Pohodové dopoledne ve Vídeňské ulici (dnes ulice Karla IV.) zachycené přes křižovatku s Kněžskou směrem na náměstí v letech před rokem 1907. Toho roku byl totiž vpravo na rohu Kněžské postaven Mikulášský dům, později kožešnický Forejtův dům, na místě původního renesančního domu s vysokou atikou.
Vlevo na rohu Kněžské stojí gotický barvířský dům, na protějším rohu Malý pivovar z roku 1815. Pozoruhodný barvířský dům má přesahující střechu a okna v nestejné výši. Byl v majetku rodiny Čížků, od nichž dům koupila Pozemková banka, která dům zbořila a postavila si zde palác. Podoba barvířského domu je pietně vyobrazena ve štuku na fasádě domu. V roce 1924 dům koupili Smetanovi (později dům Li-do, pár let zde byla Broukárna a za socialismu Dům oděvů).
Vpravo vysoký dům o pěti oknech v patrech má na boku velká písmena „S“, značící zřejmě dům suken. Zcela vpravo je vidět část domu, který ustupuje z domovní linie, později hodinářství a zlatnictví U Zedníků. Rodina Zedníků koupila dům od Mrákotů a přestavěla ho.
Vozovka a chodníky jsou pečlivě zameteny. Na pohled zaujmou vozíky, což byl hlavní osobní dopravní prostředek na drobný materiál a zboží. Mohlo by se nadsazeně říci, že šlo o něco jako dnešní osobní automobil. Klid ve Vídeňské trochu narušil provoz tramvají od roku 1909. Automobily přišly až po první světové válce, kdy jich ve městě v roce 1918 jezdilo jen 19. Některá auta se do války nevrátila.
Ulice se nazývala Vídeňská v letech 1879 až 1925. Potom, po atentátu na ministra financí Aloise Rašína, to byla Rašínova. Názvy se často měnily, například Švermova nebo Osvobození. V letech 1968 až 1970 to byla ulice T. G. Masaryka. Přímo to souviselo s tím, jak se na průčelí radnice znovu instalovala pamětní deska TGM a znovu zase odstraňovala podle měnící se politické situace na radnici.
Název Rašínova pro některou ulici ve městě navrhl na schůzi městské rady dne 22. ledna 1925 starosta města Král. Vybrána byla Vídeňská, která připomínala v nové republice režim c. k. Na stejné schůzi uvedl MUDr. Švec, že by se nemělo zapomenout na zesnulého mecenáše Pabláska a pojmenovat po něm ulici.
O Aloisi Rašínovi napsal list Republikán dne 2. února 1925 článek a připomněl jeden z jeho odkazů: „Pracovat a šetřit.“ Platilo to bez rozdílu pro každého. „Ale právě proto snad, že jest to heslo tak všeobecně platné, nezachovává ho nikdo, spoléhaje, že začne ten druhý. Nelze ho dojíti jinak než mravní obrodou.“
Úředně byla Vídeňská přejmenována na Rašínovu usnesením zastupitelstva města dne 14. dubna 1926. Ve vysokém domě vpravo z konce 19. století byla v tom roce zařízena nová prodejna náchodských tkalcovských výrobků Bohumila Třísky. Původně to byl Kadrmanův dům, kde v roce 1898 začal svou praxi zubní lékař MUDr. Josef Švanda, který hned od počátku nabízel bezbolestné trhání zubů. Později se přestěhoval do Piaristické. Uvádí se proto, že ve městě byl zubař Švanda pojem. Často však neuctivý, protože se neslo, že trhá zuby rád. To asi ne, ale někdy to bezbolestné nebylo.
Písmena „S“ souvisí pravděpodobně s tím, že si v domě otevřel Julius Kohn obchod se suknem. Vídeňská na fotografii byla vlastně tenkrát dnešním termínem pěší zónou. Domy po pravé straně ulice měly po roce 1970 ustoupit, tedy přímo řečeno se měly zbořit, kvůli novému paláci ONV. Neuvěřitelné. Ale souhlasil s tím i okresní konzervátor, který měl z titulu funkce domy chránit.
Naštěstí se politici hádali a nový ONV se zrušil a místo toho se podél Mlýnské stoky postavila krajská politická škola a internát KSČ. V roce 1895 přijel pohodovou Vídeňskou na náměstí od starého nádraží císař Franz Josef, a to špalírem obyvatel města.