In-lifestyle.cz.